Japonský příběh lásky a nenávisti

Dokument ostrý jako břitva a nemilosrdný jako bohyně pomsty. Je to přesně ten film, který tady na trhu dosud chyběl, a odhalující přesně to, co např. chybělo našemu Špátovi v jeho jinak velmi zajímavém dokumentu Japonsko, má láska. Režisér na začátku říká, že chtěl zmapovat, co pohání japonskou společnost. To se mu sice tak úplně nepovedlo, ale jednak přišel s velmi zajímavým hrdinou a životním příběhem, jednak - a to především - dokázal odhalit to, co Japonsko jako kolektivistická společnost, kde hlavním požadavkem je neztratit tvář, pečlivě skrývá. To znamená neúspěšnou část své společnosti, chudobu, která má svou odpudivou stránku a která nemá oporu ve společenských institucích. Hrdina filmu ztratil po ekonomickém krachu v roce 1992 svou živnost a teď je odkázaný na svou partnerku. To je z hlediska tradičních japonských hodnot přímo děsivý handicap... Celkový dojem: 85 %. (28.10.2010)

Zapomeňte na hrdě se tyčící Tokijskou věž, hypermoderní infrastrukturu, luxusní restaurace a rej světel a barev. Tohle v Cestománii neuvidíte. Realistický, krutý, smutný i nevěřícný pohled na odvrácenou tvář japonské společnosti. "Hrdinům" budete držet palce po celou dobu a doufat, že vás v této fascinující zemi potkají jen výše zmíněné pýchy. (31.10.2010)

Takovou míru strachu a bezvýchodnosti by kamera, která by se tímto způsobem vnutila do evropské domácnosti, těžko odhalila. Člověk přežívá jen proto, aby přežil. Svou práci nenávidí a vydělá si jen na to, aby se příštího dne zase probudil a šel do práce. Kolečko, které se chvíli točí, a když se porouchá, snadno ho nahradíte jiným. Depresivní. (31.03.2012)

Po Strachu a chvění mě i zde čekalo jisté vystřízlivění z ideálů, které o milovaném Japonsku chovám. Teď už je mi jasné, proč se můj japonský kamarád ze studií ve Finsku nechtěl z Evropy vracet domů. Čeká ho tam tvrdá robota, v níž musí dokazovat oddanost firmě i celé společnosti. A nedej bože, aby byl neúspěšný. V takovém případě ho totiž podrží jen rodina, stát rozhodně ne. Skvělý komentář: gudaulin (15.11.2012)

Mimořádné překvapení. Maximální syrovost a autenticita, úhel pohledu, který u dokumentaristiky kladu nad ostatní. Ihned naprosto hladce vklouzne pod povrch, kde odhaluje zbytečnost příčin a bezvýchodnost následků zároveň. Nad hluboce lidskou existenciální výpovědí se vznáší temný, tíživý kontext okolního světa, jehož směřování je Naoki tak ryzím příkladem (s trochou cynismu se odvážím poznamenat, že snímek do značné míry odhaluje, za jakou cenu Japonci stále drží svou již ca 20 let se hroutící ekonomiku). (29.10.2010)