The Runaways

Pokud nejste zrovna feťák, tento snímek vám nabídne hlavně kvalitní poslechový zážitek. Takže na tohle jděte do kina nebo si to pusťte s kvalitní reprosoustavou a DTS zvukem. Pustil jsem si ho kvůli Dakotě Fanning a hudbě, a ty mi bavily. Příběh byl "přiškrcený" tím, že byl (více či méně) podle skutečnosti, takže ke konci jsem se skoro díval na hodinky. Ale i tak nelituju těch dvou hodin. ## Nejvíc mě dostalo, když Joan Jett parodovala text jedné skladby: "...All covered in blow... I dumped my poor sweetheart... for screwin' too slow." (orig."...All covered with snow. I lost my true sweetheart. From a-courtin' too slow") (23.08.2010)

Strašně dlouho se mi na to nechtělo podívat, ale nakonec jsem se odhodlala. A i když jsem si vcelku jistá, že se na to v nejbližší době (jestli vůbec někdy) nehodlám znova podívat. Vcelku se mi to líbilo, rozhodně zajímavě natočený příběh o holkách s velkým potenciálem, který však zničily v drogách. Navíc je film protkaný velice chytlavými písničkami. Kristeniny vlasy byli opravdu strašné, ale chápu proč se nechala ostříhat a obarvit, docela jsem jí tu Joan věřila. 4* (25.03.2011)

Runaways - hudební skupina, jejíž hudbu jsem nikdy nevyhledával. Ale až nebeské obsazení na mně nenechalo nit suchou a já se od prvních minut snažil se neutopit v klasických vybrnkávačkách, kožených bundách, pomalovaných tvářích, žiletkou přesně naměřených lajnách a lesbickém sexu. Už od začátku film hraje na kontroverzní noty a dává divákům jasně najevo, že se nezmýlili a opravdu sledují eRkový film. To v žádném případě není na škodu (dokonce podobné věci vítám), kdyby však celý film nezapadal do škatulky "tady je životopisný hudební film, a vy mi sem teď hodíte nějakou Oskarovou nominaci". Škoda, protože ke konci se Runaways zadrhává stejně jako členky skupiny a film končí úplně bez "drajvu". Naštěstí se může opírat o již zmíněné nadpozemské obsazení. Kristen Stewart, Dakota Fanning a Michael Shannon ukazují, že (krom Shannona, z pochopitelných důvodů) jim jednou bude patřit celý Hollywood. Obsazení, nekompromisnost ratingu a fakt, že se vlastně celou dobu díváme na zfetované, opilé, polonahé a sexující teenagerky, to vše odlišuje Runaways od ostatních stejně zaměřených filmů, a to v určitém měřítku, s přivřeným okem a lahváčem v ruce splňuje to, co jsem od výsledku čekal. Nedělal jsem si iluze o nějaké žánrové inovaci, i když třeba jen o velikosti kapesního vydání, něco málo jsem však přece jen dostal. Runaways určitě po zhlédnutí poslouchat nezačnu (podobná věc se ostatně povedla jen Walk the Line), ale čtyři hvězdy si film zaslouží. (21.10.2010)

Příběh snad až legendární dívčí hard rockový kapely, no není to špatný. Celkem dobře zfilmováno, řekl bych (příběh Runaways jsem vůbec neznal, tak to těžko posoudím). Má to svůj ksicht, první polovina nemá chybu. Ale když pak člověk čeká nějaký vykolejení, nic velkýho nepřijde, a když pak člověk čeká nějaký pořádný završení, je konec. Není to takový ten šablonovitý průběh, což je ale právě asi škoda - připadal jsem si trochu ošizen, i když teda nejspíš nebylo o co. Herecky pěkný, Michael Shannon (jako výstřední producent Kim Fowley) byl super. 7/10. (28.07.2010)

Z filmů žánru životopisného/hudebního se během let stala předvídatelná podívaná, která rezignuje na vypravěčskou originalitu a místo toho nabízí pouze popisné epizody ze života známých postav, na jejichž popularitě staví atraktivitu celého filmu. Takové filmy jsou pak vděčnými látkami pro herce toužící po nějaké té oscarové nominaci. Povětšinou to jsou filmy technicky precizní a dobře zahrané, které fungují jako vděčné inscenace pro zaryté fanoušky a „náborové filmy“ pro diváky tvorbou umělce, o němž film vypráví, neposkvrněné. V těchto případech se pak ikonické momenty ze života hlavní postavy a samotný výkon herce, jenž tuto postavu ztvárňuje, staví mnohem výše nad potenciální záměry o inovativní přístup k látce a umělecké ambice samotných filmových tvůrců, následkem čehož se z takovýchto filmů stává sterilní a ničím nevybočující podívaná. Toto tvrzení samozřejmě není možné brát jako pravidlo, spíše se jedná o lehce nakažlivý mor postihující ty méně osobité snímky daného žánru. Např. Joe Wright skrze sobě audiovizuální virtuozitu povýšil životopisného Sólistu na osobitou podívanou, která jen prostě nepopisuje životní příběh.____ Film The Runaways vykazuje většinu výše uvedených znaků, avšak režisérka Floria Sigismondi, která natáčela klipy např. pro Marilyna Mansona (Tourniuet, The Beautiful People) a Davida Bowieho (Little Wonder,…), tématu své celovečerní prvotiny rozumí natolik, že se jí podařilo nijak originálně pojatý scénář poutavě zadaptovat v duchu 70. let a éry glam-rocku. Díky ní jsou The Runaways i přes svou předvídatelnost a scénáristickou „zaprděnost“ (což však neplatí o svěže pojaté úvodní scéně s menstruací…) svižnou a zábavnou podívanou, která zaručeně potěší fanoušky kapely. Největší rozruch tento film vzbudí nepochybně skrze obě hlavní aktérky, Dakotu Fanning a Kristen Stewart, které v rolích odvážných rockových div Cherie Currie a Joan Jett celkem rázně zaútočily proti všeobecných představách o jejich osobách, jak je prezentují média a vnímá širší společnost. Dakota se proslavila jako talentovaná dětská herečka a nyní na prahu dospělosti ve filmu vystupuje v erotickém prádle, šňupe koks, „fuckuje“ a pálí jednu cigaretu za druhou. Stejně tak i energická Kristen Stewart v punkovém sestřihu a pánské kožené bundě ani vzdáleně nepřipomíná tu křehkou Bellu ze série Twilight, která ji proslavila. Vzhledem k úvodu mého textu to bude nejspíše znít jako vynucené klišé, avšak je nutné dodat, že se obě herečky svých partů zhostily na výbornou, což platí i o jejich hlasovém projevu – to, že jsou ve zpívaných pasážích ponechány jejich hlasy, mě velmi potěšilo. Tradičně skvělý je Michael Shannon v roli producenta Kima Fowleyho jakožto jediné výraznější mužské postavy. ____ The Runaways nepředstavují žádnou (r)evoluci ve svém žánru, ale pro své výše zmíněné kvality si nepochybně zaslouží pozornost. 75% (22.07.2010)