Ti, co mě mají rádi, pojedou vlakem
Ceux qui m'aiment prendront le train
Those Who Love Me Can Take the Train
Režie:
Patrice ChéreauKamera:
Eric GautierHrají:
Pascal Greggory, Valeria Bruni Tedeschi, Charles Berling, Jean-Louis Trintignant, Bruno Todeschini, Sylvain Jacques, Vincent Perez, Roschdy Zem (více)Obsahy(1)
Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (16)
Zmatené a natahované, přitom zároveň bez prostoru, ve kterém by se mohly postavy a hlavně jejich minulost a konflikt víc rozvinout. Až na dvě tři výjimky tak všechny potenciálně dramatické okamžiky vyznívají naprázdno, protože člověk nestíhá sledovat, kdo je kdo, netuší, cože to jejich drama vlastně je, a vše je tak pro něj jen tlachání o ničem. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Konverzační >chemin fer - route movie< a společensko funerální seance jako provokativní rodinná terapie s vsunutými zasutými tenzemi napětími tlaky a jinými významnými významy... Jinak mimo jiné i film vypovídající mnohé o francouzské kultuře cestování a železnici vůbec... ;-) . . . Drama tedy spíše obsahem, než formou, ale já osobně jsem ocenil právě onu civilnost vyprávění, v daných situacích vcelku smysluplné herecké kreace a nežvanivé dialogy či křičení k věci, včetně nepokryteckého uměřeného přístupu tvůrců ke >všelijakým< těm (i méněprocentním) věcem lidským, že... . . . Ideální (mně osobně evokující kousky hnutí "Dogme") film pro sledování cizích strázní v jakoukoli pozdní pondělní televizní noc - ovšem s pochopením sobě vlastním musím uznat, že ve vydýchaném festivalovém kinosále to musel být i svou délkou těžce rozdýchatelný zážitek... °-] . . . Sakryš, přetěžko se mi zase jednou hodnotí! S nadhledem tedy třiapůl hvězdičky za neotřelou, lehce artistní pikantní melánž formy a obsahu po Francouzsku, z nutnosti pak zaokrouhleno nahoru i za d.m.s.n. vcelku zdařilý mix hudby od G.M. po M.A. ( http://www.imdb.com/title/tt0118834/soundtrack ) a fór s výčtem skladeb v závěrečných titulcích - a tu jednu pátou jen tak - jako protiváhu zdejším nesmyslným jedno a dvou hvězdičkovým >nepochopením< - jó chápu, >hřebejkoffský< cajdák to holt není... - - - P.S. A neříkejte, že všelijaké >ty věci< se nestávají i v lepších (natož vašich) rodinách, že... - - - - - - (Poprvé viděno 23.5.2011 na >rodinném prostoru< , hodnocení 84, komentář s lehkou nadsázkou zde jako devátý - 24.5.2011) ()
Všetci, kto nemajú radi gay porno vo vlaku, prepnú na chvíľu na iný kanál. Potom možno nazad, ale už to nebude ono. Možno je tento film kvalitný, lenže ja som sa v zmäti postáv príliš nevyznal a režisérsky prístup mi to ani nijak neuľahčoval. Takže mi nakoniec bolo jedno, kto je kto, kto s kým spáva, kto je gay, kto je transvestita a kto je nakoniec mŕtvy. Ak by to bolo o 20 minút kratšie, bol by som aj ja k filmu ústretovejší, ale udržať pozornosť pri tomto type osadenstva po celý čas bolo v mojom prípade nemožné. Rodinka sa volá Emmerichovci, takže film bude artovou metaforou na zkomercionalizovanú hollywoodsku kinematografiu, ktorej sa predávajú za veľké peniaze európski tvorcovia. Asi preto režisér svojich hrdinov tak nenávidí. Čo na to Roland? No bodaj by to tak bolo, aspoň by som mal pocit, že som v tomto filme niečo pochopil. V krátkom zábere tu zahliadneme časopis Depeche mode, takže film je povinnosťou pre všetkých depešákov, našťastie je to na začiatku filmu, nemusia trpieť dve hodiny. ()
Jean-Baptiste rád rozeštvával lidi a tak si na svůj vlastní pohřeb připravil mistrovský kousek. Kolik kostlivců se dá vytáhnout ze skříní za dvě hodiny? Drama s výborným scénářem a skvělými herci, které sice nemá třeba na Vinterbergovu Rodinnou oslavu, ale rozhodně se v Chéreauově filmografii neztratí. Za zmínku stojí i s ohledem na žánr nečekaně nadupaný soundtrack (Massive Attack, Portishead, P.J. Harvey, Björk, The Doors, Charles Aznavour, Nina Simone, James Brown, ale i Gustav Mahler). ()
Je to postavené na podobném principu jako Desplechinův Vánoční příběh (omezený prostor a čas, tuny postav mluvících přes sebe, vyjevování rodinných vztahů a starých křivd, typicky francouzské zcizování zdánlivě neprostupným intelektualismem), ale mnohem lepší, přestože o nic méně náročné na sledování. Unikátní práce s kamerou a výtečný "dolanovský" 90s soundtrack (tedy, až na pekelnou Bjork...). Závěr je jak z raného Tykwera nebo Medema. ()
