Indiana Jones a nástroj osudu

Herci a hudební motiv Johna Williamse potěší. Harrison Ford je omlazenej parádně. Překvapení ve finále je přijatelnější než minulý nesmysl s mimozemšťany. Ale všude přítomný digitál, kdy ani tuk-tuk brázdící tenké marocké uličky není skutečný, v Indiana Jonesovi NECHCI. Protože ho mám zažitého a rád z první trilogie pro invenční a poctivou filmařinu. Tato rutinní podoba, kdy tvůrci nemusí být filmařsky kreativní, protože za ně všechno udělá CGI postprodukce, je úplný opak původního Spielbergova přístupu. A trpí tím potenciál každé scény. (14.08.2023)

Už asi dvě hodiny mi v hlavě zní ta slavná melodie od Johna Williamse. A ne proto, že bych si pátého Indyho tak užil, spíš kvůli tomu, že mám chuť pustit si první tří díly. Pětku už si nepustím nikdy, tím jsem si téměř jistý. On to není úplně špatný film, což se dalo říct i o čtyřce, ale prostě tam „to“ není. Nového Indyho hodně táhne Harrison Ford a snaží se opravdu ze všech sil, jenže na to zůstal sám. Nohy mu podráží vlastně téměř všechno ostatní. Pátý Indy je vizuálně nehezký a v některých momentech regulérně odpudivý, hlavně má však nudný příběh plný nudných postav a především záporáci jsou partou nezajímavých bambulů, z nichž nejde strach a Mads Mikkelsen se celou dobu tváří, že začne za půl minuty brečet. Samotné hledání pokladu vedoucí k hodně divnému (a ještě o něco ošklivějšímu) finále se navíc skládá především z rutinních honiček, protože někomu došlo, že nemůže nechat osmdesátiletého Forda pobíhat po place a dělat akční vylomeniny. Mangold to všechno režíruje beze snahy o invenci a výsledkem je přinejlepším obstojné řemeslo někde na úrovní dvojky Lovců pokladů a malý kousek nad Uncharted, což pro tuhle sérii rozhodně není pochvala. Chybí tomu styl, nápaditost a očividná radost, která provázela první tři a částečně vlastně i čtvrtý díl. Produkt bez duše. (28.06.2023)

Team MrHlad, bohužel. Indiana Jones je tak starej, že dvě a půl hodiny všem jen ujíždí. Ve vlaku, na koni, na motorce, v autě i na lodi. Už si chudák stařík ani pár desítek metrů nezaběhá, a mně je z toho smutno. Aspoň že ty šťavnaté rány pěstí pořád zní tak dobře, a vykrádání hrobek má taky ještě kouzlo. Zbytek docela bída. Konec měl přijít dřív, i když o nedůstojnosti se naštěstí také mluvit úplně nedá. [Cinema City Slovanský dům] (27.07.2023)

Bohužel. Nový Indy hrozně trpí na to, že má po většinu času prakticky nulovou atmosféru, a prostě to není to tradičně hravé „jonesovské" dobrodružství, které ve všech předchozích případech pod taktovkou Spielberga perfektně fungovalo. Ač se může Ford snažit jak chce (a charisma má stále na rozdávání), Nástroj osudu je tak v jádru velmi plytkým příběhem s repetitivní akcí, zajímavým artefaktem a nudnými vedlejšími postavami (čest panu Shawovi a relativně zajímavému Schmidtovi). Třeba taková Helene je podle očekávání zdaleka nejbídnějším společníkem, díky kterému si člověk ještě rád vzpomene na uječenou Willie z Chrámu zkázy... S kritizovanými triky přitom moc problémů nemám, jenže tohle je nuda, kterou už nikdy nepotřebuji vidět znovu. Vážně, ten film nemá snad jedinou scénu, kterou bych si rád zopakoval doma v klidu u televize... Forda s Williamsem sice za jejich výkony pochválím, ale už dlouho jsem z kina neodcházel takhle prázdný. To si příště radši pustím třikrát po sobě Křišťálovou lebku. (29.06.2023)

Not great, not terrible. Když se při startu bleskově vracíme do druhé světové a oficír Wehrmachtu svítí do tváře okatě digitálnímu Indymu, který mžourá očkama všude jinde než kam má, je to trochu scary, ale naštěstí se po pár minutách ten vlak (doslova) přece jen pomalu rozjede kupředu a dočkáme se i pár vtípků, solidní akce a nápaditých lokací. Ta urputná snaha tvůrců ctít unikátní retro-dobrodružný koncept celé ságy je okatá na každém kroku, ale ne vždy úplně nutná a vhodná. Klobouk dolů před Fordem, který na osmdesátníka dělá neskutečné kousky. Na druhou stranu chápu, že tenhle film v kinech nejspíše propadne i kdyby se Indy stavěl na hlavu. Protože pro mladou generaci je to příliš nezajímavý, neaktuální, generický příběh vycucaný z prstu a staří pardálové si raději pustí The Last Crusade, která se nemusí snažit vracet se ke kořenům, protože ona je ten kořen. (15.07.2023)