Biutiful

Nechápu tak kritizující komentáře u tohoto do detailu vybroušeného filmu. Myslím, že zde Iñárritu předvedl opravdu perfektní kus filmařiny. Nevšimla jsem si, že by tam bylo cokoliv, scéna, dialog či záběr navíc. Vše perfektně navazovalo, zapadalo, každý střih, pohled např.na slunce, město, letící hejno ptáků na nebi. Někomu se to zřejmě zdálo až moc perfektní. Chavier Bardem zde hraje člověka, který je na konci své cesty v tomto životě a snaží se kolem sebe konat to nejlepší. Bohużel ne vždy se mu to povede. Některé činy mohou být rozporuplné. Ale zřejmě koná to co v jeho situaci je možné, ikdyž má jistě více možností na výběr než někteří lidé, které potkává. Nabízí se nám tu velice depresivní pohled do života lidí v naší časti světa - Evropě, kde existují lidé bez možnosti výběru. Uxbal je člověk, který si prošel již množstvím životního bahna a nyní ho čeká to nejtěžší a nejdůležitější. Smrt je nevyhnutelná a on si uvědomuje, že má posledních pár měsíců života, kdy může být správným otcem a člověkem a něco ze sebe předat svým dětem. Film je silně emotivní a velmi smutný. Jakoby v něm byla celá bída a bolest dnešního světa a společnosti, jen s malou jiskřičkou naděje. (23.11.2012)

Arénu, kterou pro něj Iñárritu přichystal, ovládá Bardem úchvatným způsobem. Jedna z největších hereckých osobností současnosti. Režisér se protentokrát přidržel plus mínus lineárního vyprávění, ale vede ho ve více úrovních (smrt, svědomí, imigranti, kontinuita lidského rodu...) a je neméně působivý jako ve svých proslulých skládankách. 90% (01.04.2013)

Uxbal. Je rozvedený, stará se o své dvě děti a jednoho dne se dozví o rakovině a krátkého času svého života. A my máme možnost vidět, jak s tím naloží. Snímek plný filosofie a mouder ve spleti kruté reality daných životních situací. “Je nebezpečné věřit člověku, který má hlad.” “To je svět, ve kterém žijete, a sami jste si ho vytvořili.” Sice tu jde o jediné a tím je rodina, ale protože všechno souvisí se vším, neopomenuty nejsou ani další problematické prvky současného světa, jako je netolerance, rasismus, misogynie a s tím samozřejmě spojená imigrace, homosexualita a kupodivu v rámci Španělska i fašistická historie ve dvacátém století. A co vlastně tohle všechno má společného s Uxbalem? To prozradí snímek se svou tříhodinovou stopáží, který je svou složitostí cílený spíše do řad náročných diváků. Dokázal by se někdo vžít do situace Uxbala? Jeho dny znamenají neustálou houpačku mezi životem a smrtí. Každý den se probouzí s vědomím, že to všechno brzy skončí. Pomalu umírá s myšlenkami o věčnosti a míru, které může mít po smrti, s vědomím, že jeho blízcí zůstanou naživu. Tento příběh se pohybuje mezi tím, co je a co není žádoucí, mezi jedním a ostatními. Je to téma o naději a vykoupení se vším všudy, co život přináší. A není toho zrovna málo. Svým způsobem snímek poukazuje na to, co všechno by měl člověk udělat, aby po smrti našel duchovní mír. A protože má snímek na svědomí Alejandro González Iñárritu, o žádnou zábavu tu rozhodně nejde. (06.07.2020)

Od Amores Perros """nejslabší""" Iñárritu, ale neukvapte se a nechte mě prosím vysvětlit, co tím chci říct. Biutiful vrací Alejandra do španělský hovořících vod a hned zcela nekompromisně na okraj společnosti metropolitní Barcelony, kde se opět ve vynikající formě performující Javier Bardem potácí na pokraji kriminálu, otcovského selhání a smrti. U Iñárrita jsme na neveselé vyhlídky jeho postav více než zvyklí a v Biutiful tomu není jinak. Pulzující optika Prietovy kamery a režisérovy nápady dostávají diváka v pocitu empatie někdy dál než by si přál a dlouhé minuty před koncem prostě víte, že tady cheppy ent nebude. V Iñárritových filmech je vždy spousta bolesti, ale na druhou stranu doslova pulzují životem. Je to nespoutaná energie, nad kterou ale pan režisér kontrolu má a dovolím si říci, že absolutní. A právě teď se odkážu na začátek tohoto textu. Na masterpiece, 21 Grams, Biutiful nedosáhne, přestože disponuje velmi silnou hlavní postavou a ještě silnějšími momenty a zapomenout nesmím ani na citlivý sociální podtext, který zdůrazňuje. Ten film Vám v hlavě zůstane, o tom nepochybujte, jen to není takový mozkotřas jako zmiňovaných 21 Gramů. 85% (26.08.2020)

