Když do deště se dá

Jedinečný koncert Steva McQueena v jedné z jeho dalších rolí, které jsou mu snad všechny šité na míru. Film jako takový sám nabádá k zamyšlení a nevyskytuje se tu nic jako klišé, ale ani cokoliv, co bychom byť vzdáleně mohli předvídat, viz omračující poslední útěk, na ty je holt Steve nepokořitelný specialista. (28.03.2005)

V rodné obci, kde žít je mi, mám reputaci ničemy. Ať rovně jdu, ať klopýtám, za mizeru mě mají tam. Přitom ale neublížím kuřeti, platím daně, činži, ba i na děti. Slušní lidé jsou celí paf, že jinudy chci jít než dav. Všichni pomlouvaj mě denně, kromě němých, přirozeně… Vrátit se z lochu zrovna do rodného města, kde notabene pořád žije stará ježibaba, co mě vychovala tak dobře, že mě traumatizuje i samotná její barabizna, není zrovna to, co by se dalo nazvat dobrým plánem. Henry se ale pokouší neustále se komplikující situaci čelit. Když se na scéně objeví jeho manželka s dcerkou, pronajme dům, zasadí strom – jen na toho syna už jaksi nedojde. To, že se člověk snaží ze všech sil, holt ještě neznamená, že má právo na úspěch. Není to moc povzbudivé, ale je to tak. (24.12.2013)

Vynikající Steve McQueen v roli, která mu sedí, Lee Remick, jejíž postava je sympatická, a nepředvídatelný děj v doprovodu výborné hudby. Smutný příběh o nenaplněných ideálech a o člověku s nezlomným duchem, kterého jeho povaha, minulost a občas zkratovité jednání přivádí do značných problémů. Přes všechna pozitiva tohoto snímku se však nedostanu přes 3*. (05.02.2012)

V době vydání filmu už Steve začínal být hvězdou. Ale znovu bych řekl, že ho tu přehrála jeho herecká partnerka, v tomto případě Lee Remick, podobně jako v téměř stejně starém Love with the Proper Stranger se to povedlo Natalii Wood. Tady mi to nedá, jak dobře se k sobě tyhle dva filmy (ne)hodí. Oba disponují silnými hereckými výkony ženských hrdinek se solidní Stevem. Oba páry jsou pod enormním společenským tlakem a zkoušejí se s nepříznivou situací vyrovnat. Ale zatímco Love with the Proper Stranger je komedie s částečně progresivním zněním, tak Baby the Rain Must Fall je dobově konzervativní s dnes tragickou podobou. Opravdu jako Yin a Yang; řecká komedie vs tragédie; progresivita vs konzervatismus; velkoměsto vs maloměsto... Těch zdejších paralel, střetů a protikladů tu vidím přehršel. Filmovým fandům bych doporučil tyhle filmy brát jako balíček a začít s Love with Proper Stranger, protože se na to dobře kouká, téma je aktuální i v současné době (komentář napsán 2023) a je to celkově mnohem méně archaické a jednodušší ke sledování. Poté bych se mrknul na Baby the Rain Must Fall, který je horším filmem ve většině ohledů, ale pokud rádi o filmech přemýšlíte, tak si myslím, že zhlédnutí obou za to stojí. Jakou vlastně svobodu volby ve svých životech máme a jak jednotlivce ovlivňují společenské mantinely? Dokážeme jim vzdorovat a můžeme si to vlastně dovolit? [Pozn.: Uznávám, že tenhle film sám o sobě bez znalosti Love with the Proper Stranger bych hodnotil hůře, max. za 2*. Osmnáctý film se Stevem, který jsem viděl.] (10.09.2023)

Proklamativní óda na "správné americké" hodnoty jako je vzdělání, upachtěné zaměstnání, rodina a sešněrovaný život pěšáka, nevybočujícího z řady. Pro mě je to depresivní film o vítězství dogmatického systému nad jednotlivcem a netoleranci k jiným životním prioritám, než jsou ty výše uvedené. Je mi líto, tentokrát nic pro mě. 40% (04.11.2005)