Obsahy(1)
Jedinečný projekt Olgy Špátové zachycující Karla Gotta ve chvílích triumfu i přemýšlení o klíčových momentech vlastního života. (oficiální text distributora)
Recenze (79)
Klasická novácká vlezprdelkost. O Gottovi jsme se více nedozvěděli, ale novácký účel byl splněn: zazněly tam jeho nejznámnější šlágry, jeho fanynky byly utvrzeny v tom, že Gott je stále po celém světě oblíben, což je dostačující k potvrzení jeho fenoménu. Prostě nic vypovídající dokument. Tím ale nijak nehodnotím Gotta, i když ne všechny jeho písně se mi od něj líbí, pokládám ho za obrovského profesionála. To z dokumentu bylo do jisté míry cítit (proto dávám 2*), ale nebyl na to tak kladen důraz. ()
S přimhouřenýma očima můžu označit tento dokument za průměrný, avšak Kája je prostě sympaťák, alespoň pro mě, a člověk, kterého bychom si měli vážit, nehledě na kvalitu dokumentů, které jsou o něm točeny ;) ()
Tohle není žádnej dokument, ale bulvární blábol poslepovanej z několika archivních záběrů a několika současných záběrů. Jedno velký divadlo, který TV Nova financovala jen za účelem kšeftu. Karla Gotta mám rád, je to osobnost, profík a slušnej chlap, a takovejhle trapnej dokument ho není hoden a akorát mu škodí. ()
Fenomén božský Kája určitě je. Tak dlouho být na vrcholu, to už tady nikdo nikdy nezopakuje, stejně jako jeho šíleně dlouhá šňůra Slavíků, která je nepřekonatelná. Tak si ho ještě užívejme, dokud ho tu máme. ()
Gott je jistě technicky dokonalý zpěvák, ale to ostatní raději ponechám bez komentáře....A platí to i pro tento dokument - čistý průměr. ()
Pouhý sestřih několika klipů a pár vět o své osobě. ()
Karla Gotta samozřejmě uznávám jako ikonu, vlastně i fenomén a když měl připravovaný snímek tohle slovo v názvu, moc jsem se těšil. Při jeho sledování jsem se nenudil , ovšem při závěrečných titulcích se ve mne rozhostilo velké NIC. Pohled do soukromí Gotta, pohled do minulosti, archivní záběry.. vše bylo velmi povrchní. Vše už jsem někde viděl a tento dokument mi vlastně nic nového nesdělíl, pouze to všechno nějak shrnul a dal tomu červenou mašličku. Je to veliká škoda a ve finále Fenomén Gott zavání nafouknutou bublinou, vedle které jsou 13té komnaty těžkotonážními dokumentárními velkofilmy.. ()
Náhodou jsem zhlédnul tento dokument o jednom přeceněném stárnoucím zpěvákovi, který využívá své z neznámého důvodu neutuchající popularity z minulého režimu. Nudný, dlouhý a nic neříkající dokment... Nemůžu si pomoci, ale stále mi chování Gotta před kamerami (kdekoliv) připadá jako obrovská póza. A na tu se opravdu nemusím dívat 85 minut. ()
Dokonalý dokument mapující celý život Karla Gotta, a to od samého počátku, kdy si jej všimli Suchý se Šlitrem. Poté, jak to měli zpěváci lehčí v uvolněných 60. letech v době hippies, dokud nepřijely tanky. Jak najednou jej nikde nechtěli hrát, a tak začal koncertovat v Německu. Jak museli zpěváci podepsat antichartu atd. To vše s archivními záběry na onu dobu, a také jeho výstupy. Včetně toho záběry na koncerty v USA, Japonsku, Izraeli a samozřejmě v Německu a ČSSR/ČR. Hodně záběrů je i z domácího prostředí, především když Ivana Gottová byla podruhé těhotná. A že jí to jako těhuli slušelo. :-) [673. hodnocení, 75. komentář, 51%] ()
Karel Gott jako zpěvák určitě fenomén je, což je ale asi tak všechno. Všechny ty kecy kolem na mne působily značně křečovitě a účelově a jen mě přesvědčily, že lidsky je mistr spíš karikatura překonávající bez většího hnutí věky. Božský Kája je představitel mas, mas s růžovými sny o úspěchu a slávě, rozjuchaných a roztančených mas, které už ze své podstaty normalizují. Dokument byl veden v duchu: Pád bolševismu zapříčinili spíš veksláci, než chartisté. No jasně, vy jste přeci chtěli pracovat, rozdávat lidem na západní a východní straně zdi jen radost, nic víc.. ble! ()