Já nevím. Jsem z toho tak mimo, že jsem musel dát plný počet. Javier dostal tolik prostoru, že z toho musel být sám v rozpacích, ale zvládl to na výbornou. Některé dějové linky nesměřují nikam, ale to je pro mě jediný drobný zádrhel. Jinak pro mě byly celé ty dvě a půl hodiny oslavou Alejandrovy geniality a tomu já fandím. Úžasná pitva lidského něčeho. (03.02.2011)

Bardem byl vynikající, ale jinak se mnou ten film nic moc neudělal, kromě toho, že jsem na konci pocítila intenzivní touhu hodit si mašli. (13.02.2011)

Těžké a znepokojující. Když se Vám dostaví životní krize středního věku spojená s nemocí v nevyléčitelném stavu, začnete dělat (náhle) inventuru duše. Je příliš málo času vrátit na trať zpátky vlaky, co již byly dávno vykolejeny. Překotností zachránit to, co jsme mohli dřív, můžeme způsobit ještě větší lapálie. „Nejvíce zraňujme ty, které milujeme.“ Javier Bardem v životní roli. (Ta pátá hvězda je pro něj). (10.03.2011)

Je dobré, dobře začít. Nevím jestli diagnoza hlavního hrdiny na začátku tohoto snímku - metastázovaná raovina, je dobrý začátek. Každopádně je to pro diváka demotivující, protože zná určitě konec a bere mu to sebemenší šanci na nějaký dobrý zvrat. Možná, že to byl režisérův záměr, dostat diváka do této beznadějné situace a vláčet ho peklem na zemi, kterým je život hlavního hrdiny. Filmařina je to kvalitní, tady Inarritu dostál svého jména, ale za tu bezmoc, beznaděj bez sebemenšího pozitivního záblesku, doslova za tu "hrůzu" jsou tři hvězdičky dost. (23.05.2011)

Po delší době zase jeden TipTop film. Čisté filmové i herecké umění. Iňárritu dobře udělal, když upustil od několika vzájemně se prolínajících či nekontinuelních dějových linií, tolik typických pro všechny jeho předchozí snímky. Všechno se jednou přejí, je čas na změnu. Ukázal, že umí točit filmy i jednoduché a přitom stejně citlivé a opravdické jako ty předchozí komplikovanější. (23.07.2011)

Innaritu nesklamal a Javier Bardem je herecky boh. Ale teraz nieco k samotnemu filmu - v prvom rade, husty zazitok. Najviac sa mi derie na jazyk "intenzivne emocialne bublanie", kde uz uz clovek caka vybuch, ale nedocka sa. Niezeby to vadilo, ale mozno prave ten kusok chyba k dokonalosti. Nicmenej je to drsny kus s pribehmi, ktore nastastie isli zatial mimo mna a mojho zivota, no SU zo zivota. Nie lahke pozeranie, ale este vzdy s tou malou stipkou nadeje a radosti z malickosti (ale ozaj iba malickosti). Smutne, no pekne zaroven. Ak sa v zivote nudite, alebo neviete co s nim, ci nebodaj mate pocit, ze mate tazky zivot, treba pozriet. Z formalnej stranky ide o opak rychlych hollywoodskych strihov bez zmyslu (i ked aj tu sa najdu dynamicke sceny), doraz je kladeny na detail, na na prvy pohlad zbytocne zabery, ktore ale dobre dotvaraju atmosferu, makro shoty. Hudba len obcas zasiahne do deja, ale prave jej minimalizmus ju zdoraznuje a zosilnuje kazdy detail. Napr. uplne necakane a skvelo bol pouzity song King Of Snake od Underworld. Celkovo ma milo prekvapil priklon k elektronike. Na zaver jedna vec, ktoru som vobec necakal, totiz ze sa tu najdu prvky horroru! (28.07.2011)

