Biutiful

Většina recenzentů zde porovnává s předchozími Iňarritovými filmy. Biutiful nelze srovnat, je úplně někde jinde. Je to film velmi intimní. Nezabývá se osudy několika postav, ale pouze jednou, za to však opravdu do hloubky. Téma hledání smíření na pokraji smrti v prostředí, které vybízí bývalého narkomana spíše k násíli a agresi, nikoliv k přijetí a odpuštění, Iňaritu zpracoval naprosto skvěle. Hlavní postava Uxbal riskuje, dělá vše pro svou rodinu, ale také zároveń nezapomíná na lidi, kteří mu přišli do života a nechce je jen využívat ke svému prospěchu. Ví, že jeho konec se blíží a v omezeném čase musí vše stihnout zařídit a v tom "ruchu a shonu" i přes svou bolest hledá vnitřní usmíření.. Ve mne osobně film zanechal hlubokou stopu. Iňaritu dělá vše proto, aby přenesl tuto nervózní a hutnou atmosféru na diváka.. hojně používá tmavší filtry kamery, naopak téměř absentuje muzika, na kterou dával důraz ve svých předchozích snímcích.. dalo by se říci, že pracuje s tichem.. a právě tohle ticho promlouvá. Biutiful je prozatím nejsilnější a nejosobnější film režiséra. Je určitě hůře koukatelný a náročnější než - li předchozí skvělé tři filmy, které byly divákům přístupnější a "akčnější". Proto rozumím "horším" hodnocením Biutiful. (27.11.2011)

Iñárritu je skvělý v utváření příběhů absolutně nezajímavých lidí. Amores Perros to není, ale za mě dobrý a doporučuji dál. (20.12.2011)

Baredem v roli človeka, ktorý sa nebojí vlastnej smrti ale bojí sa jej dôsledkov na jeho rodinu a zo strachu zo zabudnutia. Krásna rola v krásnom filme, kde Alejandro tancuje medzi magickým realizmom a tvrdým nekompromisným svetom. Námet by si viac zaslúžil knižné spracovanie ako tvrdé obrazy, tak typické pre Iňarritua, ktorý sa nedokázal vzdať rozháranosti v deji. Chcelo by to viac priamočiarosti... (29.02.2012)

Tíživá podívaná, ve které Barcelona nevypadá jako ono vysněné místo pro gastarbeitry, ani pro ty, kdo se pohybují pod nižší střední třídou. Bardemův Uxbal se snaží nějak slušně ukončit svoje žití na Zemi, vykoupit se z bývalých hříchů a postarat se o děti. Je to těžké, hodně smutné, trochu kruté a trochu dojemné. Na druhou stranu, kdyby tohle téma zracovával Trier, v polovině bych se asi psychicky složil, Innaritu až takovej sadista není. Bardem výtečný! (27.03.2013)

Syrové, silné, alarmující drama. Uděluji Oskara v kategorii cizojazyčných filmů. (04.02.2011)

to co chybělo v Babelu, to v čem je pro mě Amores perros jedním z nejpůsobivějších filmů vůbec, to je tu vybroušené do něčeho, na co se špatně kouká. Ale když to překousnete, tak je to ohromný zážitek. (06.02.2011)

...když jsem pár lidem měla odpovědět na otázku..."tak co jaký to bylo"...pokaždý jsem ze sebe nedostala víc než..."silný"...o tom filmu se nedá vyprávět...obsah možná ale to je tak všechno...to v čem tkví síla a přesah celého příběhu je naprosto nepřenosný zážitek...je opravdu zbytečný mluvit o stopáži o kameře o muzice zkrátka o jednotlivostech...naprosto dokonale to vyjádřil rawen...poddejte se!...a Bardem?...co říct a neopakovat se... (16.03.2011)

Javier Bardem opět potvrdil svou schopnost obstát i v tak herecky náročném snímku, jakým Biutiful bezesporu je. Hlavní linie příběhu se odehrává kolem Uxbala, otce dvou dětí, který se potýká se zákeřnou rakovinou a zároveň se snaží ospravedlnit své černé svědomí spojené s nelegálním obchodem a životem v podsvětí Barcelony. Celý příběh se odehrává na pozadí poněkud opomíjeného tématu, které je však v dnešní společnosti čím dál víc aktuální a to přistěhovalectvím. Jediné negativum, které bych chtěla snímku vytknout je jeho délka, která by mohla být o pár desítek minut kratší… (27.04.2011)

Emocionálně vyřízenej, vyjímečná podívana, která sahá až za rámec filmu. (10.06.2011)

Dalsi zo serie filmov, ktory vas zanecha "emotionally wasted". A ktory film rezisera Inarritu vlastne nie??? (16.10.2013)

Skvostný Bardem nedělá celý film a díky nulovému spádu a okaté snaze natočit hlubokou artovku se Biutiful v mých očích nikdy nezbaví nálepky jednoho z nejzbytečnějších filmů posledních let.Iñárritu má rozhodně na víc. (03.02.2011)

