Zlatý nepřítel

Na rodinu Sidarisových přišla bída. Ústřední hvězda jejich sedmi předchozích filmů i na ně vázaného, soustavně budovaného univerza se rozhodla pro kariéru matky a dala světu magnetických pásek vale. Navíc jejich trademark pitoreskních prostředí sluncem zalitých pláží, spoře oděných centerfoldek a juvenilní akce nejen že zabředával do repetice, ale hlavně ztratil svou výjimečnost. Jestliže na konci osmdesátek představovala tato kombinace oprskle vyznívající novum, které mohlo přežívat díky globálnímu video trhu, s nástupem raných devadesátek coby nejzhůvěřilejší, nejprostopášnější a zcela nesoudné éry popkultury si Sidarisovy artibuty přivlastnil mainstream. Připomeňme, že v roce 1992 ve třetí sérii "Baywatche" zazářila playmate Pamela Anderson, zatímco akční povyražení tou dobou na obrazovkách obstarávaly fláky jako "Vražedné pobřeží" (Tropical Heat) či "Odpadlík" (Renegade) a v roce 1993 se k nim přidal i "Walker, Texas Ranger". Proměňoval se také videotrh, kde se o pozornost diváků rvaly mladší dravé ryby v čele s PM Entertainment, zavedení brakaři typu Action International Pictures se pokoušeli kontrovat nákladnějšími projekty a všem na krk dýchala velká studia se svými vlastními video produkcemi. Souhra těchto a zajisté i dalších faktorů vedla k tomu, že se rodinný podnik Sidarisových zásadně uskromnil. Tedy ještě předtím se transformoval do nové produkční společnosti Skyhawks Films (Malibu Bay Films zůstaly jako pouze distribuční firma) a zatímco taťulda Andy sbíral síly na další autorské projekty, vykročil do jeho šlépějí synátor Christian Drew Sidaris. _____ Samo o sobě není "Enemy Gold" žádný průser, byť to také není nic světoborného, ale právě že v kontrastu s předchozími Sidarisovic filmy vyznívá povážlivě skromně, suše a marně. Fotogenickou exotiku Havaje vystřídaly generické ustanovující exteriéry z audiovizuální banky a ušmudlané reálie Louisiany. Nonstop promenádu postav a plejádu centerfoldek nahradil přiškrcený casting omezený na sedm figur a pár jednoscénových štěků. Hlavně ale takřka komplet zmizela klukovská bezelstnost, hračičkování s bondovskými udělátky i hračkami na dálkové ovládání a dokonce veškerá nadsázka. Celková seřezanost produkce se finálně projevuje také na explozích, přestřelkách, ale také na dílčích lokacích filmu, pročež se v druhé půlce dění přesune do lesa, tedy do prostředí tradičně využívaného hlavně amatérskými produkcemi s nulovým rozpočtem. Jediné, co upomíná na staré časy sidarisovek, je těch pár silikonů, budoárově nasvícených šmajchlovaček a náležitě jalový scénář s neskrývaně přímočarými zvraty (náhody vedoucí k objevení pokladu z občanské války jsou grandiózní). Pořád to není úplné dno (tím byla k uondání nudná "Savage Beach"), ale nevyhnutelně nad celým projektem visí hořkost společnosti i filmového universa, které se ocitly v překlenovacím limbu. Celý tenhle počin jedoucí na neutrál hodně pozvedávají Julie Strain i Suzi Simpson svým elánem, ale zachránit ho nemůžou. _____ V rámci Sidarisovic MCU (Mammaries Cinematic Universe) můžeme po vzoru dělení marveláren tento film označit za první titul závěrečné Fáze 3. Tu definuje produkce pod hlavičkou nově založené firmy Skyhawks Films. Vedle Sidarisových věrných štěkařů v čele s Rodrigem Obregónem zůstal z hlavních představitelů z předchozí fáze pouze odkecaný Bruce Penhall. "Enemy Gold" po vzoru předchozích projektů se opět natáčelo jako dvojprodukce společně s "The Dallas Connection". Při porovnání s tímto znatelně ambicióznějším druhým filmem se nabízí domněnka, že "Enemy Gold" vzniklo tak trochu nad rámec pro využití lokací a herců, ale větší část prostředků spolkla "The Dallas Connection". (17.01.2021) (méně) (více)