Mlle

Ona ta předloha vskutku není nikterak záživná – francouzská buržoazní próza industriálního dlouhého století často nepřekračovala stín svého času. Přesto myslím, že by šla natočit naléhavěji, drtivěji, podtrhnout kontroverze, nadčasové ambivalence v příběhu skryté, poukázat na možnosti vyrovnání se s předurčeností, bloky při odhalování vlastních možností na pozadí limitů, které umožňují zneužívat ženu z více pozic, a tak dále: „Drahá Emo, stojíte pod jabloní a chcete cítit vůni pomerančů.“ Ale chyba určitě není v Mie Wasikowské.

Mohl to být bezvýhradně skvělý film, zhruba v prvních dvou třetinách jím rozhodně je. Škoda poslední, kýčovité třetiny, která názorem za každou cenu zatáhla do filmu zbytečné klišé a ze životopisného příběhu vyrobila falešnou propagandu.

Distinktivně trapné převypravování skrytých choutek po násilí a sexu, snaživě zabalené do středověkého hávu, jenžto často podobným záměrům poskytuje potřebný prostor pro vlastní temnou fantazii, s reálným středověkem nemajícím mnoho společného. „Zápletky“, scénář i provedení jsou ubohé, hrůzou své úrovně předčí snad i české televizní filmové pohádky 80. let. Příběh je triviální, repetitivní a jeho filozofie plochá.

Důkaz, že skvělý produkční i herecký ansámbl dokáže neotesanou operetu bez mrknutí oka vyšroubovat k dokonalosti bravurního barokního kusu. Vyberte si jakékoli téma, vytvarujte si libovolné figurky, a jejich ladný pohyb po trajektoriích herní palety bude pod taktovkou zručného režiséra za zvuku jazzu pro diváka vždy působivým zážitkem. Problém je, že operetní story zůstává stále sama sebou. A realismus rozhodně není tím, co by jí bylo možno vytknout. Kdyby tak skutečné figury politické a špionážní scény dosáhly jen z dvacetiny kvalit charakterů zdejší propletené story, která nakonec umírá na svou přílišnou levitaci. Ale vzpomíná se na to hezky.

Válečný thriller pro náctileté (to není ironický odsudek, ale reálný popis). Místy velmi drsné, ale vůbec to není špatné! Hromada skvělých herců. Přes veškeré klady mi tu chybí onen hluboký pocit, nesmazatelný otisk, který z opravdu dobrého filmu přetrvává a s každou vzpomínkou na něj sílí. Nejedna scéna tu připomíná ruské válečné filmy, které jsme za minulého režimu musely jako děti povinně shlédnout. Hodnocení 3,5. Dodatek: „Halucinogenní“ vsuvky jsou humorem, vtipem zcela záměrmě ad absurdum. Právě komická nevhodnost použitých prvků obrací tragédii probíhající situace do bizarního snu – ten má ukázat, co by bylo kdyby... především kdyby nebyla válka. Právě tím jsou přes veškerou svou komičnost velmi silné.

„Slečna“ jede jako tank. Film je silný po všech stránkách, dnes už natolik známý, že jistě netřeba se dvakrát rozplývat nad jaksi překvapivě samozřejmou schopností tehdejších tvůrců vystavět mocnou výpověď s prvotřídní uměleckou i dokumentární hodnotou. Proto je možné zastavit se u jiného detailu: Film ve vedlejším plánu zdokumentoval stav vesnice 60. let (točilo se v Havlíčkově Borové). Máme tu před sebou „živý“ důkaz architektonické kultivovanosti a koncepční jednoty české vesnice v 60. letech, která později ve většině míst vzala za své při dostavbách „po svém“. Ty trvale proměnily tvář české vesnice v bezduché, neplánovitě nahromaděné sbírky dobrovolných výkladních skříní absence přirozeného vkusu a neschopnosti ctít či jen vnímat společné i veřejné, také ale štědře zastoupené schopnosti až zarážející dobové obedience, krádeže i psychologického diktátu otrockého kopírování. Vykreslení různých povah vesničanů, kteří své vlastnosti svou architekturou i tvůrčí činností prezentují, je povedenou součástí i tohoto filmového díla.

Vynikající námět, plný komplexních a obtížných emocí i etických otázek na všech stranách. Souhlasím s tím, že takhle dobrý scénář by si rozhodně zasloužil lepší provedení, zejména režii, kameru a produkci. Film ale rozhodně stojí za to vidět! Hodnocení 3,5

Depresivně laděný snímek s několika velmi (typicky britskými) vtipnými momenty, které jistě neopravňují zařazení tohoto dramatu do sekce „komedie“. Herecký výkon Eddieho Marsana je vynikající, rovněž tak výjimečná a zajímavá je jeho postava. Téma pozůstalosti vyznívá jako jedna z největších výtek vůči plochosti a strnulosti přízemního života, který si dnes tvoříme. Jsem ráda, že jsem si mohla snímek vychutnat v plné síle emocí i drobných puntičkářských osvěžujících lahůdek, kterými je pro vnímavého diváka film nabitý od začátku do konce. Pravdou je, že druhá polovina už je silněji emotivně návodná, ale na hloubce výpovědi neubírá.

Jsou tu a žijí tu mezi námi. Už asi nepřijdu na to, proč se k sobě vlastně mnozí lidé dobrovolně nechovají vstřícně, navzájem se podvádějí a obelhávají, a to i v úzkém okruhu rodiny a přátel. Balamutí sebe i ostatní a v začarovaném kruhu jen vrší pohádky a výmluvy, aby se i po takových činech mohli cítit dobře jak sami před sebou, tak před ostatními. V tomhle řetězci není nikdo k nikomu upřímný, druzí se cítí špatně kvůli prvním, jeden způsobuje zlo druhému a tak je to pořád dokola. Nakonec se všichni cítí mizerně, a tak se navzájem obviňují, že za vše může někdo druhý. Stačilo by s tím vším přestat, ale takoví se snad dobře ani mít nechtějí. Odkryl on by se totiž pod tím zlověstným nánosem záští a závistí vůbec nějaký smysl života, když by z těch osob náhle ta krusta zla spadla? A tak kdo nic neumí, a nemůže či neumí prožívat radost a potěšení ani z božího dne, krásy kolem či ze své vlastní činnosti, vymýšlí si a tvoří zlo. Je jistě pozoruhodné, jak velmi je tento typ chování i v prostoru intimních bližních rozšířený právě v našem středoevropském prostoru. Nikoli události jsou zdrojem tohoto chování, toto chování je zdrojem událostí, ke kterým u nás dochází. Tento film nepomáhá takové chování objasnit, ale precizně, realisticky a v detailní kresbě je ukazuje. Podmanivá režie i kamera spojuje momentální etické lapsy s historií, s níž se postavy nedokáží vyrovnat, mafiánský druh nekonečné pomsty a následky čistě zištného jednání pak doběhnou jednoho každého ze zúčastněných.

Kromě poměrně slibně se rozvíjejícího ústředního příběhu mě v této sérii bavily drobné nuance v psychologii jednotlivých postav, dynamicky poskládané v kaleidoskop přání a tužeb, z něhož se postupně odvíjelo předivo věcí budoucích.