Není zač

Ve filmu Není zač nabízí scenáristka a režisérka Nicole Holofcenerová vnímavý a bolestivě legrační pohled na moderní svět plný rozporů, dobrých úmyslů i vrtkavých morálních postojů. Přináší zášť, nenávist, ale i přátelství a pochopení doplněné o břitký humor a dojetí. Rebecca Hall, Amanda Peet, Catherine Keener, Sarah Steele, Lois Smith v hlavních rolích. Hudební doprovod Marcela Halla. Přes zajímavou myšlenku, nejedná se o mojí krevní skupinu, ale i rozředěnou až vlažně chutnající kávu, filmové pásky. (18.11.2011)

Prostě další mozaika osudů několika lidí, žijících v sousedství, přičemž spojujícím motivem je tentokrát čekání na smrt. Někdo z ní profituje, někdo se jí děsí, někdo doufá, že bude mít o starost méně. Pokud máte konverzační tragikomedie rádi, nelze než doporučit, jde o hodně solidní průměr se sympatickým obsazením. Pokud dáváte přednost filmům se silnější dějovou linií, aby nebude Není zač nic pro vás. Každopádně ve vás těch devadesát minut nevyvolá zrovna veselou náladu, ale trocha melancholie snad nikoho nezabije. A jen tak mimochodem, nenapadá mě žádný jiný film, kde by se věnovalo tolik prostoru řešení pleti puberťáka. Což se ale dá za pozitivum považovat jen těžko. (03.10.2011)

,,Odkud jsou vaše věci? Kde je berete?“..... Takže... tak divnej a nezajímavej úvod a vlastně i film jsem dlouho neviděl. Lidi mluví, pohybují se a výsledek žádnej. Dvě rodiny, jejichž životní cesty se lehce propojí. Zbytečnej film o událostech, které může prožít každej obyčejnej nudnej člověk a nikoho druhýho (třeba?) vůbec nezajímají. A jestli myšlenkou mělo být to, že pomoc nepotřebují jen bezdomovci, protože každej máme svoje problémy, tak objevnější nápad jsem od vynálezu Perpetum mobile neslyšel. Tohle má bejt komedie? Tak to já jsem král Šumavy a všechny 4* magory převedu do západního Německa. Zadarmo. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Potřebuju vidět oslavu narozenin (nějaké) babičky. 2.) Chci slyšet teorii o šukání na vozíčku. 3.) Jsem chlap a hledám důvod pro chození na kosmetiku. 4.) Žiju v New Yorku a nevím kam zajet na výlet. 5.) Film mám jako doplněk léčby akné. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.09.2010)

Film, který mi nejvíce ze všeho připomněl Vratné lahve a Nestydu. Podobná těm českým drobná mozaika ryze civilních příběhů je docela nezvyklá pro americký film a o to více přínosná, protože poprvé za dlouhou dobu jsem měla pocit, že nahlížím do (skoro) reálné každodenností obyčejných Američanů. A podobně jako v těch českých filmech ani zde se nedělo nic objevného, převratného či úchvatného, nicméně to, co prožívali muži, ženy a děti v tomto filmu, vykreslovalo jejích charakter, situaci a stav mnohem trefněji a výstižněji, než mnohé oskarové snimky. Nejvíce sympatické však pro mne bylo to, že na rozdíl od stejně civilního Dalšího roku celkové vyznění tohoto filmu vůbec nebylo tak bezvýchodné a depresivní jako u Mikea Leigha. Prostě ano - pořád něco končí, ale to neznamená, že končí pro všechny. Takže díky za lehký smutek i radost. Není zač. (10.12.2011)

Nerozumiem. Nerozumiem nominácii na WGA, ani účasti Catherine Keener a Rabeccy Hall na tomto projekte. V Please Give nenájdete jedinú skutočne dobre vypointovanú situáciu, nájdete v nej len nejaké nezodpovedané otázky (kde sa pobral transsexuálny bezdomovec, ktorému Catherine Keener dávala peniaze?) a konanie postáv nie je nijako logicky opodstatnené (Línia s drahými džínsami-Prečo Keener nakoniec svojej drzej papuľnatej dcére tie džínsy kúpila? Prečo sa jej scéra zrazu tak zmenila a poďakovala jej za ne?). Neviem, či film z nejakého dôvodu vôbec stojí za pozornosť... (05.01.2011)