Puškvorec

Natočiť tento `film` chcelo veľmi veľa odvahy, ako pre Krystinu Jandu, tak aj pre Andrzeja Wajdu. V podstate sa tu nedá moc hovoriť o filme. Ide skôr o katarziu, osobnú výpoveď zúčastnených. Celý snímok stavia na filme, ktorý vlastne nebol nikdy dokončený a na veľmi osobnej výpovedi K. Jandy. Zaznamenáva plynutie života tesne pred smrťou kameramana Edwarda Kłosińského, jej manžela. Všetky tieto udalosti stavia medzi sebou do zvláštnej mrazivej paralely. Zastihla ich smrť, a oni sa s ňou chcú vyrovnať aj takouto cestou. (20.11.2009)

Wajda zaexperimentoval a vyšlo mu to. Film mal byť pôvodne asi celkom iný, ale okolnosti ho prinútili a vznikol trojvrstvový film, kde nie je jasné, čo je tu hlavné. Ale je jasné, čo je najsilnejšie, sú to určite výpovede Krystyny Janda v prázdnej izbe. Naviac film provokuje nerovným vzťahom, lekárskou etikou a zároveň je zaťažený myšlienkami na umieranie. Keby sa ma to až tak nedotýkalo, asi by to boli štyri hviezdy, ale nemôžem ináč ako na plný počet. –––– Smrť krúži nad tým textom. –––– Umrel tak, aby som stihla na predstavenie. (22.03.2016)

Nejpůsobivější z celého filmu je vyprávění Krystyny Jandy o nemoci a smrti jejího manžela, na druhou stanu neustálé vytrhování z příběhu filmu a vkládání těchto vyprávění K. J. působilo dost rušivě. Film jako takový není špatný, ale je vidět, že je natočený podle povídky - kratší zpracování by mu jedině slušelo, tohle bylo dost rozvláčné a nudné. (27.07.2009)

Reziser Andrzej Wajda /Katyn, Solidarnosc/ natocil len nudny podpriemerny film. Film o isztej obycajnej pani, ktora celi beznym starostiam bezneho zivota. Nema cim zaujat, len blbymi dialogmi, film nema tempo, ani poriadne herecke vykony. Jo, zivot obycajnych ludi ma zmysel, ale mna zaujima vseobecny prehlad, a ten tvorili a tvoria prezidenti, premieri, krali, cisari a vseobecne ... politika. A nemam rad filmy o zivote obycajnych ludi. 20 % (02.06.2015)

Zpočátku jsem nemohla překousnout střídání tří vyprávěcích linek. Pokaždé na mě ten přeskok jinam působil násilně. Řekla jsem si, že zkusím nechat film několik dní doznívat, aniž bych se nutila na něj myslet. Vracel se mi motiv hnilobného zápachu puškvorce (na povrchu vypadá všechno ještě krásně, ale uvnitř zmar dokonává své dílo) a obraz "starých" časů, kdy se muži střední třídy chovali k ženám galantně a nezapomínali na to (to je v buranském prostředí Čech do očí bijící vlastnost). Potom jsem mínila, že jde o odvážný filmový experiment, který celkem "šťastně" využil náhlé shody okolností, kdy představitelka hlavní filmové postavy ve svém osobním životě prožívá ztrátu milovaného člověka, stejně jako žena, kterou na plátně ztvárňuje. Bylo pro mě ohromující, že Wajda a Janda nevytvořili z plačky prostitutku vlastních citů. A pak mě ještě napadla poslední, asi nejhloupější ze všech tří, myšlenka. Totiž, že k jednotlivým životním situacím, vnitřním prožitkům, jsou popsány tuny papíru, namluveny kilometry magnetofonových záznamů, natočeny nespočetné kotouče filmových pásů a digitalizovány mraky dat, takže jednou z cest, jak se s tím vším vyrovnat, je kompilovat, spojovat, stavět vedle sebe, aby se nakonec věci, prožitky samotné, znovu ukázaly. Dobré komentáře: Freemind, JanKukulín, decay, Ronee. (06.02.2011)