"Kájo musíš,musíš - tohle jááá musím zvládnout sááám"... viz Básníci :). Já osobně ani jeho osobu ani jeho písničky nemusím. Nevím o co se vlastně tento dokument snažil. Nemanželské děti, ke kterým se hlásil až v pozdějším věku. Pro mě "absurdní" obrázek u vánočního stromečku se svými dcerami, kdy ty dvě starší tak nějak smutně koukaly, jak si jejich "tatínek" hraje s těmi malými. Ony samy asi takového tatínka moc nezažily. Nechci, ale nikomu sahat do svědomí a nějak zvlášť moralizovat... To, že má někdo nemanželské děti, není jen výsadou Karla.. Jak v dokumentu pravil sám "velký Karel": "narození Dominiky jsem ani své mamince neřekl". Důchodce, který má malé dcerky, o 30 let mladší ženu. Všichni ho mají a měli rádi jako zpěváka a hlavně "jako člověka". Období normalizace - Výtka toho, že nemá rád, aby byl označován jako "normalizační zpěvák". Fanynky, které mu fandí od 6 let až po zasloužilé důchodkyně. Ano, neberu Kájovi, jeho slávu. Ve své době, byl asi něco "nevídaného" - z vyučeného elektrikáře HVĚZDOU, ale teď už jen přežívá, z těch dob, kdy opravdu byl na výši. Nebyl to dokument v pravém slova smyslu, bylo to něco jako oslavná, křečovitá , nic neříkající "Óda na Karla Gotta". ()
Vcelku povedený dokument o jedné z našich největších ikon. A ať si každý říká co chce, Gott je opravdový fenomén. ()
Hodně lidí se nevyjadřuje k dokumentu samotnému, ale ke Karlu Gottovi, tak tedy i já... i když jsem tak mladý, že jsem nezažil jeho nejlepší léta, přesto si myslím, že jde o jedinečného umělce i osobnost, stejně tak i dobrého člověka, kterého si vážím a lidé by měli také... kdyby se energie, věnovaná jeho uražení na těchto stránkách, věnovala něčemu dobrému, nebylo by na světě špatně :-) ()
Vynikající portrét zpěváka, který bez sebemenších pochyb patří do světové hudební extraligy. ()
No spíš než nezávislý dokument mi to přišlo trošku jako opěvování božského Káji, na kterém si přihřál už tak dost horkou polívčičku. Ale přejme mu to. Je to zkrátka profík, který si dokáže udržet svou profesionální pózu kdekoliv a kdykoliv a v tom mu málokdo sahá po kotníky a závistivci kteří sotvakdy dosáhnou desetinu toho co on to nedokážou překousnout a ocenit... Kdyby byl dokument nestraný, tak by to bylo i na vyšší kvalitativní ocenění, takhle průměr. ()
Dvourozměrný Karel Gott - jako zpěvák i jako manžel, otec, atd. ()
Gott je asi skutečný fenomén, ale možná se tam věnuje více zahraničí než své vlasti.....ale asi mu to vyhovuje...jinak ten dokument jsem čekal trochu více životopisný a ne jen ukázky jeho cest do Německa, Kanady, Izraele a kdoví kam ještě.....ale celkově to bylo slušné ()
Tohle opravdu žádný dokument nebyl... ()
Devótně upocený medailonek k mistrovým sedmdesátinám. Rozhodně ne dobrý dokument, ale značně podprůměrný. Olga Špátová si připsala beze studu hned tři profese: scénář, kamera a režie. Každá z nich je výsostnou profesí samostatně studovanou na FAMU. Dle mého názoru by udělala lépe, kdyby si nechala scénář napsat od zkušeného scénáristy a za kameru postavila dobrého kameramana. Ani jednu z těchto profesí nezvládla, a to ani tu režijní. Ke konci totality byla Špátová v plenkách a rok 1989 zažila v mateřské školce. Podle toho taky vypadá její podání normalizační doby v dokumentu. Ze Štajdlovy obhajoby této doby a podpisu anticharty mi bylo nevolno, zvláště když jsem si vybavil jeho pověstný televizní výstup v r. 1989! Takový Rejžek musel přímo zvracet. Jsem zvědav, zda se do dokumentu pustí. Olga Špátová cudně potlačila zvuk u mistrova projevu na antichartě, aby božskému Kájovi neublížila. Ale moc to nepomohlo. U dokumentu Občan Havel jsem psal, že Havlovi pohled do jeho soukromý vůbec neublížil, ale spíše přidal. U Fenoménu Gott, se Špátové podařil, dle mého názoru, opak - Gottovi udělala spíše medvědí službu. Olga Špátová již předvedla, že umí natočit zajímavý dokument, tenhle to určitě není. Zajímavé komentáře: Igi B a Paascha ()
