Mother and Child

Krásný film o tom, jak vláčíme následky našich činů, včetně těch, jimiž jsme se provinili na druhých a ovlivnili tak jejich životy, ale i o tom, že jednou můžeme udělat to, čemu jsme se tolik let báli pohledět do očí a zjistit, že je nám odpuštěno a zbývá jen odpustit sami sobě. Film o několika způsobech mateřské lásky i o tom, jak málo se známe ... I když bych našla drobné vady na kráse, zcela je vynahrazují skutečně výjimečné výkony Annette Bening, Naomi Watts a Kerry Washington. NEJKRÁSNĚJŠÍ OKAMŽIK: Elizabeth, natahující dlaně po své novorozené dceři (28.05.2012)

V roce 1999 debutoval Rodrigo García autorským snímkem Co vlastně ženy chtějí? a o deset let později si spolu s ním podobnou otázku klademe znovu. Film Mother and Child svého autora nezapře, ani kdyby chtěl. Jde totiž o navlas stejnou sondu do ženské duše, tentokrát jen o pár let dospělejší a jak název napovídá, teď budou středobodem dění děti, matky a jejich proplétající se osudy. Ti kteří viděli Co vlastně ženy chtějí? už jistě vědí, že ani nyní nebudou mít hrdinky na růžích ustláno a že o slzy a hledání způsobů, jak zaplnit prázdné místo v srdci i životě nebude nouze. Herecké obsazení je základní devizou filmu, Annette Bening, Kerry Washington i Naomi Watts v rolích Karen, Lucy a Elizabeth, z nichž každá je nešťastná svým vlastním způsobem, podávají všechny solidní výkony, Jimmy Smits a Samuel L.Jackson jim zdatně sekundují (v tomhle snímku jsou to skoro jediní muži), možná poznáte i několik hereckých tváří z prvního zmiňovaného filmu. Mother and Child se mi velmi líbil a plně splnil moje očekávání, na plný počet hvězd to ale nebude, hlavně kvůli rozvláčnému tempu a trochu samoúčelně vykonstruovaným slzopudným situacím, které si García na dámy (myslím tím dámy na plátně i v publiku) tak rád chystá. Přesvědčte se ale sami. (02.09.2010)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)

Odporúča desať z desiatich aktivistov z organizácie Aliancia za rodinu, dokonca určite aj samotný pán Chrokot, pardón, Anton Chromík... No, tentoraz ale musím uznať kvality filmu a tiež vziať do úvahy fakt, že nejaká tá papierová vreckovka predsa len zažila počas sledovania blízky kontakt s mojím enormne vyvinutým nosom, takže... 5* (27.01.2015)

Mother and child. Velmi výstižný název pro toto silné a emotivní drama, v němž se to hemží skvělými a slavnými herci v ústředních rolích. Některé scény jsou sice poměrně snadno čitelné a předvídatelné, přesto však sugestivní. Několik příběhů, které jsou ve vzájemné interakci a následně se propojí, to často předznamenává výborné filmové zážitky. V případě dramatu Rodriga Garcíi to opět zafungovalo. (08.04.2014)