Oishimaen

Hyeon-Seok (Lee Min-gi), kdysi slibný muzikant, trpí Menierovým syndromem (hučení v uších, zhoršování sluchu, závratě). Musel zastavit nahrávání a začal žít jako obyčejný člověk. V místní pěvecké třídě učí "ajummas" (tety) zpívat s kbelíkem nad hlavou, aby mohly naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který on sám neslyší. Každý den tráví apaticky, přežívá na jednoduchém jídle – odvaru ze syrového vejce, sojové omáčky a bílé rýže.  V neustále hlučném Soulu se začíná dusit. Rozhodne se odjet do Japonska, do Monbetsu, malé vesnice na ostrově Hokkaido, kde chce najít klid. Na nádraží potká veselou Megumi (Ikewaki Čizuru), která jako jediný mladý člověk v místě obývaném staršími lidmi tráví čas kouřením a pitím panáků venku na houpačce. Návštěva mladého cizince je pro ni vítaným zpestřením života. Hyeon-Seok v klidu vzpomíná na staré časy a snaží se podělit o své pocity prostřednictvím hudby, zvuků přírody a při společném jídle. Korejský muž a japonská žena si v tomto filmu postupně otevřou svá srdce při komunikaci lámanou angličtinou. První slovo v japonštině, které se Hyeon-Seok učí je „oishii", což znamená „vynikající". Oba se snaží opravit své rozbité duše a donutit roztát zmrzlá srdce. (Radmila67)