Nejsem žádný zaujatec ani fanatik. Karel Gott i ve svém pokročilém věku je obyčejný kluk s Plzně, který chce uspět. Je z něho cítit upřímná touha se blýsknout a zažít potlesk na výsluní. Není žádným disidentem ani dekadentním umělcem buřičem, ovšem není ani nepřítelem těchto hodnot, jen jdou takřka bez dotyku kolem něho. První může být vždy jen jeden a o to Karel Gott usiluje prostřednictvým svého řemesla celý život. Toto má zkrátka v krvi a je to jeho přirozeností, součástí, niko-li naučenou pozou. Co se týče samotné hudby, tak má Gott ve své kariéře skutečně několik etap. Hudebně a pěvecky na vrcholu byl nepochybně zejména v polovině šedesátých a začátku sedmdesátých. Ač si to mnoho rokenrolistů, bigbeaťáků nepřiznává, tak Gott je pěvecky dokladatelnou součástí českého rokenrolu. Tedy určitě né svým životním postojem, tam se Gott vždy hlídal. Ovšem v šedesátkách na podiu ten rokenrol dokázal pěvecky vypálit takovým způsobem, že by i Elvis zrudl závistí.Toto mu prostě nikdo neodepře. Nemůžeme mu upřít, že po celou svou kariéru spolupracoval s nejlepšími muzikanty, orchestry, kteří a které se u nás kdy objevili. Na jeho počátcích můžeme zaregistrovat jazzové a swingové období, které ho v jeho tvorbě velmi pozitivně ovlivnilo. Americkou gramofonovou společností Columbia byl označován za evropského Sinatru, tenkrát byl neuvěřitelně všestranný. Naopak v sedmdesátkách se z něho stal spíše romantický belcanto zpěvák, ovšem opět s velkým Z. Nakoukl i velmi citlivě do folkloru. V osmdesátých letech zaplul celkem šikovně do vod středního proudu již zformované kolovrátkovité Pop Music. Avšak i zde má své světlé chvíle. Od poloviny osmdesátek je to hudebně dodnes již pořád ten stejný Karel Gott. Stal se z něho jaký- si trubadůr romantiky a krásy obecně. Rokenroly v jeho dnešním provedení od něho působí málo živelně a dosti dřevně. Proto se dnes již možná na jeho velké kvality zapomíná. Celkově se Gott stal univerzálním zpěvákem, který dokáže nadprůměrně zazpívat coko-li a přitom neztratit svůj pěvecký výraz. Toto potvrdí každý kritik, který tomuto rozumí a déle se tím zabývá. Jako osobnost je Karel Gott již ze své podstaty charakteru profesionál za hrob, který chce za každou cenu uspět.Tomu přispůsobil a podřídil takřka vše ve svém životě. Jisté části populace právě toto vadí. Mne osobně vadí velmi povrchní posuzování Gotta dnešní doby, právě touto částí populace. Pro ně je to normalizační zpěvák z dnešního bulvárního tisku. Jiří Černý, hudební kritik řekl a odpověděl na otázku: " Co se vám vybaví při vyslovení jména Karel Gott? Jedna z nejsložitěších hudebních osobností vůbec ". Myslím, že má pravdu v tom, že Gott by se měl hodnotit zejména hudebně, protože pro něho je hudba alfou i omegou, je to jeho řemeslo, vše ostatní jde kolem něho. Ono je však snazší zavrhnout ho celkově jako člověka a la normalizační božský Kája, než aby se každý hodnotící zábýval podrobně jeho tvorbou a uměním v rámci nějakých 50 let. To dá dosti zabrat. Dokument je dělaný pro fanoušky Karla Gotta nic víc. Dokumentu, který by měl shrnout výše zmíněné etapy Gottova hudebního vývoje, jsme se nedočkali a nevěřím, že se kdy dočkáme. Jakákoli odbornost zde nebyla ani v náznaku. Dříve existovali alespoň odborné hudební časopisy př: Melodie. Ale to už je jedno. Mám dojem, že Gott je většinou populace i svých fanoušků vnímán povrchně, toť vše. () (méně) (více)