Skrytý

"Villmark" byl taky těžší a zamotaný, ale přemýšlet se u něj vyplatilo. "Skjult" se ve svém experimentování s diváckou pozorností už někdy i ztrácí, takže nás chtě nechtě občas vodí jakoby do slepých uliček a to je na takový poklidný páteční večer už trochu moc únavné. Pål Øie je sice podivný režisér a norské horory jsou vždy více méně zárukou kvality, ale tady už nemám chut' se pouštět do nějakých tří hvězdiček. 50% (02.03.2013)

Ze začátku poměrně netradičně a napínavě tvářící se horor, s velmi pěknou produkcí, účinnýma lekačkama a takovou tou severskou atmosférou, aby po chvíli sklouznul do klasického předvídatelného patosu, který vás vyloženě bude iritovat. Je velká škoda, že se v tomhle (a mnoha dalších) případě nepovedlo vdechnout filmu nějakou nezávislost a chtě-nechtě se opírá o nosné prvky převážně z US produkce... (15.01.2013)

A půl. Pål Øie mě již dokázal ohromit a vystrašit v "Temných lesích" a byla jsem zvědava, jestli na mě podobně zapůsobí i jeho další dílo. Ponurá atmosféra, těžící především z temných lesů zahalených v mlze, neustálé tmy a rozpadlého, starého domu, pracuje skvěle i zde. Již úvodní scéna při návštěvě matky mi dokázala způsobit vydařený šoking. Kristoffer Joner je ve své roli muže traumatizovaného otřesným dětstvím skvělý. Snímek mi sice nedokázal vyjasnit jisté okolnosti a původ či počínání několika postav, ale to jsou jen drobné větvičky, na něž jsem během "pátrání" v těchto lesích šlápla:) (20.07.2011)

Ó ty finský horore.¬         Včera shlédnul jsem snímek "Vražedná terapie" ve scénáři a režii conneticutského tvůrce Brada Andersona, známého nejspíše svou režií podařeného thrillerového snímku "Mechanik" natočeného tři roky po oné. Horror "Skrytý" neliší se stavbou děje, režijními postupy ani konečným vyústěním prakticky nijak od "Vražedné terapie" — kromě toho, že ta je natočena o něco lépe díky Andersonově osobnosti. O co mi jde? Tyto tak řečeno "zajímavě" natočené snímky, jimž ona "zajímavá spletitost" má zaručiti úspěšnost, mohou býti opravdu dobré a vybočující z řady pouze tehdy, je-li k oné "zajímavosti" podání přidána také vysoká tvůrčí invence jiná, jako ze jména velmi dobrý scénář spolu s režijním vedením, pak kamera a herecké výkony atp.; příkladem může býti ani ne tak pouze slušně zpracovaná už zmíněná "Vražedná terapie", jako spíše zvláště podařený snímek španělského tvůrce A. Baize "La Cara oculta" nebo velice zvláštní snímek kanadského tvůrce D. Villeneuveho "Nepřítel". — Jinak zůstává pouhá kostra nápadu, dnes už všedního.¬                 Snímek "Skrytý" nedoporučuji; je to lákadlo, které vás připraví o čas, aniž by vám připravilo odpovídající zážitek. Že můj názor není v tomto případě odlišný od názoru divácké masy, lze doložiti procentuální úspěšností na ČSFD výše zmíněných snímků: "La Cara oculta" 81; "Mechanik" 78; "Nepřítel" 66; "Vražedná terapie" 65; "Skrytý" 51. Ostatní uvedené snímky vám mohu doporučiti, při čemž "Vražednou terapii" až na místě posledním.¬                 Případné opoznámkování: uživ. J*A*S*M; Plangi. (22.08.2018)

Norský horror o strašidelném domě hluboko v lesích a jednom děsivém tajemství. Režisér Villmarku opět předvedl svůj talent pro vytváření mimořádně děsuplné atmosféry, bohužel jen v první půlce filmu. Ta druhá se zvrtne v jakousi mysteriozní detektivku a to mi příliš nesedlo. Jak měl Skrytý solidně našlápnuto na jeden z nejvýraznějších skandinávských hororů, tak scénář ho ke konci nesmyslně pohřbil. Škoda, ale za ty dvě lekačky a prvních 40 minut poctivé hrůzy mu jsem přesto vděčný. Já ty lesní horory prostě můžu... (05.04.2010)