Sezení

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)

V rámci možností dobré. Což nic nemění na tom, že film, v němž se ochrnutý John Hawkes snaží přijít o panictví s Helen Hunt, nepůsobí zrovna dvakrát lákavě. Naštěstí se to vcelku úspěšně drží mezi krajními mantinely "nevkusné" a "líbivý lapač cen". Cílová divácká skupina filmu mi uniká - protože pro starší konzervativní diváky, kteří mají obyčejně rádi dojemné filmy s postiženými lidmi, jsou The Sessions nejspíš příliš sexuálně otevřené, pro fanoušky how-to-lose-virginity komedií je v nich příliš nahého Johna Hawkese a Helen Hunt ... (01.02.2013)

Já si to myslel, že se tu kdejakej chytrák bude chtít vytáhnout s ňákým fakt vtipným fórem o "kriplech panicích" a že tu ti samí intelektuálové budou ohrnovat nos nad Helen Hunt, jejíž postavu by ve skutečnosti vyměnili i za sůl, až se padesátka jen maličko přiblíží. Jsem převapenej; asi jako tím, že je šest večer a venku se stmívá. Dávám od vás ruce pryč a psát, kam bych je položil, je myslím zbytečný. (25.03.2013)

Nadmíru kuriózní film, který vzhledem ke své kontroverzní náplni dožene diváky k slzám, přičemž u některých to budou slzy ze soucitu s hlavní postavou, u jiných zase slzy ze záchvatu smíchu nad tím, jak na svůj věk pohledná žena souloží s kvadruplegikem. Těžko se mi takový emotivně vypjatý film blíže specifikuje, neboť sám dost dobře nevím, jak se k němu postavit. Nevím zda pointou filmu bylo zamyslet se nad situací ochrnutého, či nad přístupem erotické psychoterapeutky. Těžko říct. Nutno však podotknout, že Sessions zaujme spíše menší procento diváků, než většinu. Vedle filozofování nad životem však nabízí příjemné poetické dialogy a do jisté míry neobvyklý humor. Oscarová nominace mé oblíbenkyně Helen Hunt je si myslím zasloužená a originální styl vyprávění přijde rozhodně k chuti. 75% (22.02.2013)

Hawkese jsem vůbec nepoznala, ač několik filmů s ním už za sebou mám. Celý film jsem dokonce žila v domnění, že Marka hraje nějaký skutečně ochrnutý člověk, takže klobouk dolů. Film mě bavil celou svou délku, hlášky hlavního hrdiny mi prostě každou chvilku dokázaly přivodit úsměv na rtech, stejně tak i situace, které se kolem něho odehrávaly. Zafungovala i dramatická stránka, protože stejně jako jsem se dokázala celou dobu usmívat, dokázala jsem se nad filmem i dojmout. Holt nemusíte zvládat zrovna přemety k tomu, aby z vás byl skvělý proutník, když na to máte buňky. 80% (28.07.2013)