Mlle

Petra Špalková jako by v tomto díle/v této sérii byla úplná neherečka. A její dcerka to samé…

Jednoduchý člověk, ponechán sám sobě, má jednoduché (konzumní) cíle a jednoduché představy jejich bezlimitního naplňování. Jinými slovy – pro peníze udělá cokoliv a peníze jsou také jediným cílem, který si pro sebe ve své jednoduchosti dokáže představit – často aniž by je dokázal proměnit ve smysluplné naplnění života – frustrovaný a nespokojený bez ohledu na okolnosti a vzrůstající množství hmotných statků. Válka a doba, v níž se situace takového člověka odehrává, prvoplánové „potřeby“ takto nastavených jedinců nijak neovlivňuje. Ale i u nás se často ledaccos svádí na „dobu totality“… Zde jako by se odvíjel podobný záměr, i když jde o zfilmování skutečných událostí, takže je taková tendence autory možná ne zcela zamýšlená. Film je typickou ukázkou vrcholu francouzského filmového umění, ale z hlediska lidského je příběh odporný. Je zvláštní, že vůbec kdy někoho napadlo tyto primitivní pudy vydávat za „pomoc“ nebo dokonce za „odboj“, to je urážlivé vůči těm, kteří skutečně bojovali v odboji a pomáhali. A to nemluvě o chudácích dětech a manželovi, na které prostý mozek milé  Marie už nestačil pamatovat… Ono je opravdu dost pokrytecké mluvit o slitování, když ti samí, kdo o něm mluví, neudělají nic proti tomu, aby člověk vytvářel zlo – nic nevysvětlí, nezastaví, ve skutečnosti je jim osud takových lhostejný a nezajímají se o ně, hlavně aby neměli nic kromě svých „starostí“. Je bohužel smutným paradoxem, že němečtí úředníci nacházeli na okupovaných územích, ať už šlo o Francii, Československo nebo třeba Ukrajinu, často zvrácené způsoby a společnost, která jako by snad ani nebyla civilizací… Jejich předsudky o podřadnosti těchto národů to často jen utvrzovalo. Isabelle Huppert exceluje jako vždy a film byl vůbec další příležitostí pro znamenité vystoupení mnoha dalších, méně či více proslulých francouzských herců z jejich bohaté pokladnice přirozených talentů, jakož je nutno pochválit i klasickou režii, scénář, kameru, architekturu a produkci.

Jedním slovem úžasné! Tento projekt se, jak se zdá, povedl do nejmenších detailů. Jsem unešena z tolika krásy, v Haliči i v Polsku je co obdivovat! Dokument je navíc vyváženě vystavěný: informace se střídají s přiblížením historie, památek, poetické přírody, pestré kultury i bezpočtu gastronomických lákadel ve správném poměru. Průvodcem není nikdo jiný než sympatický pater Czendlik, jehož vlídnost prostupuje představováním dechberoucích krás jako příjemný bonus. Možná, že je ale právě taková vlídnost podstatou, která veškerou krásu kolem nás propojí ve svět, jež nám učaruje… Těším se na další díly!

Další z cyklu „pro základní školy“. Pro děti jako doplněk učiva – proč ne? Ale celkově mě ta stupidizace dokumentů nudí…

Výprava je absolutně a doslova děsivá. Je otřesné vydávat kvalitu úrovně Sinsay, Temu, Allegro nebo Gate za prvorepublikový produkt a design… Ubohé čínské hrníčky, fotorámečky, bižuterie, jednotlivé části polyesterového oblečení, tapety, lampy, hliníkové (!) dveře, hliníkové žaluzie, dekorace na stolech a další laciné tretky ostře konstrastují s původními dobovými doplňky. Bylo by to možná ještě pochopitelné, kdyby se jednalo o oblečení a doplňky prodavaček a jakousi neobvyklou snahu přenést jejich nízkou životní úroveň přes rámec času blíž k pochopení současným divákům. Ale v obydlí a kancelářích prvorepublikových podnikatelů, ředitelských kancelářích i v údajně prvorepublikovém veřejném prostoru je to do očí bijící a naprosto nepatřičné. Postavy jsou vesměs nesympatické. I ti zdejší seriáloví herci mají takové netypické a ne vždy příjemné vzezření… Ale nutno uznat, že Arichtev dokáže i s těmito kulisami a povrchně laděnými postavami, jak už předvedl v První republice, vytvořit sledovatelný příběh, který nenudí. Někteří herci – minimálně např. Šárka Krausová – umí i tyto ploché postavy vykreslit tak, že v průběhu času zaujmou. Konkrétně Šárky Krausové je do seriálu tohoto ražení vyloženě snad i škoda. Jiní mají zase zajímavěji načrtnuté postavy, ale jsou totálním miscastingem a na to svým postavám vetknout obsah zkrátka nemají (prkenný Adam Vacula, který se nedokáže přemoci, aby jeho tvář měla aspoň nějaký výraz). Pověstným hřebem do rakve je Kristýna Ryška, pravděpodobně také neherečka, která svou dikci prodavačky z venkovského obchodu neumí přizpůsobit zcela odlišné roli – jsem opravdu ráda, že seriály, ve kterých tito lidé „hrají“, se s mými zájmy vůbec nepotkávají (půjde asi o Ulici a podobné výtvory).

