Mother and Child

Fakt, že film a to hlavně ve druhé polovině malinko příběhově skřípe, vynahradí hlavně herecké výkony dvou hlavních ženských představitelek. Anette i Naomi jsou skvělé herečky, což tady již poněkolikáté dokázaly. Mother a Child není rozhodně nějak optimisticky laděný snímek se šťastným koncem, je to spíše vztahový, dramatický propletenec tři různých žen, jejíž osudy se protnou, bez ohledu na to, jestli se vůbec ve filmu potkají. (02.11.2014)

Pre mňa veľmi silná dráma. Film som chcel vidieť kvôli hereckému obsadeniu mojich obľúbených Naomi Watts a Samuela L. Jacksona, ale nečakal som tak dobrý film. Vôbec neviem čo tomu dať, k 5ke sa prikláňam preto, lebo ma to emocionálne dostalo, a to sa veľa filmom nepodarí. Sú tu opísané príbehy žien a ich dcér, súvisiace s adopciou, ktorú film pojal z viacerých stránok a krásne poukázal na silnú lásku ženy voči svojmu dieťaťu, bez ohľadu na rôzne prekážky a úskalia, ktoré so sebou život prináša. Pri záverečnej piesni počas titulkov som mal už len zatvorené oči a vychutnával som si ten príjemný moment. (07.06.2011)

Film se zezačátku rozjíždí docela zajímavě, jenomže s postupem času nabývám na dojmu, že až přehnaně moc. Pro mně se některé věci na konci dějí příliš moc rychle/vzhledem k počátečními tempu/, je jich hodně a jedna věc mně přišla zbytečná, ale kdyby tomu tak nebylo-byl by to spíše jen můj film. Takže opět musím vychválit herecké výkony, hlavně dvou ústředních hrdinek, ale i ten zbytek se snaží. Kdo má tyhle psychologická dramata rád, určitě si tam najde něco svého. (04.01.2011)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)

Na prvý pohľad nesúrodé útržky zo životov zainteresovaných žien sa po chvíli zmenia na úžasný celok, kde hrajú prím najčistejšie ľudské city - láska matky k dcére a naopak. A hoci bývajú cesty k uvedomeniu si častokrát tŕnisté, odmena je vždy najsladšia. Bezchybný film je skromnou ukážkou aký je život komplikovane nádherný. (09.06.2011)