Nepřítel lidu

Pro svoji dobu (mám na mysli rok 1882) velmi aktuální látka (ale i pro současnost), jejíž témata jako boj jednotlivce proti společnosti, vzdor zkostnatělému myšlení a jednání, nebo poukázání na nebezpečí podléhání autoritám vypovídají o nástrahách sklonku devatenáctého věku. Poněkud ve své době nadčasové, uvážíme-li, jakým směrem se některé národy v první polovině dvacátého století ubíraly, jejichž ideologie vykazovaly potlačování jedince a jeho individuality, příklon k autoritářskému vedení atd. Výborný film, o Steveu McQueenovi nemluvě! Dodatek k 4. 3. 2014: častěji si uvědomuji, že memento snímku je stále aktuální a živé. (11.12.2013)

Základní myšlenka filmu mi rozhodně nepřišla špatná, Steve McQueen také dělal co mohl, i když by ho bez jména v titulcích poznal jen málokdo, ale to hrozně roztahané tempo (prý 90 minut! to těžko, spíš 106!) a nepříliš atraktivní prostředí znamenalo, že bych zrovna tohoto Nepřítele lidu docela v klidu nechal pouze na prknech divadel. (06.09.2014)

Bolševici se učili, že vládnou masy a že většina má vždycky pravdu. A ejhle ono to najednou neplatí a příkladem je tento příběh. Viděl jsem to jako děcko a nelíbilo se mi to. Teď jsem to viděl po xx letech a asi takhle. Můj oblíbený Steve McQueen tu zase tak nějak neexceluje. Všichni mají opravdu hrozné kostýmy, ještě hůř jsou namaskovaní a celý příběh se děje v interiérech. Je to fakt slabý, oproti tomu např. o 6 let starší britský seriál Z archivu Sherlocka Holmese Holmes má kostýmy, interiéry i exteriéry jako z jiné dimenze. Je to ještě v původním dabingu Růžek, Hrušínský, Sejk, Moravec, Galatíková, Štěpnička, Brabec a právě Růžek jako McQueen mi vůbec nesedl. Ale přes to všechno se na to třeba za dalších 30 let můžu podívat. (29.06.2021)

Pietní převod Ibsenovy divadelní hry na plátno (v úpravě od Arthura Millera pro americká divadla). Ibsenovy hry mám velice rád, a i tady byla zachována síla jeho textu, ale pokud mám hodnotit film, tak musím dát jen tři hvězdy. Schaefer zůstal u statického snímání divadelních dialogů v trochu realističtějších kulisách a opravdu jde spíše o záznam divadla než o film. McQueen zdůrazňuje (ať už vědomě, či nevědomě) idealistickou stránku charakteru Dr. Stockmanna, a nějak si neví moc rady s tou temnější stránkou (nebo ji nechce vidět) - touhou po slávě a uznání. Na divadle má Ibsen živou sílu, tento film však trochu připomíná archivní víno - konzumujeme ho hlavně kvůli jeho hodnotě, nikoliv kvůli chuti. (14.08.2020)

Ďalší príklad toho, aké ľahké je zmanipulovať stádo, ktoré oveľa skôr uverí populistickým klamstvám než pravde a že ten, kto má pravdu, nemôže ustúpiť, aj keď je v menšine, ale za pravdu bojovať. Výborný príbeh z konca 19. storočia, ktorý je aktuálny aj dnes a skvelý, aj keď trochu umiernený Steve McQueen. (06.02.2022)