"Nadělali jsme mnoho chyb, ale alespoň jsme si nenalhávali, že se milujeme...". To je tak vše co mi utkvělo v paměti z tohoto potrhlého většinou konverzačního filmového "dráma". Někdo má zvrácený smysl pro humor a dokonce ani po své smrti se neubrání menší legrácce dát dohromady všechny ty rozporuplné postavy ze svého života a ať se s tím sami popasují. Dost možná stál Jean-Baptiste někde bokem a smál se všem - nejen na podivném pohřbívacím ceremoniálu. Je to tak, že francouzská tvorba mě NIKDY nepřestane udivovat...existují filmy co jsou naprostou delikatesou kinematografické "gastronomie" třeba taková Amelie z Montmarteru nebo Delicacy...pak jsou podivné psycho filmy co nemají hlavu ani patu a staví své úspěchy na úchylnostech jako je Pianistka, hudební lahůdky a nebo komediální etydy - Slavíci v kleci, Mikulášovy patálie...akorát si tuhle věc nedokážu zařadit nikam a dokonce i taková Pianistka má nějákou svoji kolonku...zjevně je to road-movie,romantika???? či drama? nikoliv...122 minut bezduchého plácání o mrtvole. Ale musím uznat, že jsem u toho neusnula to přidává filmu menší plus. Dalším plusem filmu je podle mě málo propíraná gayská "menšina" ve Francii, která se mi prezentovala pouze minimálně a to ve filmu C.R.A.Z.Y ale tady je to trochu lépe zobrazené ale stejně dosti minimálně. Vážně uvažuji nad tím, že nemám absolutně žádné predpoklady k tomu pochopit jakoukoliv francouzskou tvorbu. ()
ocenenia : MFF Cannes 1998 - Nominácia na 1. cenu ()
Rezisersky kvalitny film, ktory si urcite radsej pozriem nez Vinterbergovu Rodinnou oslavu : 69 % ()
Jako svůj úvodní film na 44. MFFKV 2009 jsem si v nabídce snad hůře vybrat nemohl. ()
Svižné, složité, logické a nápadité. Občas na oko sklouzává trochu do laciné sexistické komedie - což, alespoň jak to připadalo mě - bylo pouhou volbou námětu nikoliv filmařským zpracováním, které mě naopak silně uchvátilo! ()
Slabé, nudné a nezajímavé. Nic víc mě bohužel nenapadá...vážně vůbec netuším co bych k tomuto snímku mohl dodat. Byl o ničem a tak má recenze je s prominutím také o h*vně. ()
Pochopit kdo je kdo a co mají vlastně za problém je skoro nemožné. ()
očekával sem významnější roli vlaku, ale neukážou ani lokomotivu. zdlouhavá, převážně gay vztahovka kde sem nesympatizoval ani s jednou z mnoha postav ()
První polovina filmu: tři hvězdičky. Zajímavě načrtnuté dějová linka. Skupina příbuzných se sjíždí na pohřeb "hlavy rodiny". Dlouho se neviděli a bylo jim dobře. Uposlechnou však poslední přání zemřelého a společně vyrazí vlakem do Limoges, kde si přál být pohřben. Ve vlaku se rozehrávají stěźejní dramata, dovídáme se kdo s kým a proč se nemá rád. Emoce dosud udržované pod povrchem doutnají a filmové postavy se ucházejí o naše sympatie. Není jich moc k rozdělení... Druhá polovina filmu: půl hvězdičky (za herecké výkony). Děj se přesunuje po pohřbu do starobylého sídla. Režisér promarnil možnost ukončit se své dílo se ctí. Nastupují zdlouhavé scény, v nichž si hlavní aktéŕi jeden po druhém vylévají svou zlost a nenávist vůči ostatním. Zuří, uráží a ničí vše co jim přijde do cesty. Nebo se zpovídají ze svého zoufalství spřízněné duši. To vše se ale odehrává v mikrosvětě filmového plátna. Divák nemá ani tušení, proč se tak děje. Ví jen, že jsou všichni z nějakého důvodu na sebe naštvaní. Vydržet usledovat proč se chovají tak jak se chovají vyžaduje mnoho sil. Až příliš mnoho. Hodnocení: dvě hvězdičky. Jedním slovem zdlouhavé. ()
KVIFF 2009 Rozhodně jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl. Neříkám, že někoho tato úchylárna nezasáhne, ale můj šálek čaje to rozhodně nebyl. Ty dvě hodiny jsem protrpěl a ač jsem si myslel, že děj to nemá hlavně proto, že jsme během filmu třikrát usnul, kamarád mě utvrdil, že ač byl celou dobu vzhůru, pocity měl naprosto stejné. Poslední scéna skvěle charakterizovala moje pocity z celého snímku - transka s hormony nahoněnými prsy vylézá z vany, když v tu ránu na vás vybafne její penis - něco, co si opravdu nepřejete nikdy spatřit :-). ()