divisak

Po Americkém gangsterovi přišly Východní přísliby, z kterých jsem padl na zadek. Mám rád gangsterky a musím říct, že komorní a pochmurná atmosféra toho počinu mi opravdu lahodila. Načež Americký gangster přešel trochu do pozadí. Vynikající herecké výkony trojice – Viggo Mortensen, Vincent Cassel a Armin Mueller-Stahl – vtiskují filmu jeho tvrdou, syrovou a bezohlednou podobu. Vincentovi tihle potrhlí a bezcitní chlápci jdou, zatímco Viggo je se svojí chladností a tajemností k sežrání. Po celou dobu film neslevuje ze svého tempa, ba naopak stále se stupňuje. Klidně bych to snesl i o něco delší, protože na takovouhle poctivou práci se kouká velmi příjemně. 90%.

Co říci k tomuto klenotu světové kinematografie, když bylo již vše řečeno. Dokonalost sama, ale to bych mohl napsat i o zbylých dvou pokračováních. Postavy ve filmu doslova žijí vlastním životem. Nádhera, která neztrácí na lesku, naopak s narůstajícím časem získává stále více na síle a kráse! Bravo!

Popravdě řečeno, vůbec nechápu tak nízké hodnocení u tak kvalitního českého válečného filmu. Musím bohužel konstatovat, že Tobruk se stává neprávem opomíjeným snímkem. Zpracování je perfektní. Např. jsou zde dobře zachyceny antisemitské projevy, které v zahraniční čs. armádě panovaly. Ale samotné znázornění boje vojáka s dvojím nepřítelem – nepřítelem jako takovým a nepřítelem pouští – je výborné. Nemluvě o závěru filmu, kdy se člověku tají dech a z posledního záběru má smíšené pocity a pachuť v ústech. Co více k tomu dodat… Jen kdyby takových filmů, na takové úrovni, u nás vznikalo více.

Zamrzelo mě, když někteří The Pacific hodnotili po třetím díle s tím, že následně seriál ani neshlédli do konce. Nemluvě o celkovém hodnocení. Po vizuální stránce se seriál blíží k dokonalosti, přičemž se sám sebe v duchu ptám, jak po takovémto vyobrazení válečných hrůz budou vypadat budoucí počiny s válečnou tématikou. Samozřejmě se The Pacific nemohl vyhnout porovnání se svým starším bratříčkem Band of Brothers, což je na druhou stranu pochopitelné. The Pacific odkrývá temná místa lidské duše a hledá odpověď na otázku – jaké místo zaujímá člověk ve válečném běsnění. Proto se mi tento seriál libí, protože se oprostil, stejně jako Band of Brothers, od velkých bitev (které se staly náplní jiných filmů) a zaměřil se na prostého a vyděšeného člověka, a to se značně syrovějším pojetím. Jen skrze vnímání a pocity zúčastněných se můžeme přiblížit reálnosti, byť omezeně. Dle mého je na The Pacific hezké jeho postupná gradace, která vrcholí v deváté epizodě boji na Okinawě. Osobně nepotřebuji několika hodinovou masáž krveprolití na bitevním poli, více na mě zapůsobí proměny lidské osobnosti. Problém tkví ve faktu, že se nejedná o jednotnou skupinu lidí, jako tomu bylo u Band of Brothers, ale zároveň sledujeme rozkouskovaně osudy několika vojáků, což zas tolik neumožňuje se s nimi sžít. I když podotýkám, že s hlavními postavami jsem neměl potíže, a dokonce jsem si i některé oblíbil. Ve válce bojují lidé, proto by měly být válečné filmy či seriály hlavně o lidech, a to dle mého soudu The Pacific splňuje na výbornou. 100%.