To já ne, přísahám!

Vcelku smutný a spíše černohumorný film o malém klukovi se sebevražednými sklony. Místy je to děcko na pár facek, ale když divák odhalí důvod jeho chování, nakonec mu je ho i líto a ve výsledku mu začne i fandit. Nechybí i lehká dětská romance, trocha dobrodužství a celé je to zabalené do klasického Sundance-like formátu. Celý film, ačkoli je původem kanadský, je natočený ve francouzštině, což taktéž dodává filmu punc jedinečnosti. Dobová atmosféra je zachycena výborně. (03.09.2016)

Když začíná film slovy: "Ja nevím, ale podle mě na počátku nebylo nic. Jednoho dne Bůh zničil všechno. Život se ocitl na konci tunelu. Můj doktor řekl, že jsem normální chlapec. Já, Leon Dore, normální chlapec? Někteří doktoři by měli být zabiti popravčí četou.", tak je jasné, že to bude něco skvělého, netradičního a černohumorového. Hlavně když vzápětí je záběr na to jak se nechtě zasebevražďuje (jsem si vědoma, že to není slovo) na kruzích na stromě. Jeho "smrtelné nehody" jsou prostě báječné a to především proto, že je mu teprve 10. Ale co by člověk čekal, když ho jeho matka učí, že "Lepší je nelhat, ale nejhorší je lhát špatně." Popravdě ten klučina byl velice inteligentní i když si vymyslí kvůli špatným známkám ve škole, že vidí rozmazaně a otec mu pořídí brýle přes než vlastně nic nevidí. Založit oheň, aby se přestali rodiče hádat? Brilantní. Jeho lži jsem obdivovala... vážně, jak mu to všecko vždycky do sebe celé zapadalo. Jinak, kdo by nevěděl, tak rozvod je stejně špatné slovo jako vagína.. nemá se říkat:) Když vás chce napadnout obrovský vrčící pes, tak si prostě sednete v lese na cestu a hrajete piškvorky. "Leo, možná můžeme začít nový život. - Je nám jen 10, Leone. - Přesně, ještě není příliš pozdě." Prostě ta děcka tady byla naprosto skvělá... tak parádní herecké výkony kolikrát nepředvádí ani dospěláci. "Desperate times, desperate measures." Ten skoro konec byl brilatní, jako já měla pusu dokořán, slzy a zděšení v očích a husí kůži, k tomu ta veselá hudba.... "Začít znova je jako začít stavět domek z lega odznovu. Poprvé ho zničíš, přeměníš v suť. Potom je možné všechno.".... a tma.. tohle by bylo něco, čemu říkám dokonalý konec. "Život nebyl stvořen pro mě, ale zdá se, že já jsem byl stvořen pro něj." Jsem si vědoma, že tento komentář obsahuje velké množství quotes, ale já za to nemůžu... v tomhle filmu bylo tolik životního moudra.. tak se poučte milí zlatí:) P.S. "Jsi lepší než traktor. - Co to má znamenat? Posmíváš se mi? - Je to psychologická cesta, jak říct..... že tě mám rád. - Já se mám taky ráda. Nepřerušuj a poslouchej mě." Takže holky, až vám příště někdo řekne, že jste lepší než traktor, znamená to, že vás má rád:D (26.01.2014)

Zaujímavá postavička tento Léon. Grázlik jeden malý. Je síce pravda, že mama od nich odišla a otec viac pracoval ako bol s ním a jeho bratom, ale mám pocit, že Léon to mal jednoducho v sebe. Antoine ho zahral úžasne, film mal dokonalý soundtrack a vizuál bol plný mojich obľúbených farieb. Príjemná záležitosť s úžasným koncom. (06.01.2017)

Po vynikajúcom Falardeauovom filme Monsieur Lazhar som sa rozhodol, že si pozriem aj niečo z jeho predchádzajúcej tvorby, a tak som siahol po tomto. Spočiatku určite každého zarazí nepochopiteľné správanie malého 10-ročného Léona, ale keď sa to tak vezme - niečo na tom bude. Léon si uvedomil, že väčšinu vecí docieli jedine citovým vydieraním a tým, že sám seba vystavoval dobrovoľne bolesti sa za každým vyhol trestu a zároveň ho ešte aj ľutovali. Škoda, že jeho "románik" s Leou sa vyvinul zlým smerom, lebo práve ich spoločné trávenie času ma na tom celom filme bavilo najviac, a pripomenulo mi to viacero scénok z ďalšieho skvelého filmu o detskej láske Moonrise Kingdom. To celé obohatené čiernym humorom (občas až príliš čiernym), a zaujímavý film bol na svete - aj keď v mnohých smeroch dosť na zamyslenie. Falardeau ma celkom zaujal aj týmto filmom, hoci Monsieur Lazhar bol pre mňa ešte o čosi väčší zážitok. (31.10.2013)

Po skvělém Panu Lazarovi jsem vsadil (ale v podstatě se nechal nachytat) na kluka s perfektní historií pokusů o sebevraždu, ale dostalo se mi jen "nefreudovské" (neanalyzované) směsi sebedesktruktivity, agresivity, zmatené erotičnosti (především vzhledem k matce), klamů a sebeklamů. A podobně i autorský záměr (scénář režie) zůstal na této úrovni. Závěr se nám v tom sice snaží udělat pořádek, ale nedá se tomu moc věřit? (16.09.2021)