Vyprávěj

Po prvních dílech, které měly ten retro nádech (také si tvůrci dali práci s přesným vybavením domácností tehdejšími předměty denní potřeby) seriál sklouzl kamsi do trapna. Jelikož jde v závěsu cca o 20 let zpožděně, pokud s tím tvůrci neseknou nebo koncesionáři nevezmou s cepy ztečí Kavčí hory, můžeme v roce 2046 dočkat dílu o pančovaném hovězím koninou v Ikea masových kuličkách. Minulý díl byla totiž povodeň v Troubkách. Když už se recykluje i toto, tak to je mazec. Začátek měl potenciál o tom žádná. Vezl se na vlně vzpomínek na to teplé tlení za socíku. Sice smrádek ale teploučko v tom kompostíku. Sem tam nějaké omezení, ale když člověk moc neprudil, neměl problematického předka a chodil mávat mávátkem o máji a na schůze, dalo se bejt. Dneska ty samý nejistoty..Sice svoboda to jo... ale jinak.... Pomeranče sice jsou všude k mání, škodovky taky a bez pořadníku ale ty recepty za kačku a rohlíky za dvaceťák..hmmm.. kde jen jsou ty časy. Starší diváky tohoto seroše možná (některé) píchlo smutkem u srdce, mladší si s údivem připomněli tu podivnou dobu Husákova půlnočního království, kdy vrcholem svobody bylo jet na víkend na chatu a nejmladší mohli s údivem nakouknout do děsivé minulosti babiček a rodičů, která jim dnes připadá absurdní a vzdálená stejně jako Sametová revoluce. Možná tak moc jim vzdálená , že hrozí, že si to celé jednou zopáknou s nějakým novým Iljičem nebo Klémou. Jenže po tom absurdním často nechtěně veselém a někdy i děsivém znázornění tehdejšího života sedmdesátých a osmdesátých let, nenabízí nic nového. Škoda. I když to nebylo nic moc, mohlo se v nejlepším přestat. * * (25.03.2013)

První série by se dala považovat za mou malou guilty pleasure, ale od těch 70. let nahoru to ztrácí drive a z Vyprávěj se stává Vyprávění v Růžové zahradě. Jednotlivé linie jsou prudce nedějové, nenosné a existují jenom proto, aby se se stylem předváděly dobové reálie. Takže po nevím, kolika epizodách mě zajímá už jenom linie Tondy a Zuzky, která je ale stejně upozadněna, přednost totiž dostávají nezajímavé manželské trable Karla a Evy. (10.03.2012)

Ubohá snaha o pobavení tím jak to tenkrát bylo strašné ale vlastně ne tak úplně, tak jak tedy? Neustále nám někdo v médiích vykládá že v té "totalitě" to bylo hrozně moc ošklivé ale přesto nostalgicky vzpomínáme na staré dobré časy, tento seriál my víc něž reálná sonda do života tehdejší doby připadá jako, předvídatelná snůška klišé a karikatur a to ještě k tomu v nezábavné, veřejnoprávní podobě. (11.09.2010)

Po akci "Americký seriál stokrát jinak", která probíhá snad na všech televizních stanicích, konečně český seriál. Seriál s českými (a slovenskými) herci, o českém prostředí a českých problémech. Už mám dost Kevinových rozvázaných tkaniček u bot, o kterých si potřebuje promluvit, nezajímají mě ani problémy velkofarmářů, naftařů, ani jiných Američanů. Vyprávěj mi poskytlo po dlouhé době chvíle příjemného oddechu u televizní obrazovky. Bohužel s přibývajícími díly se zábavnost snižuje. (01.04.2011)

Napřed jsem si říkal, že šedivé socialistické Československo nebylo tak pestrobarevné, aby měl každej v rodině a mezi přáteli zároveň legionáře, emigranty, disidenty, estébáky, restituenty atd. Pak jsem se ale zamyslel… můj pradědeček byl legionář, tátův nejlepší kamarád utekl v 68. roce do Mnichova, máma má slovenskou národnost, osobně znám ostatně i dva spolupracovníky StB. Ale tyhle fakta jsem vždycky vnímal tak nějak odděleně a teprve seriál Vyprávěj mě přiměl uvědomit si to všechno v souvislostech. Největší romány píše život a Vyprávěj se toho zhostilo velmi slušně. Cestou na tenký led je samozřejmě široké časové rozpětí a stárnutí hrdinů. Zatímco u Svatopluka Skopala a Romana Vojtka aspoň přibývají šediny, dámy Kerestešová, Freimanová nebo Adamovská stárnou jen drobnými obměnami účesů. Alžbeta Stanková, ta se nesrala ani změnama účesů. Naopak, Jana Šulcová, kdysi vyhlášená elegantní kráska, je od druhé do páté řady furt stejně stará bába. Nemluvě o postavě Honzy Dvořáka, na níž se sice vystřídalo několik herců, ale v době, kdy měl nejvíc růst, vypadal několik let stejně. Vyprávěj jako celek má přestřelenej počet dílů a časem přestane bavit. Klidně mohl seriál skončit úmrtím babičky (Nina Divíšková), která je jako výborná glosátorka půvabnou nití celým dějem a pak už evidentně chybí. Je to znát i v původně pečlivé výpravě, kdy si kamera užívá detailní záběry na vycizelované dobové vybavení kuchyní a kanceláří. Léta po roce 1989 jsou už ztvárněna překotně a narychlo, navíc se zbytečně vypíchnutými dobovými reáliemi (díl Skořápkáři). Tady tvůrci zjevně došli k závěru, že 90. léta se v reáliích ode dneška už moc neliší, což je samozřejmě omyl. Devadesátá léta v módě, oděvních doplňcích i předmětech každodenní potřeby byla naprosto strašná, což je tady nedobře zamaskováno cvrkotem doby, kdy lidi žili hodně politikou a podnikáním. Vyprávěj jako celek snese přísná měřítka, má silnej rodinnej příběh s přesahem do řady výbornejch vedlejších postav (člověk snese i tu obehranou Žilkovou). Emocema našlapaný scény i dobře napsaný vtipný dialogy plus nenásilné dějové zvraty stále dokazující, že svět je malej. Ale když už má něco 115 dílů, čekal bych pompézní a efektní závěr. A tady mladej Matěj Dvořák sedí u komplu a pronáší úplně hovadskou větu. Tak jo. (17.01.2014)