divisak

Nezlobte se na mě, ale tolik nevděčnosti, co tu mnozí projevujete pouze vystihuje ono známé rčení "nikomu se nikdy nezavděčíš". Obzvlášť českému divákovi, že... Většina z vás dštících zlobu, co nám to proboha udělali se slavným dílem, by při novém doslovném zpracování hořekovali proč se vůbec něco takového točí, když již existují dva výborné filmy nebo rovnou proč vůbec točit další film, jestliže máme nepřekonatelné literární dílo. Lpěním na jednotlivostech a slovech uniká samotná podstata. A propos, hlavní momenty knihy (krom dovolené) jsou zde obsaženy. Třebaže jinou formou, ale podstata je zachována. Rozum zůstává stát nad soudy kupříkladu, že z filmu divák necítí únavu postav a špínu zákopové války - to je vážně bizarní -, a jsem v údivu, že navzdory brilantně vyobrazenému peklu Velké války, které nemá obdoby (teď mě napadají snad pouze Příliš dlouhé zásnuby) se dočítám, že se jedná o pouhý kýč. Navzdory mému pochopení pro jiné názory, jsem přesvědčen, že je to absurdní a liché hodnocení a bohužel neprávem škodí filmu. (Například kýčem bych hodnotil mnohými oplývaný Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny.) Čím je ono dílo velkého romantika a autora, jehož vyobrazení válečných útrap, zničení lidské duše a podstaty života jej zařadilo mezi členy ztracené generace, byť tak byli označováni američtí autoři? Je obžalobou elit, jež pro svůj prospěch a mocenské choutky uvrhly svět do zkázy a varováním budoucím a zároveň vzpomínkou generaci mladých lidí, jež se nechala strhnout falešností a stala se její obětí. Poselství knihy ještě více umocňuje vyjednávání znepřátelených stran o ukončení konfliktu a lidské selhání generality, kdy bez příkaz a kompromisu sledujeme  zrůdnost, zlobu a zbytečnost války. Stejně jako u smrti Paula Baumera, jeho kamarádů, všech...

To je tak, když se na jednu událost nabalí několik terorií (některé i bláznivé) a poté někoho napadne o příběhu na točit film a všechny do něho zakomponuje. Výsledek je prostě nic neříkající...

Přímočaré, intenzivní, syrové, bez zbytečného klišé. S kým tohle nehnulo nemá duši. Nejlepší druhoválečný film za posledních bezmála deset let.

Už jen čekám, kdy natočí snímek o srpnové invazi v osmašedesátém a bude se jmenovat Bratrská pomoc… Tak pitomě natočený materiál jsem dlouho neviděl… Až po jeho shlédnutí jsem si uvědomil, jak to ti chudáci Sověti měli na územích cizích států těžké (spravedlivá NKVD versus všichni ostátní/zlí). A přitom to se všemi mysleli tak dobře. Obzvláště s Poláky a Ukrajinci…

Velmi ponurý příběh o závažném tématu, jak jen může být. Příběh o životní a profesionální snaze člověka poskytnout poslední pomoc jinému člověku. I když v případě eutanazie to může vyznít dvojsečně. Jedny z hlavních ctností jsou tolerance a respekt k druhému, proto jak je možné stavět nad rozhodnutí nevyléčitelně nemocného náboženské přesvědčení či víru? Obzvlášť když bolest nemocného je naopak od toho druhého zcela evidentní a fyzicky nepopiratelná. Nemíním se přít o víře, jelikož právě ctím rozhodnutí jednotlivce věřit v cokoli, jestliže tím neomezuje jiné, je ale ostudné a sobecké zakazovat člověku jeho volbu jen proto, že dané rozhodnutí odporuje mému přesvědčení. (Samozřejmě držme se v mezím zdravého rozumu.) Sama zneužitelnost eutanazie je spíše pro právnické kruhy, zde se pouze vyjadřuji směrem k trpícímu, který při plném vědomí vysloví ono poslední přání. A prosím, srovnávat současnou otázku eutanazie s programem eutanazie v nacistickém Německu je velmi zavádějící a takový argument je dle mého neobstojný. Doktor Smrt, byť si myslím, že takové pojmenování Jacku Kevorkianovi na věci neulehčilo, vypovídá o nezodpovězených otázkách, nedospělosti společnosti a v ní přetrvávajících dogmatech.

Že by nám Laszlo Nemes zprostředkoval jedno z nejdůležitějších filmových zpracování holokaustu? Alespoň posledních let? Někteří asi nebudou souhlasit pro jeho prostost, ale dle mého v tom právě tkví jeho síla. Jisté ovšem je, že se jedná o nejodvážnější a zároveň nejotevřenější pohled do nitra "konečného řešení židovské otázky". Jestliže Steven Spielberg mínil o Schindlerově seznamu jako o "pouhé díře po suku v prkně plotu", jíž divák nahlíží lidskému běsnění během šoa, při sledování Saulova syna se dívá rovnou přes onen plot. Byť stále hovoříme o filmovém plátně. Není třeba mít obavy z upřeného pohledu na záda či tvář židovského vězně pracujícího v Sonderkommandu v osvětimském krematoriu, poněvadž obrazy kolem jeho postavy jsou dostatečně výmluvné, až trýznivé. Dozajista je Saulův syn (nebojím se říci) velkolepě zrežírovaný a propracovaný film (zejména pak vizuálnost a zvuk), ale jeho přednost naopak spočívá v minimalistickém vyprávění. Je asi ukvapené, a především snadné, psát o něm jako díle mimořádném či svým způsobem jedinečném, avšak je nyní možné natočit ještě intenzivnější dílo k danému tématu?

Režisérův nejlepší snímek od filmu Mnichov.

Jedna hvězda za nápad. Jinak, tak blbý film opravdu míří mezi odpad.

Nakonec dávám tři... Doslova unavující opakování informací dosti pokazilo první příjemné dojmy. Opravdu jsou Američani tak nadutí nebo omezení, že jim po každých cca 10 minutách musí být připomínáno, jak byly Spojené státy v průběhu 19. století na ekonomickém vzestupu? Jinak pro mne mnoho zajímavých informací, viz elektrické křeslo - jeden z Edisonových vynálezů. Také by ale neuškodilo v cyklu připomenout, že i když byl Nikola Tesla americký vynálezce, že byl srbského původu.

Nehodnotím téma jako takové, ale bulvární formu dokumentu, jíž byl natočen.