Láska jako trám

Nádherná (především) konverzační komedie. Chtěl jsem použít nějakou hlášku ze slovních soubojů Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové, ale jejich tam tolik, že bych nevěděl kterou :-) Kromě jejich hereckého koncertu kvituji perfektní scénář, který velmi vystihuje skutečné rodinné situace a nebojí se zavtipkovat si i ze stranických schůzí.. Je vidět, že tehdy byla doba opravdu uvolněná a oproti dnešku, kdy máme sice demokracii, ale jsme svázaní různými požadavky, mohly vzniknout takové krásné filmy... (02.10.2015)

Pivec prokázal, jak perfektním hercem byl, role (notně) přerostlého dítěte mu sedla. K nejskvělejším scénám pak patří "za tohle jsem neschůzoval!" při konverzaci s půjčovatelem lodiček, nadšení, když přes výklad zahlédl svého starého známého Záhorského, "Kdyby mě nebylo, ani by naše děti nedostaly jména", "Popel, o ten já se nikdy nestaral", a taky "Že mi to neřekneš do očí". Jedinou vadou snímku se mi jeví ony detailní záběry na Pivcovu tvář, které odhalovaly, že Pivec nemá všechny zuby pohromadě. Nevypadalo to pěkně, a přitom stačilo, aby použil fígl mé tety - díry zalepit žvýkačkou - a byl by zase prvotřídní frajer. (13.05.2013)

A já chtěl Blaženě koupit šátek v Domě módy. Teď se za tu myšlenku stydím! Tolik krásy, lásky, moudrosti i opravdového člověčenství aby jeden pohledal. Přestože příběh je vlastně velice banální, zdá se být dodnes nedostižným vrcholem společného lidského soužití tak, jak jej interpretovala ústřední herecká dvojice. Pivcův suverénní primát, doplněný o neméně kvalitní kreace Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, a balancující mistrně na hraně tragikomiky, zcela nepochybně spoluvytváří hrdý pomník svému nositeli, přičemž je víc, než jen pouhým záznamem Pivcova nenapodobitelného hartusení a hřmění. Láska tisíckrát podléhající a tisíckrát vzdorující rozhodně není archetypální záležitostí a má-li v sobě punc ryzí člověčiny, jako v případě této vskutku legendární televizní inscenace, pak nezbývá, než přiznat chyby a doufat, že manželství stále ještě není přežitkem, ale svátostí. (05.10.2008)

Nu já nevím, ale mě tahle manželská odysea vlastně nepřijde vůbec humorná, spíš jen smutná, stejně jako první díl Homolkových... Tam kde je třeba v Takové normální rodince opravdu komediální nadhled a sranda, mi tady ten nadhled nějak chybí a to neustálé vzájemné jizvení je spíš bolestné, než úsměvné, protože v mnoha rodinách a manželství je to podobně skutečné. (28.01.2020)

"Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v příběhu o pošetilostech stárnoucí dvojice po 50 letech manželství. Dokonalý herecký koncert této dvojice.  Příběhově mi to dost připomnělo, jak můj dědeček udělal ve své době něco podobného, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o "výhodnou" koupi kožichu pro manželku, ale džínsů pro své vnuky v tuzexu...:D Stáří bývá někdy vskutku dosti pošetilé, zde třeba, když se naše titulní dvojice rozhodne oslavit v zimě výročí seznámení platbou na lodičkách. Pošetilé, resp. lépe řešeno hloupě, se ale asi mohou chovat lidé v jakémkoliv věku. V tomto směru je třeba velmi trefná ta scéna rodinné sešlosti. "Tohle bys mi do očí neřekl..." :D  Já bych do očí fandů československého filmu, za jakého se sám považuji, asi neřekl, že se mi to  zas tolik nelíbilo, abych mohl dát plný počet hvězdiček. Herecky to jistě nemá chybu, ale to časté hádání se Pivce se Šejbalovou mi přeci jen už někdy lezlo na nervy. Asi i proto, že přesně takto či podobně jsem to v dětství zažíval u své babičky s dědečkem... (18.01.2023)