Iluzionista

- 28.09.13 - „Magicians do not exist.“ Po dlouhé době jsem měl opět to potěšení vidět perfektně zpracovaný animovaný film, při kterém musel animátor vzít tužku do ruky a nečumět jen na monitor a klikat na myš. Díky této propracovanosti není zapotřebí zbytečných slov. Tento film není o iluzionistovy, nýbrž je iluzionistou samotným. Stejně jako on, je představitelem již zastaralých technik, pro které (podle filmu) není v tomhle světě už místo. Jako malá vesnička na břehu Skotska, tak i tento snímek docení jen menší skupina lidí, kteří se rádi ponoří do melancholického příběhu, který svede poslední boj proti dnešním zaběhlým konvencím. Neúspěšně. Zdá se, že ve městě, kde sklízí veškerou slávu afektovaní hudebníci není pro klauna, iluzionistu a břichomluvce místo a jediné vyhlídky do budoucna je buď hodit si mašli, nebo skončit na ulici. Podobně jak u The Artist (2011) tak i Iluzionista je krásnou poctou dřívějším řemeslům (ať už jsou jakákoliv) a já doufám, že toto není epitaf podobně dokonalým animovaným snímkům se srdcem na pravém místě. P.S. Díky iluzionistovi jsem si vzpomněl na mé dřívější přání, aby někdo zfilmoval (podobným způsobem) Machinarium. (28.09.2013)

první věc, která mne praštila do očí byla úchvatná stránka výtvarná (stejně jako Blizzard sem si hned vzpomněl na Broken Sword). Celej film je tak příjemně odlechčenej, poetickej a krásně plynoucí... K tomu skvělé vedlejší postavy dotvářejí tak specifickou atmosféru (hlavně šílený Skoťák). A do králíka jsem se asi zamiloval (05.12.2012)

Naše existovanie /potreba lásky, nevyhnutnosť priateľstva/ čoby najväčšia ilúzia, neuchopiteľná a nepochopiteľná, napriek tomu krásna a nekonečne inšpiratívna. S minimom slov (veď na čo), v hopperovských farbách, nostalgicky, clivo, s vtipom a odvahou (ach tí kabaretní umelci), láskavo, s pokorou a obdivom k svojmu autorovi. Pohybujúce sa obrázky a La Grande Illusion...a ja teda už mlčím, psssst... (12.07.2010)

Tak tohle mě teda hodně zklamalo. Možná to bylo Tatiho scénářem, který brzdil Chometovu obvyklou vlnu nápadů, ale Iluzionista z mého pohledu vůbec nefungoval. Hrozně z toho bylo cítit, jak se Chomet snaží navodit tu nostalgickou a posmutnělou náladu, ale tady jednoduše vůbec nebyla a pokud byla, tak umělá. Nejvíc mne na to upozornil závěr, který jsem sledoval s naprosto odevzdaným výrazem v tváři, žádný konkrétní pocit se prostě nedostavil. Proto je pro mě Iluzionista o dvě úrovně níže než Stará dáma a holubi a především skvělé Trio z Belleville, kde TO kouzlo opravdu bylo přítomno. (12.02.2012)

Kouzelníci neexistují, pouze iluzionisté. Melancholický snímek o okouzlení obyčejnými věcmi a nevinnosti, která pominula spolu s nezkaženou dobou, představuje ohromující oživení osobitého stylu Jacquese Tatiho, podle jehož scénáře vznikl. Z jistého ohledu lze říct, že to je nejméně autorský projekt Chometa, ale současně to není úplně pravda. Chomet sice vytváří dokonalou kopii Tatiho, ale v případě animace to není plagiát, nýbrž spíš potvrzení Chometova citu pro detail a schopnosti decentním pohybem či karikaturní kresbou precizně vystihnout reálný předobraz svého výtvoru. (23.10.2011)