Láska jako trám

Pivec prokázal, jak perfektním hercem byl, role (notně) přerostlého dítěte mu sedla. K nejskvělejším scénám pak patří "za tohle jsem neschůzoval!" při konverzaci s půjčovatelem lodiček, nadšení, když přes výklad zahlédl svého starého známého Záhorského, "Kdyby mě nebylo, ani by naše děti nedostaly jména", "Popel, o ten já se nikdy nestaral", a taky "Že mi to neřekneš do očí". Jedinou vadou snímku se mi jeví ony detailní záběry na Pivcovu tvář, které odhalovaly, že Pivec nemá všechny zuby pohromadě. Nevypadalo to pěkně, a přitom stačilo, aby použil fígl mé tety - díry zalepit žvýkačkou - a byl by zase prvotřídní frajer. (13.05.2013)

Herecký koncert Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové, na který se dá koukat stále a kolem dokola. Skutečná horoucí láska, která přetrvá půl století, je dnes velmi vzácná. Při shlédnutí v nemocnici mi málem popraskaly od smíchu štychy... Proti vzájemnému citu obou rodičů je tu velmi vkusně ukázána lhostejnost tehdejší mladé generace; pořád se cosi opakuje. (30.09.2015)

Slávnu televíznu komédiu si predstavujem trochu inak. Ale mnohí majú, na rozdiel odomňa, homolkovské hádky radi, a aj keď trvajú hodinu a pol, dokážu si ich užiť. Ja som tú dlhú filmovú hádku vydržal a objavil som aj niekoľko skvelých scén, ale všetky také, keď manželská dvojica nie je spolu. Hlavne vyberanie darčeka dvojicou starých pánov, to nemohlo dopadnúť ináč ako průserom. Domáce scény v štýle blbý a blbší, to už bola iná káva, to mi nechutilo, no zaokrúhlim to na slabšie tri hviezdy. (27.09.2015)

Nesmal jsem se celou dobu, ale smal jsem se, coz je dulezite.Skvele dialogy, kterym kraluji panove Pivec,Zahorsky a pi Sejbalova. Nektere dialogy se mi zdaly i hluboke s vetsi myslenkou, viz. pan Zahorsky v posteli hovorici o starem muzi co chyta ryby a nepamatuje si uz ani jak vypadala jeho zena.Kdyz bych mohl nekoho vyzvednout,ukazal bych na pani Sejbalovou,jelikoz ta je proste kouzelna ve svem pojeti pani Pivcove.Slova z filmu "neprekonatelny odpor". (18.01.2008)

Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." (09.03.2009)