Manželství po italsku

Značná část starých filmů během času ztrácí napětí a aktuálnost. To se ale netýká tohoto snímku. Usedla jsem do křesla, že se z nostalgie znovu po letech na kousek kouknu a už jsem neodešla. U obrazovky mě udržel jak známý příběh, tak hlavně brilantní výkony herecké dvojice Lorenová – Mastroiani, kterým díky bohu ani dabing neuškodil. Má to velmi dobrou dobovou atmosféru i výpravu, skvělé dialogy a jednoduchý příběh, který zabrnká na city. (30.09.2014)

WARNING: Komentář obsahuje lehké spoilery! Na začátku jsem se bál, že to bude další uječená pestrobarevná italská komedie, kde je "vtipné" právě to, jak po sobě postavy pořád křičí a nadávají si. Takové nemůžu vystát a mám s tím problém i u takových borců, jakým byl třeba Fellini. Už jsem se pomalu začal připravovat, jak tu tenhle film zdrbu, ale pak přišla scéna s Filumeniným pseudoumíráním a já si řekl: "Vida! Tohle je docela hezká léčka, začíná mě to bavit!" A bavit mě to nepřestalo až do hezkého něco-jako-happy-endu. Žánr tragikomedie má většinou schéma komedie se špatným koncem. Manželství po italsku je příjemná alternativa. (19.08.2007)

Za ukřičeným zevnějškem této komedie si není možné nevšimnout působivé historické zkratky, která na obligátním skvělém páru Lorenová-Mastroianni postihuje nemravnou mravnost úzkoprsého katolického šosáctví. Vtipná a krásná , avšak nevzdělaná partnerka je používána nejen jako sexuální nástroj, ale i jako výkonná pracovní síla - podle potřeby - pro kuchyň a firmu. Toto latentní fešácké otroctví snáší do zralých let přicházející krasavice až do doby, kdy dospívají její - ale i jeho - synové. V lehké ženě procitá plamenná matka, která hledá stůjcostoj důstojnou existenci pro "společné" syny. V mezní chvíli konečně procitne i doposud slepotou stižený muž a alespoň zčásti vykoná to, čím již dávno byl zavázán nejen své neprovdané ženě, ale i dětem, ktreré s ní má. Roztříštěná rodina se stává sourodým celkem, pouliční ženština se mění v "zavedenou" a respektovanou paní domu. A tím vším je vzkříšen jejich jijiž dohasínající cit. Italská PRETTY WOMAN symbolizuje ve výstižné zkratce bolestnou cestu italského ženství. Lorenová, jeho nepochybný symbol té doby, ho spolu se Sicou a Mastroiannim přivádí k dosažitelnému naplnění. Opravdová komedie plynule přechází od vážného k směšnému nebo alespoň úsměvnému. MANŽELSTVÍ PO ITALSKU zakotvuje tuto skutečnost umělecky nezpochybnitelným a i dnes přístupným způsobem, v němž humor zůstává humorem, smích smíchem a vážné vážným. (23.09.2007)

Mně to vůbec nepřijde jako komedie, naopak mi je u toho filmu hodně smutno - z toho, jak se Domenice chová k Filumeně a jak na to ona nakonec reaguje. Myslím, že v tomto ohledu je ten film zajímavou zprávou o své době (viz výborný komentář Sportovce), a že časy se v mnoha ohledech dost změnily (kupříkladu problém s určením Domenicova syna by dnes snadno vyřešil DNA test otcovství). Vůbec si prostě nedovedu představit takový příběh v dnešní době. Závěr je podle mě hodně dojemný, ale i předtím je tam spousta emotivních scén (především zásluhou Sophie Loren, která je v roli Filumeny zcela nepřekonatelná). Marná sláva, takový film podle mě mohl natočit jen Vittorio De Sica. (14.11.2019)

Celý film sa točí okolo Sophie Lorenovej v roli šľapky so zlatým srdcom a často je stereotypný ako sa dá od podobného námetu očakávať. Ale i napriek očiprepaľujúcim vnadom sa Lorenovej podarilo poľučtiť svoju postavu a vtiahnuť diváka do trápenia nerešpektovanej ženy. A exceluje. Ostatní herci sú taktiež skvelí. I cez to všetko, niektoré peripetie sú uveriteľné len ťažko, viď Lorenovej starnutie, kde nič nemohlo prekryť jej živelnosť! (21.06.2013)