Zajímavé. Takže my máme biosměsi z olejů v palivech a v Namibii ruší ohradníky před lvy. Ach jo :) Dokument stojí za vidění, přestože jeho valnou část (jak je již u dokumentů z afrických zemí zvykem) tvoří záběry místních mužů za volantem karavanu ;)

„Neb lid všech národů není špatný, ale nechá se snadno ovlivniti a někdy i ke špatné věci koupiti. Toť povaha Slovanů.“ Osobní vzpomínky utvářejí příliš subjektivní ráz celé série, kterou se zdráhám nazvat dokumentem. Nic nového ani objevného se tu nedozvíme, takže důvod vzniku díla, když jde zrovna o tuto dobu přetřásanou tam i nazpět snad stotisíckrát, zůstává trochu zahalen tajemstvím… Nulovou informační hodnotu ovšem nahrazují sice nutně selektivní, ale přesto velmi pěkné záběry. Dělníci a dělnice, obézní, laxní a lační už v době vzniku KSČ, dávají tušit, že nejsilnější komunistickou stranu po Francii a Itálii z celé Evropy jsme tu neměli kvůli nadšení pro levicovou ideologii, ale z důvodu zcela jiných, v národě setrvale živých vlastností. V protikladu k ambiciózním Sokolům, kteří v duchu doby vytvářeli jakési světské desatero…

Tradiční britská detektivka BBC z venkovského prostředí. Nevyniká kdovíjakou kvalitou, ale ani neuráží lajdáctvím nebo šumařinou. Víceméně sympatické postavy obklopuje příjemné a maloměstsky komické prostředí, scénář i děj jsou lehce jalové, ale to neubírá jejich spádu. Zkrátka vděčná klasika pro žehlení, lehčí práce a potřebné okamžiky pro vypnutí mysli. Humor seriálu dodával inspektor Mallory s pověstnými grimasami skvělého Jakca Deama, který se však s koncem deváté série vypařil. Z hlavní trojice zmizela i nezaměnitelná Mrs McCarthy se svou neopominutelnou esenci anglické svobodné dámy v důchodovém věku. Nahradila ji nevhodně všudypřítomná Mrs. Devine, která energii seriálu úplně rozbila. Ale do deváté série se je k čemu vracet :)

Můj odpad patří dramaturgii/režii. Tušila jsem, že touha zpracovat tento materiál „moderně“ a „nově“ v podání Alice Nellis nedopadne dobře, ale že to bude až taková hrůza, to mě ani ve snu nenapadlo. Zpěváci jsou vynikající, dokonce i Kněžíková, jejíž zadýchané, tlačené koloratury mi jindy působí takřka nervové potíže :), je zde dobrá – je to její poloha, kam se její způsob práce s hlasem i tembr hodí. Tedy doporučuji poslouchat bez obrazu. Což je samozřejmě škoda.

Všichni v tomto seriálu, ať už sympatičtí či méně sympatičtí, vypadají trochu zvláštně. Jako kdyby byli vybíráni podle nějakého speciálního klíče a neměli mít klasické a především souměrné rysy. Všichni jakoby měli buď moc velké oči, bradu, vysunutý nos, pusu, rýhu na čele nebo zvláštně napnutou a příliš hutnou kůži, což asi zdůrazňuje nějaké studiové líčení. Všichni na mě proto působí jako neobvyklé, uzavřené společenství (i geneticky). Muži jsou zde navíc nepříjemně přestajlovaní. Vlastně jediná „normální“ na mě z celé suity působí Manuella. Ta ovšem zase nosí několik let jedinou koženou bundu, jedinou kůži na krku a dvoje džíny. Jako kdyby tato veskrze moderní žena žila někde v jeskyni s partou nadšenců do prvobytoně pospolné společnosti. Ona ovšem, jako policejní inspektorka/motorkářka, bydlí celoročně v malé, skautsky polorozpadlé prosklené dřevostavbě bez koupelny, kde by přitom v zimě propálila půlku alpského lesa, a stejně by se nezahřála. Podobně excentricky posunuté jsou i příběhy mezi jednotlivými postavami. Šestá série (moje první) se mi docela líbila, i když mě tam často rozesmávala postava obstarožního „lesního“ seladona, po němž šílely všechny, i o dvacet let mladší ženy. Ale tato sedmá už mě vlastně ničím neoslovuje. I když prostředí je krásné a „stále se tu něco děje“. „Kriminální“ seriál není. Občasná vražda v okolí městečka jen tam, kde věčnému přetrásání vzájemných vztahů začne docházet dech, rozvíjí děj dál. Radovala jsem se, že je pryč podivná Karolína, ta se ovšem vrátila. Ale v této sérii pro mě stejně není nikdo, s kým se identifikovat, nebo někdo, komu fandit. Když ovšem potřebujete úplně vypnout, je to obstojná alternativa ke skutečně neshlédnutelně tupým českým seriálům vysílaným např. Primou apod. Pobavila záměna loga Apple na iMacích za generické logo „wifi“ :)