Možná je mé hodnocení lehce nadnesené, ale když je prostě člověk nalazen na správnou notu, dokáže se v cítit do pocitů hlavního hrdiny, vychutnat si krásnou kameru, prostředí Barcelony, která umí být nejen slunečná a horká, ale taky ledově temná. Výborné herecké výkony, krásnou hudbu a to vše zabalené v působivéhm příběhu, který se odehrává v dnešním krutém světě, tak není co řešit. Plný počet.. (04.09.2011)

Uvítal jsem, že v Biutiful změnil Iñárritu styl vyprávění a soustřední se jen na životní osud jedný postavy. Co už jsem ale uvítal míň, byl fakt, že i když měli tvůrci k dispozici takhle silný téma, vzniklo jenom průměrný drama, který v divákovi nedokáže vyvolat větší emoce. Přitom jsem si po přečtení stručnýho obsahu řikal, že tohle bude bomba a nejlepší Iñárritův snímek. Javier Bardem hraje sice hodně dobře, jenomže s takhle roztahanym scénářem na dvě a půl hodiny diváka zabavit nedokáže. Nenašel jsem ve filmu ani nějakou větší výpovědní hodnotu a závěr mě výrazně neoslovil. Možná by příběh fungoval o něco líp, kdyby se zkrátila stopáž (aspoň o půl hodiny). (21.03.2012)

Tak strasne neuveritelnej film az to boli. Za herecke vykony ** jinak pribeh seskladanej uplne ze vseho mozneho. Obchodovani s bilym masem, drogy, psychicky narusena zena, zivot v chudobe a spine, komunikace s mrtvymi, deti bez uplne rodiny, smelinarstvi, ilegalni imigrace. Na jeden film az moc. (07.05.2017)

Hlavná postava pomáha chudobným, no práve na tých chudobných zarába, hoci len robí prostredníka. Pomáha im lacnými prostriedkami a práve to ju dobehne, akoby z toho plynie ponaučenie, že nepoužívaj šit, lebo ťa to lacno privedie do šlamastiky. Ešteže hlavnej postave sa blíži pozemský koniec... Snímka si na svoje plecia zobrala hodne a drží obstojne pokope len vďaka režisérovi, skvelým hercom, ktorí boli typovo veľmi vhodne zvolení a zvláštnej atmosfére, ktorá neosloví hneď, povedzme v prvej polhodine, ani nepošle do kolien, no skrz dejové línie úbohých životov protagonistov predstavených v nahote a drsnej realite má potenciál okúzliť. Film upozorňuje ako je už multikultúrna spoločnosť vsadená do všetkých veľkomiest a že priniesla skôr problémy ako úžitok, lebo rozbila definované kultúrne zvyklosti a sama nepriniesla nové. Film ako celok je ťažšie uchopiteľný, lebo chce pojednávať o eschatológii a o tej my, pozemšťania, skôr tušíme ako presne vieme. Skrz nesplnené nádeje a stravujúce túžby hlavného predstaviteľa spolu s tým ako viac a viac s blížiacim sa pozemským koncom ho zožiera svedomie autor prezentuje, že v Uxbalovom živote nastala kdesi odbočka. Jeho život mohol byť iný, krajší, no stratil sa mu zmysel a koniec koncov i význam. Dojímavou a krásnou je napriek tomu linka ohľadom premiestnenia pozostatkov jeho otca, ktorý bol zabalzamovaný kdesi dávno v Mexiku. Uxbal v podaní perfektne minimalistického Bardema patrí k najviac rozporuplným hlavným postavám filmografie ako takej. Miluje, no aj sa zlostí (deti), vykorisťuje i pomáha (prisťahovalci), nevie aký postoj zaujať (manželka i brat) a na konci zisťuje, že mu nič poriadne nejde. Snímka zlyháva ako naložiť so scénou nájdenia mŕtvych Číňanov, lebo tá by mohla byť pomyselným vrcholom nakoľko vytrháva akoby z letargie, do ktorej nás tvorcovia skrz podanie príbehu zavedú. Scéna diváka preberie, hudba utíchne i duní, no po nej sa vracia letargia, žiadny posun deja sa nekoná a tento prvok príbehu nie je zužitkovaný a už len dokráčame do neodvrátiteľného záveru. Je zaujímavé, že práve obľúbenú Barcelonu si vybral Iñárritu ako miesto kde sa príbeh odohráva. Je snímaná skrz tmavšie filtre a celkovo sa túla v tmavých uličkách, zapadákovoch, než by upozornila na krásne zaslnené miesta či kultúrnu pamiatku. Jednoducho tu slúži len ako podklad veľkomesta, v ktorom je zvýraznená veľká sociálna nerovnosť. (21.05.2021)

