Hymna aneb Urfidlovačka

K Hymně jsem se dostal už v roce vydání jejího zvukového záznamu (tehdy ještě na MC kazetě), tedy v roce 1998. Naopak tento záznam, který jsem si vždycky přál vidět, jsem měl možnost zhlédnout až o nějakých 10 let později. Přistupoval jsem tedy k němu s jistou nostalgií, protože tehdy jsem Hymnu řadil přinejmenším na stejnou úroveň jako hry DJC. A to platí dodnes. Smoljakova hra je podle mě naprosto dokonalá a to ve všech jejích třech částech - seminář, hra, písně. Totéž platí o další Smoljakově hře Fantom realistického divadla Zdeňka Nejedlého, jejíhož uvedení v obrazové podobě se už bohužel nikdy nedočkám (alespoň nevím o tom, že by existoval nějaký záznam) :-( (01.02.2011)

Zdá se, že záměrem Ladislava Smoljaka bylo především sdělit, že Tylova Fidlovačka není moc dobrá hra. To je ostatně pravda, ale s kvalitou Urfidlovačky si rozhodně nemůže nijak vyskakovat. A pomineme-li text, ani představení samotné není dobré. Pěvecké výkony zúčastněných byly mírně řečeno nevyrovnané. Herecké výkony naopak vyrovnané byly, ale bohužel v nesprávné části kvalitativní škály. Zatímco v cimrmanovských hrách předstíraně špatné výkony působí roztomile a humorně (a má to své odůvodnění), zde to jednak nedává smysl, jednak to dost ruší. Navíc jsem měl dojem, že z velké části se nejednalo o herectví předstíraně špatné, ale prostě jenom špatné. Docela ostuda. Když si člověk pomyslí, kolik skvělých inscenací po celé republice volá po zaznamenání pro příští generace, sledování tohoto jalového žertíku bolí dvojnásob. /// Pokud byste se na Hymnu přesto chtěli podívat, najdete ji v internetovém archivu ČT. (06.02.2009)

Divadelní hra jako celek ve mně vzbudila rozporuplné pocity. Úvodní přednáška byla na jednu stranu zajímavá a poučná, ale na druhou stranu mi připadala dost rozvleklá, takže bych uvítal, kdyby byla o něco málo kratší. Hra samotná mě bavila, slušně jsem se zasmál, ale hudební vsuvky, přestože byly k věci, ji opět značně natahovaly. Absolutně mě dostala Marešova teorie univerzálního Žida i rozbor přihazování v aukci. Původně jsem byl rozhodnut pro tři hvězdičky, ale nakonec jsem udělil slabší čtyři. (31.01.2018)

Rozdělení tvůrčího tandemu Svěrák - Smoljak vedlo bohužel i k rozdělení kvalitativnímu, poloviny bonity cimrmanovských her se kamsi ztratila... Znám Hymnu dobře už ze záznamu zvukového, takže záznam televizní pro mne není příliš velkým překvapením. V úvodním semináři Ladislav Smoljak zdůrazňuje ještě více složku didaktickou na úkor zábavné, než jsme tomu zvyklí z představení Divadla Járy Cimrmana, rozbor Tylovy Fidlovačky a kontextu našich (a slovenských) národních písní je jistě dosti přínosný (pro uvědomění si kontextu), ale ve formátu mp3 ho po několikátém poslechu již přeskakuji. To sama hra je na tom daleko lépe - tady je již (leckdy) čemu se zasmát. Problém ovšem možná mohou mít někteří diváci, kteří nemají základní (ale spíše více než obstojné) základy němčiny, jelikož míra německy mluveného textu je vysoká (nedovedu to však přesně a objektivně posoudit, jelikož německy do té míry umím), jakož i diváci, kteří budou od představení Studia Jára (Láďa - to zmatení názvů je příznačné...) očekávat další z her Divadla Járy Cimrmana. Bohužel jí dostanou jen půl... Podobné inscenace: Cimrman v říši hudby (06.02.2009)

Kdyby energii, kterou vložil pan Smoljak do této hry, využil na tvorbu s panem Svěrákem a vytvořili (popřípadně objevili) novou hru Járy Cimrmana, udělal by bezpochyby lépe. Takto vznikl jen nepříliš vtipný mišmaš. Uznávám, že tam byly světlé chvilky, při nichž jsem se vyloženě bavila (Němci slovo přizabít neznají-Němci rovnou zabijí), ale většina věcí mne nechávala chladnou. Nemilým překvapením byly také ženy.. Bohužel- slabší průměr. (07.02.2009)