Isčeznuvšaja imperija

Po formální stránce je pro mě tento Šachnazarovův film slabší než jeho Den polnoluniya a po obsahové stránce slabší než jeho Pavilon č. 6. Takže čtyři hvězdičky. Nejvíc mě dostalo to vyústění, kdy už nebylo vidět hlavnímu hrdinovi do tváře a člověk jen slyšel jeho rekapitulující "dospělý" hlas... tyto životní retrospetivy (resp. introspektivy) mě vždy tak trochu rozesmutní... když se jeden na konci dozví, jak moc v mládí člověk trpěl pro nějakou lásku, která pak stejně nedošla naplnění... zato objevil sám sebe ve Městě větrů a naučil se farsí. To byl pro mě nejsilnější moment celého filmu. (10.07.2011)

Ruský film pro mě zůstává stále ještě docela neznámým a neprobádaným územím, pokud si totiž dobře pamatuji, tak jsem dosud viděl jen jediný ruský film, který ve mně ale zanechal nesmazatelnou vzpomínku. A tak jsem si řekl, že bych mohl dát znovu po letech šanci ruskému filmu mě zaujmout. A snímek Zmiznuté impérium vypadal podle popisu děje hodně příjemně a zajímavě, a tak jsem to zkusil a nyní vím, že absolutně nemusím tohoto rozhodnutí litovat, protože takhle úžasně koukatelný film, jehož příběh tak nějak plyne, aniž bych registroval ubíhající čas, se opravdu jen tak nevidí. Netvrdím, že tento film je nějak extra originální nebo že je bezchybný, ale v tomhle případě je pro mě důležité, že příběh to byl opravdu jako ze života a navíc podívat se, jak se žilo mladým lidem začátkem 70. let v Sovětském svazu rozhodně bylo zajímavé. Samotný příběh mě tedy dokázal opravdu zaujmout a celé to uteklo tak rychle, že jsem si to snad ani nestihl uvědomit, nebyla zde žádná nudná scéna a já si užíval, že mohu s hlavním hrdinou a jeho kamarády prožívat radost i trápení. Herecké výkony byly maximálně vydařené a všichni mladí herci doslova zazářili, takže i v tomhle směru je to podařený zážitek. Celý film tedy zanechal hodně sympatický a nesmazatelný dojem a já si mohu jen gratulovat, že jsem se na tento film podíval. Už to nebudu dál protahovat, je zřejmé, že film mě dokázal nadchnout a dokázal ze mě vydolovat pět naprosto zasloužených hvězd. (23.06.2010)

Trochu Pelíšky, trochu Rebelové, príbehy mladých ľudí z čias reálneho socializmu za Brežneva sa asi nikdy neomrzia. Kým existuje generácia, ktorá na to spomína, v dobrom aj v zlom, asi sa budú vždy natáčať, trebárs aj v Rusku. Nie je to len rock'n' roll tajne kupovaný na platniach, trvalý nedostatok peňazí, ale aj zaujímavé momenty, ako sa aj tam cenilo české pivo alebo limuzína T603. Štyri hviezdy ani nie z nostalgie, ale hlavne za prekvapenie, čo prišlo od Šachnazarova, ktorý bol pre mňa v starších filmoch akosi nepozerateľný. –––– Naša adresa je ZSSR, Serioža. Čo je toto? Kde je Moskva? Nespoznávam ju. (15.07.2016)

Sonda do dospievania v Sovietskom zväze. Ako sa to spomína vjednom z komentárov, tak trochu ruské Pelišky. Je vidieť že aj Rusi sa vedia kriticky pozrieť na svoju minulosť, to iba liberálnjšia časť populácie má pocit že súčasné Rusko stále funguje na báze kolchozov a gulagov. Netvrdím zrovna že je kolískou toho najlepšieho zriadenia spoločnosti v súčasnosti, na druhej strane má k nemu zo všetkých krajín (tých bohatších) asi najbližšie. Film mohol byť o niečo viac zaujímavý, jednoznečne jeho najsilnejšou stránkou bola hudba a mládež ktorá sa bavila na "západné" hity prespievané ruskou kapelou a samozrejme antikvariát. (14.02.2021)

Dôvodov, prečo sa mi táto ruská nostalgická spomienka na "staré dobré časy" páčila viac, ako tie naše tuzemské, je niekoľko. Napríklad ma tu nemusí trápiť, že asi to bolo kedysi možno trochu inak a nie tak idylické, pretože nie som Rus. No a nemusím sledovať znova tie isté česko-slovenské ksichty v tých istých typologicky presných úlohách. Tu sú všetci pre mňa neopozeraní. Ústredný pár je možno ten najkrajší a najsympatickejší, aký som za poslednú dobu videl. Na Sergejovi sa mi páčilo, že je postava veľmi aktívna a v jeho veku to znamená, že robí aj chyby. Ale život žije celkom naplno a má aspoň na čo spomínať. Napriek tomu, že v záverečnej časti film naberie trochu iný charakter. (17.07.2016)