Byť to není poprvé, co Bardem poslouchá ruido del mar, tedy alespoň dle českého distribučního názvu, tak za těch pár let neztratil své kouzlo a bezkonkurenčně tak vévodí v povedeném filmu, kde s hrubou lehkostí předvádí další ze svých hereckých performancí - jestli by někdo pochyboval, vzpomeňme si na jeho roli v průměrném Konzultantovi, jakože kdo zahraje takového magora, vedle toho pak i umírajícího feťáka z tohoto filmu nebo třeba nadrženého frajírka z Jamon Jamon? Tématy je Biutiful typický Iñárritu, který se po roztáhlém Babel uskromnil a rozhodl se ukázat Barcelonu i z trochu jiného pohledu, než ji známe jako turisté. A byť se to někdy kapku táhne, nelze tomu upřít silné scény a delikátní sociální přesah. Cením si vedle migrantů, drogových dealerů, sociálně slabších rodin, prostituce zahrnutí postavy s maniodepresivní poruchou - je mi sice jasné, že pro mnohé už je toho shitu na jeden film moc, ale takhle to alespoň krásně funguje jako upřímná mozaika těch největších sraček, které očividně najdeme nejen ve městě, v němž to pro nějakej Güell či Montjuic ignorujeme. (25.03.2022)

„Ty hvězdy, které vidíš, jsou jenom tvůj nervový systém“. Mužné umírání Javiera Bardema v nenablýskané Barceloně s lacinými byty, přeplněnými ulicemi, starými továrnami, staveništi a ilegálními sklady a výrobnami. Dvě a půl hodiny tíživé, syrově poetické, naturalistické, depresivní podívané s přesahem do podobně nepřikrášlené, třebaže nevěrohodné spirituality. Drama komplikovaného muže a milujícího otce, který nechtěl zanechat žádné dluhy, a přitom kolem něj probíhají další větší či menší tragédie, které nakonec činí dojem, že režisér až příliš tlačí na pilu. Iňárritu zanechal spolupráce se scénáristou Arriagou a mozaikovité, roztříštěné formy vyprávění, zůstal ovšem stejně drsný, drastický a fascinovaný dynamikou životních dramat. (20.02.2011)

Silné,smutné,skľučujúce a skutočné.Inarritov realistický obraz života ľudí na okraji multikultúrneho mesta Barcelona.Bezvýchodnosť prisťahovalcov a snaha o vykúpenie sa zomierajúceho na rakovinu prostaty muža Uxbala v podaní Javiera Bardema,ktorý je momentálne podľa mňa najvýraznejším hercom nastupujúcej hereckej generácie po menách ako Al Pacino,De Niro,Nicholson.Veľmi silný zážitok. (01.04.2011)

Od začátku až do konce jsem cítila takový smutek a beznaděj, že jsem film musela dát na dvakrát... Byl na mě až moc depresivní. Ale i takový je pro někoho život... Javier Bardem byl jak jinak než výborný. (01.11.2011)

Inarittu opět dokazuje jaký je luxusní režisér. Bardem opět dokazuje jaký je skvělí herec. boduzel však inarittu bez svého scenáristy nemůže navodit takovou atmosféru a sílu jako při svých předešlých uspesich. Proto biutiful nakonec vychází trochu naprázdno a co se týká dějových linek až příliš otevřeně. Takový námět a takový silný příběh si zaslouží hlubší propracovani a postavy větší prostor. Je to příliš složitý příběh na to, aby jej držel bardem sám. Snad se režisér a scénárista brzy smíří. (06.12.2011)

Silný ,pravdivý a úprimný film zo života. Javier Bardem ho podľa mňa posunul o stupienok vyššie a musím dať 5*. (07.01.2012)