Zvítězit

Především formálně zajímavý snímek, který vás může dostat tím, jak je natočen více než tím, co je v něm zobrazeno. Benito Mussolini ale rozhodně není nezajímavé téma, ale tohle není film, který je primárně o něm. Je o tom, co dovede udělat moc, jak vás změní a jak jiné zničí a uvrhne je do role, kterou nechtěli a nečekali. (19.06.2017)

Vynikajúce! Niet lepších historických filmov ako tie, ktoré vychádzajú priamo z faktografických dokumentov. Hoci to spočiatku vyzeralo, že to bude film o Benitovi, napokon sa z toho vykľul príbeh o Ide Dalser a jej neuveriteľnom osude. Žena, vďaka ktorej sa Benito dostal do popredia vtedajšieho politického diania, upadla už počas svojho života do zabudnutia. Kedysi stačilo na zbavenie ženy vyhlásiť ju za čarodejnicu, no a v ďalších storočiach sa zas presadilo vyhlásiť ju za hysterickú alebo bláznivú - a ono to vážne fungovalo. Presne tak ako aj u Idy a jej syna (spoločného potomka so samotným Ducem). Film bol spracovaný vynikajúco, zahrňoval všetky dôležité dejinné zlomy talianskej histórie počas 1. svetovej vojny, na ktorú nadviazal nasledovný vzostup fašizmu. Celý dej bol pekne doplnený autentickým čiernobielymi zábermi z vtedajších čias. Takže musím uznať, že to bolo na moje prekvapenie vysoko nadpriemerné. Ida Dalser a jej syn Benito Albino boli aspoň takýmto spôsobom pripomenutí, hoci počas života sa ich snažili držať v úzadí a v konečnom dôsledku ich nechať upadnúť do zabudnutia. (12.11.2014)

-Kdy si pro mne přide matka? -Až se uzdraví. -Ona je nemocná? - Má příliš vznětlivou povahu. -A otec? -Tvůj otec musí zachránit Itálii, nebuď sobecký. Ohromně strhující koláž, fašistická Itálie, hodně oddaná zamilovaná žena, Duce, ale také reflexe doby, počátku kinematografie s ukázkami projekcí desátých let s hudebním doprovodem:), a drobný vzdálený závan ironického humoru na několika místech. (23.07.2010)

Ke známému výroku německého filosofa „Bůh je mrtev“ se s nadsázkou přidává epitaf „Nietzsche je mrtev“, podepsán Bůh. Podobnými slovy by se dal zarámovat Bellocchiův film Zvítězit. Sebejistý novinář a socialistický buřič Benito Mussolini si na shromáždění vypůjčí hodinky a místo řečnění, jímž se později tolik proslaví, nechá mluvit čas – pokud jej do pěti minut Bůh nesrazí, prostě neexistuje. Boží mlýny však melou pomalu a tak během stodvacetidvou filmových minut můžem spatřit vzestup a náhlý pád fašistického vůdce. Tvrdé Mussoliniho charisma nevyburcovalo pouze davy k fanatické úctě, ale také řadu žen k mimořádně hlubokým citům. Dramatický příběh jedné z nich, příběh Idy Dalserové se nám otevírá na pozadí dějinných událostí, umocněných dobovými záběry. Ze zdánlivě jediné lásky se stává nepohodlná milenka a v té době už mocnému Mussolinimu nedělá problém jí i s malým synkem uklidit na odlehlejší panství. Zde přestáváme sledovat růst totalitního státníka, hlavním motivem je tragický propad zatvrzele milující ženy. Útěky z izolace, neustálé rozesílání dopisů na všechny možné strany a neoblomné tvrzení, že je právě ona jedinou právoplatnou manželkou, Idu dovede až do blázince. V opatrování řádových sester by snad i mohla žít celkem klidný život, doufat v návštěvu odtrženého syna a časem volnost v ústraní, stačilo by odvolat. Stále však věří, že jde o jakousi absurdní zkoušku a vede dál nerovný boj proti všem, sílu ji dává zoufalá snaha domoci se svých práv a uznání, touha zvítězit. Film sám je poctou mnoha dalším snímkům. Od využívání dobového kinematografu ještě němých obrázků událostí podzvučených živou hudbou až po klasiky jako díla Charlieho Chaplina. (31.10.2011)

Píše-li se o fašismu jako o zrůdnosti mravní, fyzické, psychické, není to jen traktování omšelých pravd a zvetšelých frází. Osobnostní vývoj někdejšího demokratického socialisty od vcelku přijatelného excentrického sebestředného jedince po zrůdu konferující s Hitlerem je zachycen popisně v první a metaforicky - na postavách někdejší partnerky a syna - v druhé části. Západoevropské "psychušky" známé z POKÁNÍ nalézají v italském, ale i francouzském prostředí až překvapující paralely. Stranou by neměl zůstat strhující herecký výkon Giovanny Mezzogiorno (příjmení připomíná spíše historickou epochu) ani silná režie a nápaditá kamera. Náhodnou není ani zvolená kompozice: dramatické obrazy v první - popisně pojaté - části díla přecházejí v druhé části ZVÍTĚZIT do souvislého dramatického pásma sledujícího postupné chátrání nešťastné a pro společnost tak nepohodlné ženy; svobodné matky stávaly zejména v tak katolické zemi, jakou je apeninská země, na okraji společnosti. Dílo je to mimořádně zajímavé, napínavé a potenciální mýtus kolem života jednoho zločince sledující freska zůstává velkým zážitkem. Až se dech tají. (07.10.2015)