Biutiful

Muži sú svine? Vo filmoch i bežnom živote často, ale Uxbal by sa pre svoje deti rozkrájal. Po prepuknutí vážnej choroby a zistení, že mu ostáva pár mesiacov života, chce Uxbal dať pred svojím odchodom všetko do poriadku. Problémov, ale ešte viac pribúda...Iňarritu upustil od jeho tradičnej skladačky a nechal film voľne plynúť, pretkal ho smútkom a beznádejou, ktorá sa vo filme vznáša po celý čas. Pár veselejších momentov sa tu predsa len nájde, scény v kuchyni za stolom sú nádherne ľudské. Bardem je až neuveriteľne presvedčivý a vždy, keď sa mu leskli oči, zalial smútok aj mňa. Biutiful je priamy zásah do srdca a v istom zmysle je pre mňa Beautiful. Objektívne za poctivé štyri, ale Bardem kurva...Bardem ma svojím výkonom a smutnými očami úplne odrovnal. Tá piata hviezda je pre neho. Hej a dajte pozor a nekupujte lacné plynové ohrievače...90%. (30.04.2012)

Rozhodně se nenechte odradit některými škarohlídskými recenzemi, Biutiful je úžasně silný zážitek, emocionálně mě odrovnal jako už dlouho nic, a podle reakcí v kině jsem určitě nebyl sám. Nic nečekejte, nehledejte chyby a detaily a poddejte se, odpor je marný. A Bardem úžasný. 9/10 PS: po velmi dlouhém uvážení musím dodat, že žádná Černá Labuť, natož nějaká Králova řeč, ale právě Biutiful je pro mě filmem roku... (14.02.2011)

Úžasný Javier Bardem a odvrácená tvář Španělska. Všude chudoba, bída a lidé bojující o svůj kousek šťastného života. Příběh Uxbala zdařile kombinuje ryze osobní rozměr s určitou výpovědí o nižší společnosti jako o celku. Iňárritu nás provází celým příběhem s citem, ale netlačí na emoce víc než je nutné, člověk by však od něj čekal nějakou údernější pointu, či více silných scén... 7/10 (17.01.2015)

Na Biutiful jsem se dost těšil. Poté, co se Bardem zčistajasna objevil v roce 2011 mezi pěti herci nominovanými na Oscara a poté, co mi tento film vychválila jedna kamarádka, jsem si konečně snímek sehnal a zhlédl. Bohužel musím napsat, že je to zklamání. Zklamání z toho, že sám film neví, čím chce být, zklamání, že ten, jehož jméno stále nedokážu napsat, má na víc. Stopáž je ubíjející a některé příběhové zvraty byly opravdu průhledné hned při jejich začátku (např. s těmi plynovými ohřívači…) Na druhou stranu tenhle film žene kupředu jeho hlavní hvězda - Javier Bardem. To je opravdu neskutečný herec. Vím, že si tímhle nezískám popularitu, ale napsat to musím - dodneška nepochopím, kde vzal Oscara za tu nudu No Country for Old Men když za tento film, kdy prakticky nesleze z plátna, opravdu hraje a jeho výkon je naprosto parádní, získal pouze nominaci. Já vím, s tímhle nic neudělám, ale napsat jsem to musel. Za mě je Biutiful naprosto průměrným dramatem, které neví, kde a kdy má skončit, tak jede cca 45 minut přes čas. Nicméně díky Javierovi a jeho charismatu to vydržíte. 60 %. (15.12.2011)

"Tak trochu jiný pohled" na Barcelonu, než ten "prosluněný" Woodyho Allena. Na Iňárritovi se mi líbí, že si jde neustále svou vlastní cestou, nesnaží se divákovi podbízet, "přikrášlovat si" snímek, aby byl v divákových očích líbivější. Přesto jsou takoví, kteří mu právě toto vyčítají. Jestliže ho někdy někdo podezíral z prvoplánovosti, tímto jeho posledním počinem dal všem jeho pochybovačům pádnou odpověď, jak tomu ve skutečnosti je a navíc dokázal, že to není pouze "mistr mozaika", ale umí natočit i "obyčejný" snímek. Hlavní hrdina Uxbal (bývalý feťák) se právě dozvídá, že má rakovinu v pokročilém stádiu, (zbývají mu max 2 měsíce života) a tak se snaží vypořádat (smířit) se svým dosavadním životem resp. smrtí (dá-li se to vůbec tak nazvat) a zabezpečit (jak jen je to v jeho silách) své 2 děti. Že je Javier Bardem excelentní herec a muž mnoha tváří, vím již nějaký ten Pa (ostatně ještě teď mám v živé paměti jeho hrůzu nahánějícího zabijáka Antona Chigurha z Coenovic/McCarthyho syrového snímku No country for old man) a teď... takovýto civilní a zároveň naprosto procítěný herecký výkon. Ten chlap "hraje", až z toho jednoho srdce bolí. Když k tomu přidáte působivou kameru Rodriga Prieta a citlivý hudební doprovod Gustava Santaolally (dvorního to Iňárritova skladatele), vychází z toho velmi působivá, komorní, civilní podívaná. Shodou okolností jsem nedavno shlédnul Malickův snímek The New world a označil ho přízviskem "čistý snímek". Netušil jsem, že hned na další film bude pasovat toto označení snad ještě více a stejně (jako v případě Terrence Malicka) zaslouží Iňárritu velký dík a obdiv už pouze za tu odvahu, přijít s takovýmto typem snímku.Výsledné zpracování je už "pouze " takovou třešínkou na dortu. p.s. pokud je vám po chuti stručná a zcela výstižná synopse snímku, přečtěte si komentář uživ. Chlupis. Naprostý souhlas. NEJupřímnější výpověď o jednom "obyčejném člověku" a navíc je to podáno tou nejrizejší, poctivou, neprvoplánovou filmařinou, co jsem měl doposud možnost vidět a jedním dechem musím navíc dodat (souhlas s uživ. rawen): ani Fincher a jeho The Social Network, ani Tom Hooper a jeho The King's speech, dokonce ani Aronofsky a jeho Black Swan, ale Iňárritu a jeho Biutiful (společně s Corbijnovým/Cloonyho Američanem, je pro mě osobně filmem roku! Stejně tak (při vší úctě ke C. Firthovi) to měl být právě a jenom Javier Bardem, kdo si měl kráčet pro sošku oscara. p.p.s závěrem si neodpustím jednu irelevantní poznámku. Neznám jméno distributora resp. sponzorů podílejících se na produkování tohoto snímku, ale jedno vím jistě: vsadil bych poslední money, že místní Barcelonské cestovky to nebudou... (31.05.2011)