Mother and Child

Řekl bych, že bez zásadnějšího momentu, který by mi rval koule. Děj několika rodičovských vztahů různých věkových generací se mi zdál hodně rozvláčný, a to hlavně v situacích, kdy si to vůbec nezasloužil. Ale jak jsem již napsal na začátku, stejně jako S.L. Jackson nejsem matka, takže bych pak možná jednal podobně. Dojatý jsem však nebyl. Uvidíme, jak dopadne Father and Child?! :-) 50% (25.10.2010)

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)

Smutná téma, navyše mne pomerne blízka. O hereckých výkonoch sa je škoda baviť, pre to existuje len jedno slovo - dokonalosť. Hlavne u A. Bening a N. Watts. Čo sa týka samotného príbehu a obsahovej skladby, prvá polovica bola geniálna, emotívne pekne podfarbená a s výborne rozohranými ženskými charaktermi hlavných postáv. Od G. Cukora to síce ešte malo ďaleko, no pre potreby uchopenia myšlienky to bohato stačilo. V druhej polovici a hlavne k záveru sa tu už málinko prejavila typická americká, násilná sentimentalita - útok na city diváka. Našťastie neišlo o nič hrozné, tá prvá polovica filmu bola taká výborná a mal som z nej v hlave toľko dojmov, že mi to ani moc nedošlo. Samozrejme, najviac sa mi páčili časti dejovej linky, ktoré sa venovali matke a adoptovanej dcére, časť o dvojici, ktorá si chcela adoptovať dieťa už nebola pre mňa až taká zaujímavá. No vzhľadom k pointe a uzavretiu príbehu bola potrebná, chápem. Silný nadpriemer. 85/100 (28.04.2017)

SIlný, silný film....skrz-naskrz presiaknutý emóciami...Naomi Watts a Anette Bening ma najskôr vyslovene iritovali tou svojou chladnosťou a nepríjemnosťou...potom som si uvedomila, že sú to skvelé herečky a nejedna žena na ich mieste by pôsobila rovnako,aj horšie...prišlo mi to také trochu strnulé, nesvižné, ale zároveň nenudiace a realistické....realistické aj z toho dôvodu , že sa očakávaný happyend, ktorý by divák doprial hlavným predstaviteľkám nekonal...tento film nám veľa povie, aj keby sa niekomu mohol zdať nevýnimočný a jeden z mnohých, stojí za zhliadnutie :) (31.03.2013)