Car
Cár
Obsahy(2)
Rusko v 16. století zachvátil chaos. V jeho čele stojí Ivan Hrozný, který je přesvědčen, že mu byla svěřena svatá úloha a že dokáže porozumět a interpretovat božská znamení. Poslední soud se podle něj blíží. Nastoluje absolutistickou moc a je odhodlán zničit každého, kdo se mu postaví do cesty. Během této krutovlády je Ivan ochoten naslouchat jedinému člověku, svému příteli z dětství, opatu Filipovi, který si dovolí mu oponovat. Dochází ke střetu dvou zcela odlišných vizí morálky a spravedlnosti, Boha a lidstva. (Filmbox)
(více)Recenze (69)
Kterak královsky klouby zlámat dobrému námětu a zprznit zajímavou látku odpuzujícími postavami, nemajícími v dobrém filmu co dělat, aneb Tsar Ivan Hrozný, aneb spousta plkavých dialogů, které by působili pitomě i u artového Estonského dramatu o neblahém osudu židovských laboratorních myšek - lesbiček. Jak velká škoda, natočené je to totiž poměrně dobře, za poměrně dobré peníze (byť na davové scény s více jak padesáti komparzisty to nestačí) a s trochou snahy by mohl být výsledek výborný, jenže děj je prostě neskutečná pytlovina s debilníma postavama, které ve vážně míněném historickém filmu nemají co dělat a celé to působí zbytečně lacině a lobotomizovaně, což nespasí dobré kostýmy ani ucházející kamera. Zahodit do Dněpru a zapomenout. ()
To bylo zase zklamání! Příběh o Ivanovi Hrozném je historická lahůdka a dal by se natočit velmi poutavě. Rusáci samotní to bohužel pojali s kinematografickým neumětelstvím jim zcela vlastním a místo ságy o tomto zajímavém panovníkovi se omezili jen na dvě hodiny záběrů na vyšinutýho báťušku, kterej donekonečna propadá náboženským vytržením a celou dobu jen vykřikuje nějaký svoje fanatický vize, fakt zábava to sledovat. ()
Dvě hodiny pomateného vládnutí, vyvražďování a modlení. Car by mohl být dobrý námět, ale takto podaný za moc nestojí. Některé sekvence filmu stálo zato vystřihnout. Moc věcí se u Cara tlouklo. Měl jsem pocit, že Moskva má 200 obyvatel a celé rusko tak 500. Toto měl být velkofilm, bohužel to je vesnická bajka. ()
Sonda do duše rozpolceného panovníka, který nepřetržitě bojoval se strachem, osamělostí a vlastní paranoiou, se mi líbila. Obklopen bandou asociálních zrůd uvítal přítomnost moudrého metropolity Filipa. Jenže všeho do času a brzy i na kněze dopadla carova podezřívavost a hněv, které v něm zažehli a živili jeho (žárliví) poradci. Poslední díl byl krásný a dojemný, konec pak hrůzostrašný, přestože se nekonala žádná poprava. ()
Galerie (54)
Photo © Nashe Kino
Zajímavosti (2)
- V roce 1584 Ivan IV. (Pjotr Mamonov) zemřel na zvláštní nemoc, možná i na otravu. (Nick321)
- Mamonov získal rolu po vlne osobného úspechu získaného filmom Ostrov (2006), preto ho režisér Pavel Lungin pozval, aby stvárnil hlavnú úlohu cára Ivana IV. Hrozného v tomto filme. (Arsenal83)
Ten kto nepozná históriu a nepozná povahy ľudí a najmä správanie ľudí v histórii by sa nemal suverénne k niečomu takémuto vyjadrovať a odsudzovať. Avšak nesúhlasím s názormi, že blázon a človek posadnutý zlom by nedokázal vládnuť roky. Vládcovia sú totiž ľudia a ak sa obklopia podobnými ľuďmi a dajú im moc a silu nad inými, ktorých navyše kŕmia propagandou a vytvárajú určitý obraz, ku ktorému dopomáhajú zvyky, povaha a mentalita ľudí, je možné všetko. Trochu ma mrzelo, že sa tu opisuje len koniec vlády tohto cára, vynechávajú sa také veci, ako že zabil svojho jediného syna, vynechávajú sa podstatné časti z jeho vládnutia, ale na druhej strane je to výstižný opis jeho vlády. Ukážka toho, ako viedol vojnu, kde ho okolité krajiny porážali, ako intrigoval, keď napríklad rozsudky boli dopredu dané a nechal ich vykonávať metropolitu s tým, že sa ľudia museli väčšinou priznať, už len keď boli podozriví a nespravodlivo obvinení, lebo inak, ak by nezomreli rýchlo, museli by trpieť mučením. Ukazuje sa tu akými posadnutými a zlými ľuďmi sa obklopil a akí boli mnohí naivní a cára mali za niečo viac, ako bola samotná viera a náboženskí predstavitelia. Tí často znášajú muky a neopustia svoju vieru, čo mi je sympatické. Film je rozčlenený do zaujímavých častí, má skvelú kameru a výborné obsadenie. Pri tomto filme som si uvedomil, aké je všetko pozemské zbytočné a dokonca aj moja láska ku Slovanstvu je neporovnateľne menšia, ako láska v dobro a v dobro samotné, čiže Boha. Je to pre mňa opäť mierne duchovný film, ktorí ukazuje, ako si vie človek prispôsobovať Bibliu a náboženské veci svojej povahe, svojím zámerom. Tu cár zo seba vlastne robí neomylného a koná úplne opačne, ako by mal a robí iné veci, než ku ktorým sa modlí. Napríklad spomína judášovu zradu veľmožom pri stole a pritom sám dáva metropolitovi judášovský bozk zrady a smrti. Prostredie filmu nie je nijak prikrášľované a je vykreslené tvrdo. Pri tomto filme som sa nenudil, naopak ma napĺňal určitým hnevom a bezmocnosťou nad správaním ľudí a tomu, ako si dokážeme takýchto ľudí vytvoriť a udržať si ich pri moci. Akí vieme byť hlúpi a zlí. Záverečné slová: "Kde je môj ľud?", pre mňa hovoria za všetko k vyvrcholeniu jeho života. Toto nemal byť akční film, ale je to historická dráma s určitým psychologickým a duchovným nádychom o zlom vládcovi a človeku, ktorí sa ho snažil zmeniť, no nepodarilo sa mu to. To, že to nie je klasický hollywoodsky klišé, pózerský, umelý a senzácie vytvárajúci komerčný snímok ešte neznamená, že nie je dobrý. Tu ide o psychologické vykreslenie a niečo okolo toho a tak isto ako aj film Kandahár, ktorý je založený na skutočnej udalosti a tam nejde, čo vymýšľať alebo film Návrat, ktorý dáva psychologicko až mystický pohľad na život nie sú zlé a na zahodenie. Sú iné a treba ich brať jednotlivo s pochopením určitých vecí, čo sa týka ľudskej duše, povahy, psychológie a histórie. Nečakajte, že Rusi budú kopírovať Hollywood, mne dokázali, že vedia točiť kvalitné filmy a to som ešte do hĺbky ani tú ruskú dušu podľa mňa nepochopil, aj keď jej z väčšej časti rozumiem. () (méně) (více)