Patrik - věk 1,5

nostalgické +2* této švédské komedii jsem kdysi přidělil 3 hvězdičky, ale vzpomínky mi říkají, že to byl slabý průměr. A když jsem přemýšlel, jestli bych si ji kvůli komentáři zopakoval, tak mě vůbec neláká. Kdo však chce lehkou a nenáročnou zábavu s gay tématikou, kde je jasné jak se to bude vyvíjet, tak si užije. A že by měl nějaké osvětové poslání pro neznalé, tak to z něj moc necítím. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.11.2019)

Zpočátku to vypadalo nadějně: neotřelá zápletka, kterou ale tvůrci nevyužili. Film plynul bez vzrušení, ačkoliv postava Svena pravděpodobně měla vnést do onoho poklidu prvky dramatu (drama se záměnou mimina za teenagera veškeré žádné). Předvídatelný konec - suma sumárum nuda, která si příliš nezadá s německým Z lásky k Tomovi. Jediným oživením byl vztah bývalé Svenovy rodiny ke Göranovi. Na švédský film trochu málo. (26.09.2009)

Když má film zde od tolika recenzentů stále tak vysoké hodnocení, tak to už něco hóódně znamená ... Já jen mohu přitakat mnohým – příjemný a milý lidský snímek, a je mi jedno, jak jej tady zařazujete, jestli „komediální drama nebo dramatická komedie“. Je fakt, že ve snímku bylo pár situací lehce dramatických a u jiných jsem se od srdce zasmál. Někdo tady napsal, že „oba dva byli sympoši“. Já bych do těch dvou (vlastně nyní už tří) zahrnul i Toma Ljugmana (Patrik), který ve svých 16 letech zahrál patnáctiletého „rošťáka“ s roztomilým kukučem skvěle a navíc pro mě byl Gustaf Skarsgård v obličeji naprosto k sežrání … 910109 (28.08.2023)

Klišé a póza, póza a klišé. Anebo už jsem těch ufňukanejch filmů o gayích viděla přespříliš. Ano, i tato komédie byla ufňukaná, plná bolestínství a sebestředné sebelítosti. Každý ten prvek, ehm, komedie, byl nasáklý obviněním normální společnosti, že není celá nakřivo z nenormálních věcí. Jako by se většinová společnost měla pořád cítit zahanbená, když si myslí, že normální je táta s mámou a dva tátové jsou "trapas" ( jak se odvážila říci jenom pubertální emo-dcera:]]] (31.07.2017)

Romantický slaďák s hollywoodským koncem. 1) Gayové jásají a rozdávají ceny na nejrůznějších festivalech. Téma adopcí dětí homosexuálními páry je ožehavé a postupně si razí cestu ve vyspělých zemích (ve Švédsku jsou adopce legální od roku 2002). Svou osvětovou roli hraje film spolehlivě. 2) Vlastní fabulace příběhu ve mně vzbuzuje nadšení menší. Příjemný snímek s nepříliš výrazným (inu, Švédsko), ale přesto čitelným humorem balancuje na hraně mezi komedií a dramatem s občasným výkyvem tu na jednu tu na druhou stranu. Sladkobolný konec (jakkoli mám rád hollywood happy ending) vyznění filmu poněkud zamlžuje. Divák je rád, že to tak skončilo, ale přitom cítí, že dobrý konec poskytuje dílu a jeho poselství medvědí službu. Z možné psychologické společenské sondy film sklouzává do lehce prvoplánové komedie, která pobaví, ale do mysli se příliš nezaryje. Škoda, tvůrci měli podle mého názoru na víc. (31.08.2009)