Ony

CO TO KURWA JEST? ...si říká poměrně velké množství postav ve filmu. Vtipné je, že jsem si jako divák říkal totéž. _____ Vyzobané slunečnici Anně (Juliette Binoche, btw fakt ošklivá) přeroste práce s kurvičkama přes její zcela příšerně učesanou hlavu, jednou nebo dvakrát si vyhoní kundu, pak to najednou skončí a já se necitil o nic osvícenější, než předtím. _____ Nejzábavnější jsou ve filmu nadávky v polštině. (05.08.2012)

Snad všechno lze v Nich chápat stejně dobře jako rafinovanost i jako omezenost tvůrců – od fragmentárního scénáře až po diletantský výběr hudebních skladeb. Celý film působí hrozně povrchně a tak nějak zle, ale právě v tom nakonec vidím jeho kouzlo. Je to společenská kritika (nebo výsměch?) a zároveň (možná záměrně, možná ne) zajímavá filmařská sebereflexe. (29.06.2012)

Francouzsko-polské spojení ve filmu funguje, o tom jsme se x-krát přesvědčili, netřeba vyjmenovávat. Potvrzuje se to i v roce 2012 v podání svérazné polské režisérky Szumowske. Její předchozí snímek ve mně zanechal všelijaké pocity, nyní zašla ještě dál otevřeností některých scén. J. Binoche i A. Demoustier jsou standardně výborné, scénař by možná ještě nějakou tu mouchu mohl vychytat, ale jinak o kvalitní snímek na světě je rozhodně postaráno. (21.08.2012)

Tak vynikajúci námet a zároveň tak nezaujímavé spracovanie. Skôr ako film mi to pripomínalo akýsi pseudo-dokument o dvoch mladých študentkách, ktoré si zarábajú na svoj život a štúdium prostitúciou. Prostredníctvom žurnalistiky Anne sa postupne dozvedáme o ich dvojitých životoch - pred rodinou slušné dievčatá, pred ich klientami podmanivé štetky, ktoré sú ochotné spraviť snáď čokoľvek. Bohužiaľ celé to bolo akési statické a nevýrazné, a v podstate jediné čo ma zaujalo bola čiastočná autentickosť a samotný námet. Škoda, že tento film nebol spracovaný nejakou epickejšou formou. (02.06.2013)

Je pro mě překvapivé, jak některé místní komentátory minulo sdělení snímku. Soustředíc se na domnělou vyprázdněnost "utrpení" vyšší střední třídy se zaseknutou ledničkou a "odhalujíc" prý pseudoartové zobrazení "pouhé" novinářky účelově poslouchající radio Classic (wtf), opomíjí, že Szumovská ukazuje na tato pozlátka - formálně reprezentující mezitřídní/mezigenerační distanc -, dekonstruuje jejich porcelánovou krustu a staví paralelu mezi cestou životem novinářčiných informátorek a tím, jak žije ona sama. Na tom není nic do sebe zahleděného ani samoúčelně uměleckého. Elles naopak vykresluje - a nutno říct, že přehledně, nikoliv zmateně nebo nemotivovaně -, sociální realitu s ohledem na její rozostřený charakter. Sděluje nám zřetelně: ne, kdo si vydělává tělem, není jen šlapka nebo jen oběť. Nemá z toho jen potěšení nebo jen zničený život. Nejde jen o jejich autonomní rozhodnutí nebo jen o důsledek problémů systému. A ne, "vydělávání tělem" nelze redukovat jen na situaci, kdy zavolá cizí člověk a ráno nechá peníze na nočním stolku a nejde o téma, která se týká jen a pouze dané ženy. Snímek se soustředí na hranice třídní, generační, genderové, vzdělanostní, situační a další. Staví mezi nimi nepříjemné paralely a až na přehnaně archetypálního manžela zůstává v uvěřitelně nejednoznačné rovině. Nejde o pseudoart, ale o příjemně komplexní náhled na sexualitu jako nástroj, připsanou roli a hybatele dění. (25.09.2016)