Obsahy(1)
Dvoudílný vzpomínkový televizní pořad. Jan Werich zve na procházku Prahou, tak jak ji zná on, vzpomíná na své mládí, studentská léta i Osvobozené divadlo... Jan Werich prožil mimo období nucené emigrace téměř celý život v Praze, ke které ho pojila řada vzpomínek a citových vazeb. Nechte se proto dnes pozvat na jedinečnou procházku zasněženou Prahou ve společnosti tohoto jedinečného umělce. V prvním díle se s ním vydáme například do kavárny Slavia, do Reálného gymnázia v Křemencové ulici, které navštěvoval, na Holešovický hřbitov s hrobem hrdiny jeho dětských let či do proslulé restaurace Vltava, kam si rád zašel na pstruha. Ve druhém díle se s ním vydáme na Matějskou pouť, na Letnou, kde byl častokrát svědkem nevšední podívané, a pozastavíme se na řadě pražských železničních přejezdů. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Jan Werich, to byl pán, na kterého je pěkné se koukat, i když nic moc nedělá, kterého je krása poslouchat, a že se rád poslouchá, který rád provede diváka po Prazé, ale vlastně z ní moc vidno není, (to spíše zákoutí všech dobrých hospod známých jmen až dodnes) a od kterého se tak nějak dovíte, jak to tenkrát bylo, co se říkalo a jak žili lidé a jak se ti lidé chovali. No a ono vám tak nějak dojde, že on ten rozdíl není mezi tehdejší a nynější společností, přístupem, tak markantní, jak si myslíme. A to je vskutku děsivé a zarážející. Knihu rovněž doporučuji, je to sice na stejné brdo, ale na relax a vykouzlení úsměvu na tváři to postačí. Jen ten nešťastný rodinný život mi k němu moc nesedí... ()
"Proč bychom si to malovali, když máme tu demokratizaci." Takže se nejspíš nejednalo o rok šedesát osm, ale o zimu šedesát sedm. O půl roku později asi koukal na ruské tanky. Jan Werich totiž říká i dost jiných dost odvážných myšlenek. Každopádně je zajímavé ho poslouchat ať už mluví de facto o čemkoli. Stala se z něj velmi moudrá osobnost. Jedna z nejvýznamnějších v historii naší kultury. Mnoho umělců by si z něj dnes mohlo brát příklad. ()
Něco je samozřejmě vyčpělé, ale při některých úvahách a Werichových glosách k tehdejšímu současnému dění se až ježí chlupy na zádech a člověka bezděčně napadá: on to snad dopředu věděl. ()
Jan Werich se úžasně poslouchá a je radost s ním procházet Prahou, která je protkána jeho vzpomínkami. ()
Wericha mám jako člověka moc rád. Nejsem ale Pražák, takže mě tahle procházka zase až tak nebavila. Naproti tomu Werichova inteligence, myšlenky a náznaky filosofie, která je protkaná tímto vyprávěním je bezchybná.! ()
Reklama