divisak

Ve třech jsme strávili takřka čtrnáct dní v rumunský divočině (viz Můj deníček), z nichž zhruba deset dní pršelo a přes hory se převalovaly bouřky. A řeknu vám nebýt tam ve skupině, přičemž jídlo jsme měli sebou (a při cestování se ne vždy dalo lidem vyhnout), tak nevím. Co se týče fyzického vypětí, někdy to byl masakr (alespoň pro mne). Za onu dobu jsem spadl o deset kilo (většinové jídlo se skládalo z rýže promíchané s fazolemi a chlebem). Abychom alespoň nějak minimalizovali riziko střetu s medvědy, hlavně v noci, krokovali jsme dvě stě tři sta metrů od tábořiště, kam jsme odkládali použité věci, které se uklízely až za světla. Nevím, zda to bylo účinné, ale nevítaná návštěva nikdy nedorazila. V případě Eda by vše mohlo dopadnout jinak, kdyby směl lovit i ostatní, než malou zvěř a ryby. Ale to zakletý "kdyby"...

Jako hraný dokument je PIKO dobrý film. Jen nevím, proč se namísto hudby poplatné tehdejší době užilo muziky (neplatí však pro celou stopáž filmu), jak kdyby to mělo připomínat českou obdobu Trainspottingu. Jinak prokládání s přímými účastníky dodalo rekonstrukci příběhu více na autenticitě, možná bych jen závěrečnému „posezení“ dal trochu více prostoru. Na každý pád záslužná práce o neúsměvném tématu, které si filmové zpracování jistě zasluhovalo.

1) obsazení 2) humor 3) téma 4) vyváženost 5) nadprůměrnost

Jestliže jsem nedávno obdaroval Komorníka s Forestem Whitakerem třemi hvězdami, v případě Špinavého triku musím zákonitě jít s hodnocením ještě níže. Jedna čistě za snahu, druhá z lítosti k hereckému ansámblu, z něhož někteří hráli dobře. Ale i tak převládá přemíra zklamání. Dlouho jsem nezažil natolik nezáživný snímek, jehož ztvárnění na mne krom toho působilo jaksi nepřirozeně. Hvězdné obsazení ještě výborný film nedělá, viz příkladem toho jsou nedávno promítaní Památkáři. A ten počet nominací? No, raději pomlčím.

Nemám slov…dokonalost! Clooneyho Američan mi dosti připomíná Delonova Samuraje. Dva profesně si podobní muži se stejným osudem. Jen šedivost potemnělých ulic Paříže střídá malebná krajina italského venkova. Vše navíc pozvedává nádherný hudební doprovod Herberta Grönemeyera, zatímco okouzlující Violante Placido vnáší do příběhu půvab a krásu.

Tříhodinová morálně úpadková jízda zhýralosti, prošpikovaná kupou narkotik a neutuchající sexuální obscénností. Ať již sledujeme Scorseseho starší snímky Mafiány či Casino i ve Vlku z Wall Street hledíme zpříma do tváře lidské zkaženosti a mravní dekadenci. Možná že Belfortova osobnost je člověku bližší, jelikož od postav předchozích režisérových filmů se zde zběsile nevraždí a krom toho se její příběh odehrává v námi bližší době vládnoucího kapitalismu. Proto může Belfortovo jednání vyvolávat pocity znepokojení, ba i zhnusení nad lehkovážným a poživačným žitím, které je založeno čistě na vykořisťování druhých. Jako film funguje jako neskutečně vzrušující smršť bohémství, v okamžiku uvědomění si, že je založen na reálnosti zcela neobstojí. Proto se tvůrce nepřiklání ani na jednu ze stran a nechává před námi volně plynout Belfortovo počínání a je jen na divákovi, jak vše přijme a posoudí.

Bohužel ploché a poměrně prázdné. Natolik závažné téma by mělo v člověku zanechat rozpačité a nepříjemné pocity, ale zde vše jaksi prošumělo, byť byl Forest Whitaker skvělý.

Dokážu asi pochopit hlasy, které pozbývají přílišného nadšení, a myslím, že v určitém směru rozumím i jejich pozastavení se nad tak široce chvályhodným přijetím většinou. S hodnocením jsem trpělivě vyčkával do posledního záběru, což bylo, věřte mi, chvílemi až v převeliké míře dosti náročné, jelikož Temný případ se jevil díky své atmosféře a hereckým projevům hlavních protagonistů zajímavým, nepříjemně chmurným příběhem. Pozvolným tempem je ve vylíčených událostech zvyšováno patřičné množství napětí, jež spíše než na dynamice klade důraz na obrazy vyšetřování, na vizuálnost jeho okolních vjemů. Životy dvou detektivů, ať se již jedná o ty pracovní či soukromé, poodkrývají dva rozličné pohledy na svět, což vede ke střetávání a tudíž nabízí přehodnocování a bilancování nad sebou samým. A je třeba si přiznat, že některé vyřčené úvahy nutily k zamyšlení. Depresivní ladění, herecká dvojice, scénáristický a režijní um, pomalu odkrývající hledání podstaty a původce zločinu mne natolik oslovilo a uhranulo mi, že v mém hodnocení získává to nejvyšší.

Překonávání pozemských hranic skrze filmový pás nalezlo své nové zpodobnění v brilantně sehraném Gravity. Devadesáti minutová akce v beztížném stavu ohromí svou realistickou vizuálností, výtečnou kamerou a hereckým nasazením. Je příjemné sledovat kam se od dob 2001: Vesmírná odysea přes Apollo 13 vypracovalo ztvárnění člověka ve vesmírném prostoru.

Zručně natočený film o fenoménu zvaný Facebook se mi líbí pro své svěží tempo a lehkost, s níž byl natočen. Alespoň jsem takový pocit během jeho sledování nabyl. Sám účet založený na Facebooku nemám, jelikož jsem doposud tomuto masovému trendu nepodlehl, byť přiznávám, že se tak někdy ocitám mimo dění. Prozatím dávám plný počet (85% si jistě zaslouží).