Ježek

Tohle je přesně důvod, proč si až na vyjímky nepouštím filmové adaptace mých oblíbených knih, vím, že budu po každé zklamaná. Kniha je prostě kniha a já chápu reakce všech nespokojených čtenářů bestselleru Muriel Barberyové, ale protože jsem ho nečetla, tak nemusím srovnávat a mohu s klidným svědomím konstatovat, že jsem se už dlouho necítila tak dobře, jako ve společnosti malé Palomy, Japonce Kakury a hlavně paní Renée v úžasném podání Josiane Balasko, která mně svým ztvárněním nenápadné, zanedbané a přesto svým způsobem kultivované domovnice naprosto odzbrojila. Moc krásný film, který mně okouzlil i dojal zároveň. (26.07.2013)

„Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut.“ Né fakt, přísahám, to není popis mé osoby, ale jedné ze dvou hlavních postav filmu, domovnice René. Druhou je Paloma, která se učí japonsky, aby si mohla číst v originále manga, jo a ve třinácti chce spáchat sebevraždu spolknutím antidepresiv své matinky. Obě si hledají úkryt před světem, neb jsou chytřejší než zbytek lidstva, což úplně nechápu, protože já třeba chci, abyste věděli, že jsem přečetla kompletní dílo Sørena Kierkegaarda, nebo že poslouchám Glenna Goulda (machr na piáno), proto vám to sem teď cpu. V tomhle příběhu prostě domovnice poslouchá Wagnera a miluje filmy Jasudžiro Ozua (ale kdo ho rád nemá, že?! Ukigusa je nejvíc). Nakonec lest obou prohlédne až Japonec Kakuro, který až takřka červenoknižně naplní normy romantického bijáku, když se do zádumčivé domovnice zamiluje. No, teď to přípomíná až pohádku o Popelce napasovanou na lidi důchodového věku, né?! Ale důležitější než samotný příběh je zde filosofický podtext, zdůrazňování krásna a literárních klasiků (kdo nemá pojmenovaného svého psa/kočku podle Tolstého je nikdo). Naštěstí přes pointu a harlekýnovskou odbočku jde o příběh v pravdě sarkastický, tudíž koukatelný. (01.09.2014)

Přiotrávit akvarijní rybičku anxiolitikem, tak to dokáží vymyslet asi opravdu jen Francouzi :) Půvabná, vizuálně nápaditá, dějově košatá hořká komedie jak je umí točit pouze Francouzi (afektovaná Itálie z toho naštěsí cítit není). Okořeněná krásnou hudbou. Na rozdíl od nespokojených čtenářů nemám moc výhrad, užil jsem si každou minutu vyprávění. Sympatičtí herci, Garance to zahrála výborně, i když v takto přemoudřelé teenegery nevěřím :) Chutná laskominka a místy příliš uhlazená pohádka, která si ovšem lepší 4* určitě zaslouží. Snímek, který přes nahořklou příchuť rozhodně ještě rád ochutnám. (13.03.2015)

Zcela oproštěna od knižní předlohy jsem si pustila Ježka, ale abych pravdu řekla, dlouho jsem nad tím filmem váhala. Nedokáži přesně říct proč, ale byla jsem moc mile překvapená a prožívala jsem v tom domě 100 minut s lidmi, kteří si byli možná na pohled velmi vzdálení a přitom toho měli spoustu společného. Ano, byl tam moment, kdy jsem měla chuť Palomu seřezat jak nezralé žito a kameru vyhodit z okna, naštěstí to tvůrci stačili do konce vybalancovat tak, že mně to nedá jinak a musím dát té zajímavé holčině, sympatické Renée, mému srdci nejbližší, to přiznávám a nakonec i Kakurovi to nejvyšší ohodnocení. Bylo mně s nimi tak zvláštně smutno, dojemno, měla jsem chuť se tam mezi ně vložit a poradit jim jak se obléknout, učesat (Renée) obejmout Palomu a popovídat si s ní o jejích pocitech a dívat se u čaje o páté s Kakurou na film z dob minulých...... (04.10.2015)

Celkový dojem je hrozne banálny, taký príbeh o ničom. Pritom tu boli zaujímavé postavičky, ale to čo im vychádzalo z úst ma skoro unudilo k smrti. Jediné oživenie vidím v postavičke tej malej a šikovnej dievčinky, ktorá občas povedala niečo, čo ma dokázalo prebrať z letargie. Aj vzťah medzi tým Japoncom a domovníčkou vyzeral spočiatku zaujímavo, no v podstate z toho nevyliezlo nič také, čo by sa o drámu alebo o romantiku čo i len náhodou obtrelo. Záver niečo z tohto pohľadu zlepšil, ale aj tak to nebolo žiadne terno. Prišlo mi to ako keby som ovoňal koláč, no mal zakázané ho zjesť. Veľmi slabý priemer. 50/100 (16.01.2019)