Láska jako trám

A já chtěl Blaženě koupit šátek v Domě módy. Teď se za tu myšlenku stydím! Tolik krásy, lásky, moudrosti i opravdového člověčenství aby jeden pohledal. Přestože příběh je vlastně velice banální, zdá se být dodnes nedostižným vrcholem společného lidského soužití tak, jak jej interpretovala ústřední herecká dvojice. Pivcův suverénní primát, doplněný o neméně kvalitní kreace Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, a balancující mistrně na hraně tragikomiky, zcela nepochybně spoluvytváří hrdý pomník svému nositeli, přičemž je víc, než jen pouhým záznamem Pivcova nenapodobitelného hartusení a hřmění. Láska tisíckrát podléhající a tisíckrát vzdorující rozhodně není archetypální záležitostí a má-li v sobě punc ryzí člověčiny, jako v případě této vskutku legendární televizní inscenace, pak nezbývá, než přiznat chyby a doufat, že manželství stále ještě není přežitkem, ale svátostí. (05.10.2008)

Dosti zajímavý počin, kdy komedie maskuje dosti šokující vyznění. Staří lidé tu jsou vykresleni jako přesluhovači, kteří chtějí stále pracovat či se bavit jako zamlada, což vede k oněm hádkám a situacím, kterým se smějeme. Hlášky stylu "tvuj bratr nám okopal vanu" nebo "kdybych nepojmenoval naše děti, tak se nijak nejmenujou" jsou podány naprosto vážně a realisticky, což ještě u mě potvrzuje dojem, že finální obraz (podpořený i záměrně nesladěnou hudbou) devalvuje všechny důchodce na úroveň hloupých dětí. Rozhodně je Láska jako trám film velice působivý. (06.10.2011)

Nestárnoucí legenda českého divadla a filmu Jan Pivec v tomto filmu předvádí jak jinak než zcela excelentní herecký výkon a dokazuje nám všem že do starého železa rozhodně ještě nepatří. Jeho neustálé se divení něčemu a opakování frází jako "jééžišmarja" nebo to snad není možné se stalo takřka kultovními. Jen si vzpomeňte kolikrát zazní třeba v jiném televizním filmu např. v "Příběhu dušičkovém".? Stále považuji Pivce televizního za lepšího než toho filmového. Toď můj názor a nikomu ho nevnucuji. Ve filmu není vidět jen Pivec velmi zdatně mu při jeho excesech sekundují Bohouš Záhorský a Jiřinka Šejbalová. Jak moc jsem se zasmál při scénách na výletní lodičce na Vltavě, či se stříháním drahého kožichu (a lištiček na něm) z výprodeje resp. ze starožitností. Nebo u Záhorského doma, kdy mu Pivec povídá proč si nezatopí nebo proč si nato jídlo nevezme talíř. A on mu odpovídá něco jako ve smyslu to bych ho musel mejt a to bych se musel zvedat.! Televizní klasika a zlatý fond naší televizní zábavy. To se prostě musí vidět-a to nejlépe několikrát, o tom psát prostě nejde. Film získal v roce 1967 Cenu televizních diváků a Cenu za nejlepší mužský herecký výkon Janu Pivcovi na MTF Zlatá Praha. (03.11.2006)

Pivec prokázal, jak perfektním hercem byl, role (notně) přerostlého dítěte mu sedla. K nejskvělejším scénám pak patří "za tohle jsem neschůzoval!" při konverzaci s půjčovatelem lodiček, nadšení, když přes výklad zahlédl svého starého známého Záhorského, "Kdyby mě nebylo, ani by naše děti nedostaly jména", "Popel, o ten já se nikdy nestaral", a taky "Že mi to neřekneš do očí". Jedinou vadou snímku se mi jeví ony detailní záběry na Pivcovu tvář, které odhalovaly, že Pivec nemá všechny zuby pohromadě. Nevypadalo to pěkně, a přitom stačilo, aby použil fígl mé tety - díry zalepit žvýkačkou - a byl by zase prvotřídní frajer. (13.05.2013)

Nesmal jsem se celou dobu, ale smal jsem se, coz je dulezite.Skvele dialogy, kterym kraluji panove Pivec,Zahorsky a pi Sejbalova. Nektere dialogy se mi zdaly i hluboke s vetsi myslenkou, viz. pan Zahorsky v posteli hovorici o starem muzi co chyta ryby a nepamatuje si uz ani jak vypadala jeho zena.Kdyz bych mohl nekoho vyzvednout,ukazal bych na pani Sejbalovou,jelikoz ta je proste kouzelna ve svem pojeti pani Pivcove.Slova z filmu "neprekonatelny odpor". (18.01.2008)