Indiana Jones a nástroj osudu

Odcházel jsem z kina v slzách. Ne metaforických z klišé o kritickém utrpení, nýbrž skutečných. A ne tolik kvůli poslední scéně, ale především kvůli té předposlední, jedné z pro mě nejdojemnějších scén v kině za spoustu let. Jedné ze scén, které když filmové dílo má, bude pro mě důležité. __ Těžko se o ní píše bez prozrazování, ale pro vědce jde o scénu dvojnásob působivou. Z hlediska vědce hledícího do minulosti i z hlediska vědce s úžasnou příležitostí nahlédnout do budoucnosti. Oběma se dostane odpovědi na palčivé otázky naší profese, na které na rozdíl od postav tohoto fikčního světa nikdy nedostaneme odpověď. Je zajímavé, že zatímco předchozí jonesovky byly hlavně o dobrodružství a méně o hrdinově akademické vášni v pozadí, v případě nejnovější je tomu obráceně. __  První a poslední půlhodina pro mě byly strhující, přičemž i Mangold vychází z historických tradic, jen jinak. To je zjevné hlavně v úvodní sekvenci, vytěžující slapstickový rytmus, paralelní práci s liniemi a dynamickou, leč přehlednou montáž namísto snah o spielbergovské inscenování v dlouhých záběrech. Podobně silný je ostatně i v tangerské honičce – a nakonec i v poslední půlhodině, kde se navíc nebojí vyřešit hlavní zápletku výrazně dřív než tu postupně rozvíjenou vedlejší, jež se dostane do popředí. __  Ford je vynikající, uhrává vše v souladu s věkem i statusem postavy, po letech nepůsobí znuděně a jeho upřímný monolog uprostřed filmu je těžištěm díla, klíčem k postavě a motivem iniciujícím transformaci mnohem problematičtější Heleny. Ta je žel dlouho spíše sobecká mrcha bez zjevného zdůvodnění – a ač je její oblouk nakonec smysluplný, vyvolávala ve mně pochybnosti, zda chci film vidět znovu. Chci. Chci, jakkoli se příliš spoléhá na schéma cik-cak naháněčky s padouchy, digitální filtr je ohyzdný a těch odkazů je občas až moc. __  Upřímně, šel jsem do kina skeptický a moc nevěřil, že to na mě bude opět fungovat. Fungovalo. Není to Spielberg a naštěstí ani jeho špatná kopie. Ale je to Indy. Navíc první Indy, který mě dojal, protože byl méně hrdina, více člověk a opravdu uchopitelný jako vědec milující svou disciplínu. (07.07.2023)

Bohužel. Nový Indy hrozně trpí na to, že má po většinu času prakticky nulovou atmosféru, a prostě to není to tradičně hravé „jonesovské" dobrodružství, které ve všech předchozích případech pod taktovkou Spielberga perfektně fungovalo. Ač se může Ford snažit jak chce (a charisma má stále na rozdávání), Nástroj osudu je tak v jádru velmi plytkým příběhem s repetitivní akcí, zajímavým artefaktem a nudnými vedlejšími postavami (čest panu Shawovi a relativně zajímavému Schmidtovi). Třeba taková Helene je podle očekávání zdaleka nejbídnějším společníkem, díky kterému si člověk ještě rád vzpomene na uječenou Willie z Chrámu zkázy... S kritizovanými triky přitom moc problémů nemám, jenže tohle je nuda, kterou už nikdy nepotřebuji vidět znovu. Vážně, ten film nemá snad jedinou scénu, kterou bych si rád zopakoval doma v klidu u televize... Forda s Williamsem sice za jejich výkony pochválím, ale už dlouho jsem z kina neodcházel takhle prázdný. To si příště radši pustím třikrát po sobě Křišťálovou lebku. (29.06.2023)

No konečně film, kde američan a britka mluví starořečtinou jen s nepatrným přízvukem a ne jako když mají plnou hubu ovesných vloček. Na to, jakou měl ne moc pozitivní pověst (protože každý se musí povyšovat a tvářit, že jeho h***o nesmrdí), skvělý zážitek. Akorát tedy jako obvykle zaostřené na titulky a nikoli na film, takže na konci strašně bolí hlava z toho, jak je v CZ podřadném kinu mizerná technika. Pořádně zaostřené filmy jsem viděl jen v zahraničí :-( Indy válí, dík za něho, a samozřejmě značnou část dojmu dělá důstojný padouch, který je velkým hercem, a odvaha do toho šlápnout i na stará kolena. (25.07.2023)

DĚJINY JSOU PLNÉ CHYB, DR. JONESI, JDE JEN O TO, ČÍCH. Rozporuplné, ale ne nelogické, jinak viz též Douglase. Mangold není Spielberg a čas nezastavíš. Každému je jasné, že Indy už nebude takový, jako dřív (ale je to vůbec možné?) a fakt si nebudu stěžovat na pár horších triků, není mi totiž čtrnáct. Snímek rozhodně není bez chyb, vnímám je, ne že je, no jo, ale při sledování jsem se zároveň bál, smál a byl jsem dojat. Nedá se svítit, zatím zkrátka hodnotím více srdcem než rozumem a předpokládám, že s pětkou to u mě bude jako s dílem čtvrtým - podumám si, zhodnotím pro a proti, dám druhé zhlédnutí a pak něco možná přehodnotím. (29.06.2023)

Indy je zpět!? Prvních 30 minut, jsem i přes podivný obličej měl pocit, že tohle bude fungovat. Postupně se ten pocit vytrácel. Nové i staré postavy jsou celkem fajn, hlavní záporák by mohl být výraznější. Celý problém však spočívá v tom, že moderní blockbustery jsou extrémně dlouhé a třeba i tady to rozhodně filmu neprospívá. Závěr je obdobný (a zábavný) úlet, jako u Křišťálové lebky, ale ta měla aspoň pevnou ruku pohádkového kouzelníka Stevena Spielberga, který je stále tak o několik pater lepší režisér než James Mangold. Pro všechny zúčastněné jsem rád, že Indy dokončil svojí cestu a i když film není žádná pecka, rozloučil se několika zábavnými momenty a může odejít do důchodu. Jsem rád, že jsem to viděl a byl u toho, ale vracet se rozhodně budu k prvnímu nebo třetímu dílu. (13.07.2023)