Ony

CO TO KURWA JEST? ...si říká poměrně velké množství postav ve filmu. Vtipné je, že jsem si jako divák říkal totéž. _____ Vyzobané slunečnici Anně (Juliette Binoche, btw fakt ošklivá) přeroste práce s kurvičkama přes její zcela příšerně učesanou hlavu, jednou nebo dvakrát si vyhoní kundu, pak to najednou skončí a já se necitil o nic osvícenější, než předtím. _____ Nejzábavnější jsou ve filmu nadávky v polštině. (05.08.2012)

Je pro mě překvapivé, jak některé místní komentátory minulo sdělení snímku. Soustředíc se na domnělou vyprázdněnost "utrpení" vyšší střední třídy se zaseknutou ledničkou a "odhalujíc" prý pseudoartové zobrazení "pouhé" novinářky účelově poslouchající radio Classic (wtf), opomíjí, že Szumovská ukazuje na tato pozlátka - formálně reprezentující mezitřídní/mezigenerační distanc -, dekonstruuje jejich porcelánovou krustu a staví paralelu mezi cestou životem novinářčiných informátorek a tím, jak žije ona sama. Na tom není nic do sebe zahleděného ani samoúčelně uměleckého. Elles naopak vykresluje - a nutno říct, že přehledně, nikoliv zmateně nebo nemotivovaně -, sociální realitu s ohledem na její rozostřený charakter. Sděluje nám zřetelně: ne, kdo si vydělává tělem, není jen šlapka nebo jen oběť. Nemá z toho jen potěšení nebo jen zničený život. Nejde jen o jejich autonomní rozhodnutí nebo jen o důsledek problémů systému. A ne, "vydělávání tělem" nelze redukovat jen na situaci, kdy zavolá cizí člověk a ráno nechá peníze na nočním stolku a nejde o téma, která se týká jen a pouze dané ženy. Snímek se soustředí na hranice třídní, generační, genderové, vzdělanostní, situační a další. Staví mezi nimi nepříjemné paralely a až na přehnaně archetypálního manžela zůstává v uvěřitelně nejednoznačné rovině. Nejde o pseudoart, ale o příjemně komplexní náhled na sexualitu jako nástroj, připsanou roli a hybatele dění. (25.09.2016)

,,PÍŠU ČLÁNEK O PAŘÍŽSKÝCH STUDENTKÁCH PRO ELLE. CHTĚLA BYCH S VÁMI UDĚLAT ROZHOVOR. MŮŽU VÁM ZA TO ZAPLATIT, KOLIK CHCETE. A ZŮSTANETE V ANONYMITĚ. MYSLÍM, ŽE JE TO PRO VÁS VÝHODNÉ....“ /// To se jednou novinářka Anna zamyslela a dostala nápad na reportáž. (Dost možná jen chtěla zjistit, co všechno manželé nedělaj doma se svejma ženuškami, možná ji to i trochu vzrušovalo....) A tak mám možnost čumět na lolitky a jejich krátký (a povrchní) příběhy, na Annu a její krátkej (a povrchní) příběh, na kuřbu, análek, piss – ,,JE TO JEN SEX“ (no bodejť, moje slova…). Nuda, šukací scéna (taky nuda? Tož to je složitější…), nuda, bobr, ….. (sem si dosaď co chceš….máš snad nějakou fantasii…). A – teď nevím jestli jsem to tak nějak pobral dobře - pokus o amorální obraz společnosti? (soráč, možná ty slova znamenaj něco úplně jinýho…) Prostě se mě snažej něco říct, ale moje šedá kůra je úplně blbá (ale tu kuřbu, piss a análek chápu, tak snad to se mnou nebude ….co chlapi?) Zcela vědomě podhodnocuju, ale já to tak cejtím. Vlastně necejtím vůbec nic. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Šla bych študovat do Paříže a přemejšlím, jak já se tam kurva uživím? 2.) Nevím, kdy je ten správnej čas se při hledání nájmu mrknout na kozy – na svoje kozy! 3.) Často se ptám, jestli není lepší nebejt manželka, ale kurva. 4.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (20.08.2012)

To co mi udrželo po celou dobu zájem o snímek a zájem o to ho dokoukat byla správná francouzská "elegantní atmosféra". Plná jednoduchých "classy" interiérů a prostředí vůbec, vážné hudby a motivů ze všedního života,které byly podané velmi lidsky a nenuceně. To všechno bylo možná lehce v kontrastu s tím, o čem film je, ale možná právě ten "rozpor" vyzdvihuje oba motivy- jak ten s prostitucí, tak ten s osobním životem. Takhle zpětně se mi hodně líbilo pojetí času i když přiznávám, že to pro mě bylo ze začátku místy lehce chaotické. V závěru jsem si nebyla jistá, jestli už vše nebylo trochu moc nucené a "umělohmotné", ale shodla jsem se sama se sebou, že to ještě nepřekročilo tu imaginární lajnu. (18.01.2015)

Povrchní, dosebezahleděný pseudoart, který se svoji tezovitost snaží maskovat zpřítomněním rozpravy nad prostitucí a sexem v samotném vyprávění (interview Binoche s děvčaty) a obohacovat ji o další rozměr v osobní rovině novinářky, ale ani jedno nefunguje. Střídání časových rovin je matoucí a nemotivované, explicitní sexuální scény až příliš okatě šokantní (byť scéna "se šampusem" má znepokojující efekt), majestátní Beethoven působí jen nabubřele. Je to podobné některým filmům Alice Nellis v tom, že se tu mimo jiné ukazuje "utrpení" zabezpečených příslušníků vyšší střední třídy, kteří se vztekají nad tím, že jim nejde zavřít přecpaná lednička. Jinak je zajímavé, že Juliette Binoche, která ve své kariéře ztvárňuje takřka bezvýhradně ženské postavy zabývající se uměním, tu hraje "pouze" žurnalistku (byť je to humanitní směr), která ovšem (!) alespoň poslouchá rádio Classic (a vsadím se, že si to tam sama prosadila). Jak ji mám jinak moc rád, tady šlápla vedle. A doufám, že nový flim Malgoszky Szumowské o homosexuálním knězovi vytěží svoje kontroverzní téma mnohem lépe. (28.01.2013)