Kajínek

Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žil jeden nájemný vrah Jiřík. A byl vám to, milé děti, náramně charismatický sympaťák a filantrop, co se stýkal je se samými dobrými lidmi a mouše by neublížil. A co čert nechtěl, o kus dál žila zlá čarodějnice, které se takový dobrák znelíbil a uvrhla ne něj kletbu! Chudáka Jiříka zavřeli do šatlavy a zahodili klíče. Naříkal Jiřík, naříkal, krokodýlí slzy ronil, až jeho nářky uslyšela hnusná princezna a rozhodla se, že ho ze šatlavy vysvobodí stůj, co stůj! I nelenila a našla romského mudrce, který měl tu kouzelnou moc čarodějnici porazit. Baba to ale byla mazaná a tak ho i s princeznou poslala do prdeIe. A jak už to v pohádkách bývá, princezně zbyly jen oči pro pláč a Jiřík zůstal v šatlavě a jestli se ještě neuklikoval, tak tam hnije dodnes. Jen jsem čekal, kdy se objeví Troškův homočertík a udělá to své BLLLLLLL. Ale zábavné to bylo, a tak si další pohádku zneuznaného kaskadéra nenechám ujít. Má se to jmenovat Roubal. (14.11.2010)

Na tom, jak se točí v poslední době, samé (extrémě slušně a mírně řečeno) hovadiny a česká kinematografie se strašnou měrou hluboce propadá, je tento film na naše poměry udělán opravdu velice dobře. Co se týče skutečnosti příběhu a pravdy se už asi nikdo přesně nikdy nedoví. Kéž by takovýchto thrillerů u nás jen přibývalo. Rovněž musím pochvalit i dobrý výběr herců. Co je obrovslou škodou je hudba a to i vč. závěrečných titulků. (29.11.2011)

Je Jiří Kajínek parchant, který chladnokrevně vraždil a zaslouží si shnít v base, nebo je to jen nevinná oběť vysoké hry kmotrů a mafiánů, kterou chtějí mít určití vlivní lidé pěkně pod dohledem za mřížemi a mít tak o něm přehled? Alespoň tedy toto je otázka, k níž diváka dovede právě tento film, ale odpověď na tuto otázku film nedává, o tom si musí každý divák udělat názor samostatně. Co se týče samotného příběhu a celkově filmu jako takového, tak ten je dle mého názoru zpracován atraktivně, takže si i divák, který jinak akční thrillery nevyhledává a nepatří mezi jeho oblíbené žánry (což je i můj případ), přijde na své. Skutečně ani na okamžik jsem se u filmu nenudil, panu Kajínkovi jsem dokonce i fandil a pana Vladimíra Dlouhého jsem v této jeho roli absolutně nesnášel, což je nepochybně známka vysoce kvalitního hereckého výkonu tohoto jinak sympatického herce. Ale ani ostatní herci nikterak nezaostávali a právě díky jejich zajímavým výkonům a díky atraktivnímu a napínavému ději, který mi navíc dokázal trochu rozšířit obzory o případu pana Kajínka, jsem s filmem nadprůměrně spokojen a velice rád mu tímto uděluji výborné čtyři hvězdy. (03.09.2012)

Po heparinovém vrahovi další hrdina z podsvětí na filmovém plátně. Opět klipově natočeno (ve stylu Kobry 11), ovšem dost mdle (v podstatě kamera jen skokově zoomovala, párkrát se zrychlovalo a občas Brabec trefil nějaký polocelek s lepším nasvícením). Na hercích bylo vidět, že nemají co hrát, jelikož děj je dost děravý. Pokus o český akční film tedy opět nevyšel. (15.11.2010)

KAJÍNKOVI nikdo na dlouhou dobu nevezme rekord za nejlepší návštěvnost za první víkend, ale ve výsledku jde o rozporuplné dílo, které dost dobře neví, koho chce oslovit. Jednalo by se o výbornou exploataci, jež bulvárním způsobem těží z domácích předsudků (zkorumpovanost policie, podsvětí ovládané vládními špičkami a vykreslení menšin) a vzhlížení k západu (scottovsky dravá forma s greengrassovsko-wooovskou akcí), kdyby nešlo o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, a tak by mohlo jít o žánrově uspokojivý počin. Okázalý odkaz na I SPIT ON YOUR GRAVE dává na vědomí, že se bude operovat na bázi rape-and-revenge thrilleru. (Potenciální spoiler: rape - první část, motivace advokátky, revenge - druhá část po odtajnění motivace advokátky, Kajínek na útěku. Konec spoileru.) Jenže očekávání spojená se znalostmi žánru zde kolidují s obeznámeností se skutečným případem mírovského uprchlíka, tudíž ona část s pomstou není dostatečně uspokojující. Dalo by se polemizovat, nakolik má ona hořká pachuť po skončení odpovídat rozhořčení z vývoje demokracie po pádu totality, když i přes dobovou ukotvenost se setkáváme s řadou těžko nezáměrných anachronismů (vysílání zpráv v HD, současné mobilní telefony, notebooky či poznávací značky na automobilech), ale spíš jde o celkovou rozháranost celého projektu. Jako politický thriller by totiž film selhal, protože Marek Dobeš se sice etabluje jako žánrový znalec, ale nikoliv jako scénárista píšící sofistikovaná díla, a debutující režisér Petr Jákl nedovede vést herce, aby hráli v jedné poloze, celku dát soudržnou podobu a opodstatnit zvolené formální podstupy (rekontextualizace úvodní scény do nového významového rámce, rakurzy a tříštící se zvuková stopa, vystříhávání políček pro zdynamičtění a zběsilé sedmdesátkové zoomování i během rozhovorů) napojením na některou z postav, určitým typem myšlení či něčím podobným. Je tak jasné, co film říká, ale nemá ujasněno, komu to chce říct a proč mu to říká zrovna takovým způsobem. Navíc ty opravdu povedené exploatace slouží jako "historické dokumenty", aniž by byly explicitní v odkazování se na to, co se zrovna snaží reflektovat, a tak KAJÍNEK s odstupem času spíše poslouží jako důkaz toho, že kombinace exploatace a politického thrilleru inspirovaného skutečnými událostmi ve výsledku dost dobře nefunguje, ale dokáže blockbusterovou propagací natahat diváky do kin. (27.08.2010)