Obsahy(1)
Dvoudílný vzpomínkový televizní pořad. Jan Werich zve na procházku Prahou, tak jak ji zná on, vzpomíná na své mládí, studentská léta i Osvobozené divadlo... Jan Werich prožil mimo období nucené emigrace téměř celý život v Praze, ke které ho pojila řada vzpomínek a citových vazeb. Nechte se proto dnes pozvat na jedinečnou procházku zasněženou Prahou ve společnosti tohoto jedinečného umělce. V prvním díle se s ním vydáme například do kavárny Slavia, do Reálného gymnázia v Křemencové ulici, které navštěvoval, na Holešovický hřbitov s hrobem hrdiny jeho dětských let či do proslulé restaurace Vltava, kam si rád zašel na pstruha. Ve druhém díle se s ním vydáme na Matějskou pouť, na Letnou, kde byl častokrát svědkem nevšední podívané, a pozastavíme se na řadě pražských železničních přejezdů. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Jan Werich se úžasně poslouchá a je radost s ním procházet Prahou, která je protkána jeho vzpomínkami. ()
Jan Werich, to byl pán, na kterého je pěkné se koukat, i když nic moc nedělá, kterého je krása poslouchat, a že se rád poslouchá, který rád provede diváka po Prazé, ale vlastně z ní moc vidno není, (to spíše zákoutí všech dobrých hospod známých jmen až dodnes) a od kterého se tak nějak dovíte, jak to tenkrát bylo, co se říkalo a jak žili lidé a jak se ti lidé chovali. No a ono vám tak nějak dojde, že on ten rozdíl není mezi tehdejší a nynější společností, přístupem, tak markantní, jak si myslíme. A to je vskutku děsivé a zarážející. Knihu rovněž doporučuji, je to sice na stejné brdo, ale na relax a vykouzlení úsměvu na tváři to postačí. Jen ten nešťastný rodinný život mi k němu moc nesedí... ()
Wericha mám jako člověka moc rád. Nejsem ale Pražák, takže mě tahle procházka zase až tak nebavila. Naproti tomu Werichova inteligence, myšlenky a náznaky filosofie, která je protkaná tímto vyprávěním je bezchybná.! ()
Něco je samozřejmě vyčpělé, ale při některých úvahách a Werichových glosách k tehdejšímu současnému dění se až ježí chlupy na zádech a člověka bezděčně napadá: on to snad dopředu věděl. ()
"Proč bychom si to malovali, když máme tu demokratizaci." Takže se nejspíš nejednalo o rok šedesát osm, ale o zimu šedesát sedm. O půl roku později asi koukal na ruské tanky. Jan Werich totiž říká i dost jiných dost odvážných myšlenek. Každopádně je zajímavé ho poslouchat ať už mluví de facto o čemkoli. Stala se z něj velmi moudrá osobnost. Jedna z nejvýznamnějších v historii naší kultury. Mnoho umělců by si z něj dnes mohlo brát příklad. ()
Reklama