Smrt jako definitiva, smrt jako jediná cesta, smrt jako vyšší úroveň života. Iñárritu vyzdvihl vlajku svého Biutiful z bahna Barcelonského předměstí coby symbol návratu k syrovosti a ulici. Rozhodně stvořil něco jiného a odlišného nežli byl triptych jeho předcházejících počinů. Ovšem mám takový pocit, že obdivu za něj bohužel moc nesklidí. Tleskám Alejandrovi za skvělé představení naplněné beznadějí, šedí a negací a to po celou dobu i přes poměrně zběsilou stopáž. Ani ve snu bych nečekal, že přijde po Babelu s něčím takovým. Mrazivě silných scén sice není mnoho, ale o to více se celý Biutiful vyjímá jako celek naplněný až po okraj čiročirým zmarem. Sázka na Bardema byla jistotou, která se bezvýhradně naplnila. Javier odtáhne těch 148 minut s přehledem sobě vlastním. Filmařsky je to s přihlédnutím k minulým dílům tentokrát opravdu jen za čtyři, ale pátou hvězdu přidávám za odvahu s jakou Alejandro stvořil a do světa uvrhnul svůj svébytný Biutiful i přesto, že asi dobře tušil jak bude přijat. Já jsem možná jedním z nemnoha, jehož i toto jeho dílo naplňuje zničujícím způsobem. (03.02.2011)

Osobně mi přijde že Iňarritu natočil poněkud jiný film, než na které jsme byli zvyklí dříve. Spoustu lidí tím asi lehce rozladil. Přesto je to velice slibné sociální drama. Postava Uxbala je hlavním nosníkem filmu a Bardem ji zvládá víc než dobře. Pohled na Barcelonu trochu z jiné stany než od Vicky a Christiny. (05.02.2011)

nemůžu dát přece filmu kde hraje javier bardem dvě hvězdičky... (11.02.2011)

Těžce depresivní snímek o mizérii tohoto světa. Imigranti z Asie i Afriky, přijíždějící za lepším životem, zkorumpovaná policie, do toho rodinné problémy. Manželské neshody a nemoce. Toto vše namíchal Iňárritu do tohoto filmu. Jestliže považuji "Amores perros" za jeho vrchol a "Babel" jen kousek pod ním, tak "Biutiful" je bohužel ještě o kousek níže. Je to, ale pořád silný a dobře natočený film. Režisér zde opustil, mnou tolik oblíbený,"skládačkový" děj. Kdy se vše rozehrává na více místech a více úrovních, aby se to ve finále poskládalo a my pochopili, že vše souvisí se vším. Zde sledujeme v podstatě jen Uxbalův příběh. Film určitě není určen široké divácké obci, pro fanoušky náročnějších filmů je však potěšením. (26.05.2011)

Iñárritu už třikrát dokázal, že umí skvěle skloubit několik lidských osudů v jeden příběh a na něm demonstrovat současné společenské problémy i problémy jednotlivců. Největší chyba Biutifulu tkví dle mého názoru právě v tom, že se narozdíl od předchozích děl zaměřuje jen na jeden osud. Jak napsal Tetsuo, snímek by mohl mít klidně 60 minut nebo tři hodiny a výsledek by byl úplně stejný, jen v druhém případě by byl divák o něco víc znuděn. Kdyby ale Iñárritu nechtěl za každou cenu inovovat a pokračoval ve svých vyjetých šlépějích, tzn. vytvořil snímek - skládanku alespoň ze tří životních příběhů (a že by se tu přímo nabízelo rozvinutí osudu černošské dívky nebo asijských homosexuálů), možná by vznikl film o něco působivější, záživnější a dynamičtější. Ne že bych nebyla pro rozvolněné, pomalu plynoucí, rozjímavé snímky, ale k Iñárritovi se mi to zkrátka nehodí. (30.06.2011)

Dlhéé. Iñárritu nerobí filmy pre hlupákov a tí ostatní nepotrebujú toľko času, aby pochopili, o čo mu ide. Pridávam svoj hlas k nepchaniu viacerých tém do jedného vreca. Skrátka škoda.. (22.12.2011)

Po retrospektivní trilogii Amores Perros, 21grams a Babel, nasazuje Iñárritu čtvrté veledílo v podobě výpovědi muže, jenž prožívá poslední dny života a snaží se urovnat stíny minulosti, především však opustit tento svět s perspektivou zabezpečení svých dětí. Příběh je zasazen do temného prostředí spodních pater Barcelony, kde je hlavní postava Uxbal doma. Narozdíl od předchozích snímků, není Biutiful časovou prolínačkou, za to však dává mnohem více prostoru pro lokální interpretace i komplexní pochopení Iñárritova sdělení. Krom působivého scénáře a standardně výborné hudby Gustava Santaolally, je Biutiful skutečnou orgií hereckého projevu Javiera Bardema. Stejně jako u předchozích děl Alejandra Gonzáleze Iñárrita, působí i tento jeho počin rozpory ve vyvolaných emocích u širšího diváckého spektra. Já tleskám a dávám 5***** (možná i pod vlivem tvorby mého oblíbeného spisovatele Paola Coelha) (13.04.2012)

Španělé mají z roku 2011 Biutiful my máme Poupata, všechno je to na jedno brdo. Konfrontace španělské povahy je z určitého úhlu pohledu stejně děsivá jako povaha naše. Akorát my máme trošku jiné problémy a máme Vietnamce, zatímco Španělé mají Číňany. Škoda že Biutiful nebylo kratší, dvě hodiny by bohatě stačily. Jinak parádní film, skvělý Bardem. (16.05.2012)

Zatím nejslabší Iñárritu. Bardem je skvělý jako vždy, ale brutálně "přepálená" stopáž tomuto dílu škodí tak, že by mu nepomohla ani svěcená voda. (21.11.2012)