Láska jako trám

Již dlouho jsem se tak krásně nepobavil. Jde o oslavu zlaté svatby a vše se to tak krásně zašmodrchá, aby se to nakonci pěkně rozmotalo. Pivec - Záhorský - Šejbalová = švédská trojka počesku. Tomu se nedá nesmát. "Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". (26.01.2005)

Když jsem tento film viděla poprvé (někdy v roce 1968), tak jsem se tak strašně smála, hlavně scéně, kdy si pan PIVEC s paní ŠEJBALOVOU vyčítají navzájem své rodiny. To je totiž úlet hádek v každé rodině, když dojdou jedné nebo druhé straně argumenty. Film je to tak vynikající, že nemohu absolutně pochopit, jak jej může někdo hodnotit jinak než 5*. Buď tomu filmu nerozumí, anebo je na toto téma příliš mlád. V tom případě bych doporučovala : než hodnotit hloupě, nehodnotit vůbec. Já patřím ke starší generaci a některé dnešní filmy (jako Rafťaci nebo Snouborďáci atd.) nehodnotím vůbec, poněvadž takovému humoru nerozumím a nechci mladému divákovi brát iluze. (08.10.2007)

Jeden z vrcholů československé televizní zábavy, který dokáže z jednoduché situace kolem koupeného starobylého kabátu vytěžit překvapivě mnoho. Dá se říct, že vytvořený obraz manželského soužití na konci života si svou emotivní i tematickou plastičností nezadá s Hubačovým Babím létem. Příběh se pohybuje od trochu sentimentálního romantismu, přes hořkou komedii, k hluboce tragikomické reflexi, až k opravdu černohumornému finále. Vše doplňuje autenticita dialogů a prostředí navazující na filmové preference 60. let, což se otiskuje i do překvapivě civilního herectví Pivce a Šejbalové, které zavání až improvizací. Jejich nepředvídatelně proměnlivé interakce přesně odpozorované ze života právem náleží na vrcholek českého hereckého Olympu. (07.04.2013)

No skvělá televizní hra....velice jemný humor.....geniální herci "staré" školy! To je podívaná.. Bohužel jedno z posledních představení se před kamerou Mistra Pivce, více mu nedovolili, a možná by i dovolili, ale režisérům tehdejší doby se nehodil. PS: Ten konec mohl být na komedii uvolněnější.. :-)) (06.08.2007)

A já chtěl Blaženě koupit šátek v Domě módy. Teď se za tu myšlenku stydím! Tolik krásy, lásky, moudrosti i opravdového člověčenství aby jeden pohledal. Přestože příběh je vlastně velice banální, zdá se být dodnes nedostižným vrcholem společného lidského soužití tak, jak jej interpretovala ústřední herecká dvojice. Pivcův suverénní primát, doplněný o neméně kvalitní kreace Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, a balancující mistrně na hraně tragikomiky, zcela nepochybně spoluvytváří hrdý pomník svému nositeli, přičemž je víc, než jen pouhým záznamem Pivcova nenapodobitelného hartusení a hřmění. Láska tisíckrát podléhající a tisíckrát vzdorující rozhodně není archetypální záležitostí a má-li v sobě punc ryzí člověčiny, jako v případě této vskutku legendární televizní inscenace, pak nezbývá, než přiznat chyby a doufat, že manželství stále ještě není přežitkem, ale svátostí. (05.10.2008)