Einaym pkuhot
Du sollst nicht lieben
Tu n'aimeras point
Oči doširoka otvorené
Eyes Wide Open
Obsahy(1)
Jeruzalém, semknutá komunita přísně ortodoxních Židů. Aaron má prosperující košer řeznictví a spokojené manželství s Rivkou, s níž má čtyři děti. Sám na všechno nestačí, a tak si na dveře svého krámku vyvěsí ceduli, že hledá pomocníka. Zakrátko na prahu stojí pohledný student Ezri, jenž má o práci zájem, ačkoli řezničině vůbec nerozumí. Ezri je snad až příliš krásný a příliš jemný pro tento svět přísných pravidel, která Aaron, zcela propadnuvší mladíkovu kouzlu, jednoho dne nenávratně poruší a bezhlavě se zamiluje... Režisér filmu říká, že hlavní tragédií tohoto příběhu, který sice není napsán podle skutečné události, ale mohl se stát kdykoli a kdekoli, je fakt, že věřící nepovažují homosexualitu za zločin – je to prostě něco, co neexistuje. „Jak se můžete vyrovnat s něčím, o čem je psáno, že to prostě není? V talmudu stojí, že synové Izraele ani nemohou upadnout v podezření, že by něco takového dělali... Název filmu odkazuje k očím komunity, která nás sleduje na každém kroku, k očím Boha, ale nejen to. Pro mne je to film spíše o vyrovnání s vírou, s vlastním bytím.“ [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Queer film, co není košér metrosexuálně-reklamním stylem současného západu. Naopak, je to plné potu, syrového masa a semknutosti. Bez velkých gest, velkých slov a přepálených emocí. Výkon očí Zohara Strausse je bezmála geniální. Haim Tabakman natočil film, který je zajímavou sondou do ortodoxní židovské komunity a ještě zajímavějším "podpovrchovým" dramatem. Označit to jako "film o ničem" může jen člověk, který nedohlédne pod hladinu mikve. ()
Aaron žije svůj stereotypní život ortodoxního žida a uvnitř se cítí mrtvý, avšak to vše se změní s příchodem Ezriho. Aaronův život nabírá dech a on se ocitá jako ve snu. Ale vždy přijde den, kdy se každý musí probudit. Poutavě natočený film se sympatickou hlavní hereckou dvojicí, který čerpá z celkem neokoukaného námětu. Jak lze čelit něčemu, co vlastně neexistuje (resp. nemá existovat). Zkrátka milé izraelské překvapení v podobě romantického dramatu, ve kterém se střetává láska, náboženství, víra a přesvědčení. ()
Zajímavý malý snímek, který je sondou do života ortodoxních židů. Režisér zde zpracovává velmi ošemetné téma ještě ošemetnějším způsobem a daří se mu to... tak napůl. Vizuální stránka je podmanivá, úžasným způsobem zachycuje Jeruzalém, zvláštní ne-hudba podtrhuje atmosféru a herci snad ani nehrají - ti své role žijí. Bohužel nemá tento film valný příběh, jen tak plyne od nikud nikam a snaží poukázat na odpor židovské (ale i celkové) společnosti vůči homosexualitě, což ovšem není zrovna něco, co bychom už stokrát jinak neviděli. Od absence příběhu se také odvíjí tempo - je velmi pomalé a jinak dramatické téma tak ztrácí na své působivosti. Je to škoda. Ovšem poseltsví, jež nese... já zkrátka nemohu alepsoň trochu neocenit. ()
Jistě, je to film z ortodoxní židovské komunity. A je v tom velice přesný a důsledný. Ale je to zároveň silný příběh o zakázané lásce, pokrytectví, tlaku komunity, nerozhodnosti, zodpovědnosti. Kdosi napsal, že je v tom filmu málo zvratů. To je tedy blábol. Nebo už jsme tak zaslepení hollywoodskou povrchní a tupou akčností, že nevidíme kvalitu tam, kde opravdu je? Děsí nás, když je záběr delší než pět vteřin? Když ke všemu nehraje nějaká pompézní odrhovačka a kamera nekrouží kolem líbajícího se páru? Je to úžasný a silný film. Skvělé herecké výkony. Škoda, že takové filmy nejsou k vidění v kinech. Tedy v Plzni určitě ne... ()
Sympatická reálná atmosféra, živý problém a skutečné vypořádání se se sebou samým v konkrétních podmínkách jednotlivce určených společenskými mantinely. Film nabízí otázky po hranicích patologie touhy a po způsobu, jakým s touhou pracuje a jak ji formuje společenská cenzura. Vede společenské tabu k její racionalizaci, nebo má schopnost maximalizovat ji vytvořením psychologického exilu až k sebezničení? Nakolik silně se vlastně podílí na duševním vývoji jednotlivce? Nabízí se tu i otázky po rozporu kontrolovaného a povoleného a po roli tradic, snímek reálně ukazuje funkci širšího než rodinného soužití semknutého společnou vírou, která poskytuje člověku možnost směřování a v případě židovských komunit i nezvyklého růstu, navzdory svobodě, kterou tu představuje touha a možnost se jí poddat. Snímek je o hranicích touhy, spíše než o střetu homosexuality s náboženstvím, homosexualita však dává ostrakizaci touhy specifický nádech. Je sympatické, že položené otázky nejsou filmem jednoduše zodpovězeny, což je princip, který je duchu ješivy i židovskému pragmatismu blízký. Vzhledem k převažujícím stereotypům považuji natočení tohoto snímku za odvážný čin: soudy z davu jsou předvídatelné - ortoxodní Židé jako fanatická nesvobodná pakáž a náboženství největším zločinem (jakoby snad naše společnost žádné neměla); i obdivovatelé Třetí říše by mohli mít radost - Žid a "buzerant", to možná potěší. Film sám se naštěstí k žádné takové "hlubokomyslné" výpovědi nesnižuje. ()
Galerie (27)
Photo © Look Now!
Reklama