Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 912)
Víš, co Sašo? Jdi do prdele! ... kde udělali soudruzi s NDR chybu?? stříleli za války do vzduchu .. Štědrej večer nastal.. plesk .. Drž hubu .. podejmi tu vidličku.. a hlavně si neubliž .. dejchá.. slyším jak dejchá.. :-D mohla bych pokračovat.. nejlepší ČESKÁ KOMEDIE!! úžasné herecké výkony.. ale hlavně Donutil!! ty jsou co? :-D ()
Byť jsem si k Pelíškům vytvořil trochu despekt, jako obranu proti jejich davové nekritické popularitě, musím uznat, že je to jeden z nejlepších českých filmů min. polistopadového období, dýchající skutečnou nostalgií a kouzlem dnů, které śe nevrátí... Scénář je śvižný a vtipný, zahrané je to do puntíku bezchybně (nade všemi se tyčí Kodetův cholerik) a krásný je i soundtrack, kterému dominuje Sluneční hrob od Blue Effectu spolu s Neckářovou Kytarou Je to marné, půjdu s davem a při další projekci si nějaké ty mouchy najdu a basta...90% ()
Původně televizní film se shodou okolností dostal do kin a poté se rychle stal českou vánoční klasikou, takže astronomicky vysoké hodnocení vlastně ani nepřekvapuje. Pelíšky mají bez debat hned několik zábavných momentů, ale stále vypadají jako slepenec skečů posbíraných v dobách socialismu, na jehož závěr je trochu křečovitě naroubována invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. ()
po revoluci vzniklo hodně filmů, ale jen pár se jich zapsalo do podvědomí lidí tolika hláškama (..já jsem přesvědčen, že kdyby mi chrstli vařící olej do ksichtu, tak se ona bude co? bude se smát! a otci na očích se tahá s největším exotem v okolí!). tvůrci se ,,nešetřili" a role napsané pro M.Donutila, B.Polívku, J.Kodeta atd., atd. jsou geniální. a také díky nim, jednou i nastupující generace bude vědět, že existovali soudruzi a že byl nějakej rok 1968. jak hlásal J.A.Komenský - škola hrou! komedie pro všechny bez rozdílu věku a politické příslušnosti. ,,to bude asi od soudruhů rodičů!" ()
V Pelíškách už bohužel není nic z té nadějné, rozechvělé a nesmělé kuráže k neobvyklému a čistému, byť dojemně neotesanému tvaru Šakalích let. *** Sice hlavně zpočátku se tu drsně esenciálně zachycuje ta destruktivní neláska, nenávistná zhrublost, zaslepená, sobecká omezenost a zuřivá nemohoucnost různých typů mužských trosek té bezdějinné éry, ale jistá vtíravost, otřelost, podbízivost některých levných vtipů, poplatné humorné postupy a osvědčené inscenační rámce téhle linii značně srážejí hřebínek, přičemž absurdně melodramatický zvrat a konec jí doslova lámou vaz, takže co se až bolestně, byť komediálně, týkalo něčeho zabijácky životného, vyšumí do prázdna a zbude jen harmonicky uzavřený příběh s patetickou douškou a zalkáním. Zůstane jen eunuchovsky mile, literárně vypointovaná, zinscenovaná povídka. Škoda, ale míním, že Hřebejk nic lepšího a životnějšího než Šakalí léta nestvořil, od té doby se šusem zaprodává a valem ztrácí rozum i cit. Mezi Šakalími léty a Pelíšky je sedmimílový krok do tvůrčí normalizace, a Hřebejk od té doby kráčí po šipkách a sám sebou zatlouká do rakve svůj mladý talent, tak předčasně skonalý. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (123)
- Přezdívku Uzlinka pro postavu hranou Sylvií Koblížkovou si štáb vypůjčil od Petry Špalkové. V době, kdy chodila s Radkem Holubem, se jim mezi kamarády říkalo Křemil a Uzlinka. (Olík)
- Když si Uzlinka (Sylvie Koblížková) s Péťou (Marek Morvai-Javorský) pouští gramofonovou desku „Karel Gott – Trezor“ a tančí na ni, můžeme ve scéně slyšet střihy ve skladbě tak, jak byly finálně sestříhané záběry, deska tedy byla skutečně puštěna při natáčení. (Nick321)
- Když Šebek (Miroslav Donutil) stojí na ramenou Václavovi (Boleslav Polívka) a měří medvěda, má na sobě bílou košili, na které má ve všech záběrech zblízka černý flek na levém lokti. Když je ovšem záběr z větší vzdálenosti, má košili čistou. (snikrs)
Reklama