Škoda, žes taková potvora

Režisér Blasetti natočil dva známější filmy, z nichž Peccato che sia una canaglia je ten první. Oba mají velmi podobný děj, avšak na každém z nich je něco výjimečného. V tomto snímku režisér vsadil na šarm a herecké dovednosti Sophie Loren a jeho sázka se mu na 100% vyplatila. Úžasné scény plné ironické přetvářky, komediálních výstupů Marcella Mastroianniho a sladkých lží - to vše tvoří tento skvělý kousek italské kinematografie. (03.11.2007)

Mladý poctivý taxikář Paolo ( Marcello Mastroianni ) je málem okraden o svůj zánovní automobil dvojicí výrostků a krásnou Lindou ( Sophia Loren ). Už v té době byl na autě ale alarm :-). Linda se po té pouští do hromady lží a v těch pokračuje i o Paolovi směrem ke svémo otci ( Vittorio De Sica ). Ten jen zloděj specializující se na krádeže na nádražích. Paolo se neustále snaží dostat Lindu na policejní komisařství, ale když se mu to povede, tak Lindy otec jako výborný stratég udělá toho špatného vlastně z Paola. V celém snímku se střídá zamilovanost Paola s nenávistí, která přijde po každém Lindy podrazu.U snímku jsem se zasmál a celé to končí typicky italsky, kdy teprve po pár fackách padne Linda Paolovi do náručí. Když si Sophia Loren stále pobrukuje Bingo, Bango, Bongo je kouzelná. (12.04.2011)

"Italská Leopardí žena", chce se mi až říct. Těch podobností bylo zde dost na to, aby mě podobně svérazné přirovnání opustilo... I zde aktivnější ženská postava přivádí do rozpaků tu mužskou, taky si úplně nedává pozor na to, co kde vypustí z úst, taktéž je zde písnička provázející celý tento příběh (byť v tomto případě na samé hranici snesitelnosti a pocitu trapna), no a nezapomeňme na nějaké to zakoukání se s policejním rozřešením navrch. Vlastně jsem si už dřív říkal, že pokud by v evropských podmínkách vzniklo něco jako kopírka hollywoodského screwballu, tak by nebylo moc vhodnějších dvojic (pokud vůbec nějaká), než Marcello se Sophií - hlavní charismatické lákadlo filmu. Jejich slovní přestřelky připomenou právě zmíněné kočkování Caryho s Katharine, přičemž dívčí polovina je tu ještě drzejší... Takže v zásadě něco jako splněné přání, s kterým jsem nepočítal. Jinak ale nutno konstatovat, že snímek oproti třeba tomu zmíněnému (a dalším podobně starým zástupcům žánru) není až tak svěží, jak by se na první pohled zdálo. Překážkou se mi zde jeví typická italská expresivita, stejně tak jako možná až velké množství postav okolo, z kterých nemám ten příjemný pocit, co z titulního páru či nahraváčů z jiných fikčních světů... Výjimkou budiž Vittorio de Sica. I přes to všechno není vůbec na škodu, že Sophia byla toho času takovou potvorou, ba naopak, neboť i to pomohlo do budoucna otevřít jeden velký herecký příběh. 60% (22.02.2021)

Příjemně svěží a zábavná komedie, která se ve velkém stylu slov a akcí valí nezadržitelně vpřed, aby pak nakonec slavila láska své vítězství. Řidič taxíku Paolo (dobrý Marcello Mastroianni) versus zlodějka Lina Stroppiani (skvělá Sophia Loren, nespoutaný živel). Pokus o krádež, lhaní, honění a chytání zlodějky, podvody, nezkrotná výřečnost, umanutost po spravedlnosti a touze po pomstě, náhody a nehody, karneval emocí a slov, svérázná partie na komisařství a uvolnění při vzájemném zjištění lásky. Je to nespoutaný gejzír, který se valí směle a nebojácně do výšin, aby postupem času mohutněl. Jeho tok místy zpomaluje, aby v ještě větší síle chrlil svojí horkokrevnou a neposednou zábavu. Poťouchlou, rošťáckou, výřečnou a především dodávající dobrou náladu. Třetím důstojným hráčem do party ústřední dvojice je Linin otec Vittorio Stroppiani (skvělý Vittorio De Sica, jinak vynikající režisér), otec zlodějské rodiny s pragmatickým pohledem na posouvající se realitu, jehož výřečnost a schopnost se dostávat ze zapeklitých situací je úchvatná. Z dalších rolí: zlodějíčci Peppino (Giorgio Sanna) a Totò (Michael Simone), snažící se ukrást Paolův taxík, přísný policejní komisař (Mario Passante), okradený Michele (Umberto Melnati), a jeho žárlivá žena Elsa (Margherita Bagni), a zloděj Fortunato (Vittorio Braschi), spolupracující se starým Stroppianim. Skvělá zábava, hravá a svižná, která nenuceně vhání úsměv do tváře a dobrou náladu do duše. (28.06.2012)

No italštinu neumím, ale asi jsem konečně pochopil, že italsky canaglia je něco jako lump nebo potvora a proč Kemr v Na samotě u lesa říká tý koze kanálie. Viděl jsem ho v italštině s angl. titulky a byl to tedy fofr to stíhat... Sophia ze sebe sypala úplnou kanonádu, ani stihnout číst se to občas nedalo. (29.05.2023)