Zlaté ruce: Příběh Bena Carsona

Ben Carson je v současnosti (listopad 2015) hvězdou amerických republikánských prezidentských primárek a je tak docela obtížné oddělit na povrch postupně vyplouvající realitu od egocentrické fikce tohoto filmu. Ano, je pravda, že film Zlaté ruce byl natočen podle autobiografické knihy. Její obsah byl však nedávno do jisté míry zpochybněn (zejména onen klíčový okamžik v Carsonově životě, který se v kontextu knihy i filmu může jevit jako křesťansky inspirující) a autor byl dokonce několikrát označen za "sériového lháře". Ano, je pravda, že Carson byl neskutečně nadaný neurochirurg, ale jeho názory a myšlenky mimo medicínu jsou poněkud bizarní, což vyplývá především z jeho zakotvení v církvi adventistů sedmého dne, Carson tím svůj odkaz odborníka dost ničí (viz např. jeho skálopevné přesvědčení, že egyptské pyramidy vystavěl biblický Josef za účelem skladování obilí, že k holocaustu by nedošlo, kdyby všichni Židé v hitlerovském Německu měli bouchačky, nebo že sexuální orientace je výsledkem volby člověka v dospělém věku; o popírání evoluční teorie, názorech na potraty či jeho rasistických poznámkách na adresu imigrantů nemluvě). Nic, co by nějak problematizovalo Carsonův skutečný (!) život, samozřejmě ve sladkobolném filmu nenajdeme. Vše je podřízeno přímočaré trajektorii od chudého dětství k chirurgickému opus magnum, což (v kombinaci s nudným zpracováním) pochopitelně zbavuje film jakéhokoli napětí. (Kdo by v USA psal a točil o neúspěchu, že ano?) Zpracováním nepřekvapující, místy patetické, obsahově předvídatelné, narativně chudé, nevyrovnané... Jedno z primárních poselství, že lze dosáhnout čehokoliv, pokud budeme cílevědomí a pracovití, působí banálně, pokud uvážíme, jak banálně je film natočen. Zlaté ruce jsou zkrátka klasickým kýčem, a proto po sladkém happy endu už divák není "obtěžován" či "znepokojován" dalším (skutečným) vývojem oddělených hošíků. Věta "Nikdy se přes to nepřenesu. Proč jsem je jen nechala oddělit!?", kterou pronesla jejich matka šest let od slavné operace, ve filmu nezazní. Narušilo by to "krásno" příběhu. Jistě... Můžeme skutečnost hodit za hlavu a nechat se opájet i dojímat jakýmsi ideálem... Ale jaký by to mělo smysl? (23.11.2015)

Pohodový televízny film o nepohodovom živote neurochirurgov. Cesta, ktorá vedie k tomu, aby človek zvládol podobné zákroky, je neuveriteľne tvrdá, naviac, ako aj v každom inom obore, i tu platí dvakrát viac, že proces učenia a nutnosti sa zlepčovať nikdy nesmie skončiť. Je to obor na plný životný úvezok, a práve pre to zdvýham svôj klobúk pred všetkými, ktorý prinášajú takúto obeť spoločenstvu. Samotný film má svoje muchy, hlavne scenáristicky a obrazovo, ale jeho posolstvo je krásne a dosť efektívne znázornené, takže za mňa spokojnosť. (25.02.2018)

Po narocnom dni si clovek vecer sadne k telke a povie si: Potrebujem nieco pozitivne, nieco nenarocne, nieco vesele, ale zaroven ludske a zo zivota. Tentokrat to vyhrali Nadane ruky a pribeh Bena Carsona. Ucel splnilo, ja sa citim ovela lepsie, film zahrial na dusicke a zaroven som sa opat raz dozvedela nieco viac o vynimocnej ludskej bytosti. Z filmu je televizna tvorba citit na hony, ale vyborne herecke vykony mladeho Bena a jeho matky su famozne, Cuba ma vsak bohuzial opat nepresvedcil. Vrelo odporucam vsetkymi desiatimi :) (28.12.2009)

Příběh skoro jako pohádka... Ateistům bude následující věta znít urážlivě, ale... Myslím že v životě tohoto muže je vidět Boží požehnání, přesto že to ve filmu nebylo zdůrazněno dostatečně. Tento film mne opravdu zaujal... Ne pro samostatný zákrok oddělení siamských dvojčat, ale jako celek. Vývoj člověka, který se zprvu zdál být neschopný až do osoby, k níž vzhlížejí naděje mnohých... Některé oblasti sice zůstaly jakoby otevřený, nedokončeny... ale i tak film "pohladil" po duši. Drobné mínus - omezil bych účast na operacích... TIPseznam dalších křesťanských filmů. (02.08.2012)

Pekne natočený kúsok, ktorému povrchovo vlastne ani nič nechýba. Herecké výkony sú v pohode, proti scenáru taktiež nemám väčšie výhrady, ale asi jediná vec, ktorá mi vyslovene vadila a v konečnom dojme veľmi hodnoteniu uškodila je dejovosť. Pretože príliš veľký úsek filmu poukazuje na Benovo detstvo (asi tak 60 minút celého filmu) a skáče v deji ako sa mu zachce. Tým myslím najmä 30 minútove ukazovanie na to ako chlapec naberá vedomosti a potom to hodí dej o 5 rokov dopredu, ukáže nám to jeden moment a cestujeme v čase ďalej. Taktiež zameranie na operáciu smeruje dosť bokom, čo mi síce nevadí ale zarazilo ma to. Fakt pekné, ale našiel som až príliš veľa chybičiek krásy. (08.10.2014)