Mahulena, zlatá panna

Princ s ksichtem třídního šikanéra a chováním rozmazleného spratka, pobočník/přítel se vzhledem a jednáním židovské fetky, nadbytečná "Kráska", co se chovala podle toho, jak právě foukal vítr nebo kuňkaly žáby, půvabná a charakterově plochá Mahulena (jestli i jinak plochá netuším, přes živůtek nebylo vidět) + padouch, vyhlížející jako panáček Michelin olepený blýskavými hovny a svou moc omezující na zlomyslný chechot a ječení "Ne, ne, to nesmíš!" Jako protipól k uvedenému postavím krásné exteriéry, solidní výpravnost, ucházející hudbu a obstojně ponurou atmosféru. Vychází mi z téhle pohádky snesitelný průměr, který nebudu opakovaně vyhledávat. 51% (02.05.2012)

Na to jsem si matně vzpomínal z konce 80.let kdy to dávali jako štědrovečerní pohádku a vybaví se mě jen řeka. Teď po x letech jsem to viděl a je to celkem pěkné. Je tady vidět ten diametrálně rozdílní styl natáčení slovenských pohádek a českých. Naše jsou víc posazené do humoru, kdežto slovenské jsou hodně depresivní a strašidelný. Slováci točili snad všechny pohádky v koprodukci s Němci a Italy, proto ve výsledku vypadají hodně odlišně než naše. (23.07.2023)

Pavol Dobšinský byl sběratelem mnoha pohádek. Mahulena možná pochází z nějaké další slovenské tradiční pověsti nebo folklorní pohádky, kdo ví. Každopádně na mě dvojice hrdinů působila spíš dojmem anabáze s Pánem Prstenů. Putující princ/Frodo Pytlík, Jan/Samvěd Křepelka a jeskyně Zlatovlada jako Mordor. V tomto případě se ovšem princ do svého společníka pustí ze žárlivosti až na cestě zpět. Oba ale při svém putování nemají příliš problémů a i Zlatovlad se vzdává dost snadno. Teprve při návratu domů je čekají opravdové strasti. Kdyby si víc věřili a princi by projevil trochu vděku místo výlevů vzteku, Zlatovladova krutost by vlastně zůstala jen v hlavě starců. (26.07.2023)

Depresivní, divně stylizované, nepříjemný na zabití princ, divná Kráska (v moc hezkých šatech z doby bronzové), sympaťák Jan, kterému bych nejradši poradila, ať se na mladého prince vykašle, nebo lépe, umlátí ho tupým předmětem. Jenže - nejtupější široko daleko byl princ, museli by ho umlátit jeho vlastní hlavou. Úlevnou skutečností bylo, že Mahulena, byť nebyla zlatá, byla opravdu krásná. (01.05.2012)

Netradiční pohádkový počin, jež je skvěle přenesen do pohanské společnosti a prospívá mu i pověstná slovenská chladná atmosféra, jež uspokojí spíš dospělé než děti. První polovička má klasický dobrodružný ráz těžící z krásné horské přírody, ale druhá se překvapivě mění v hutné vztahové drama s takřka magickou atmosférou. A nechybí ani sexbomba v hlavní ženské roli, tedy v tomhle případě se dá mluvit o dvou krasavicích. Srovnání se slovenským Pánem prstenů mi v nějakých scénách rovněž vytanulo na mysli, hlavně hudba dotváří působivý efekt. Po Perinbabě, Královi Drozdí brada a Nebojsovi nejlepší slovenská pohádka a asi poslední, co mě nějak oslovila. (21.03.2008)