Dokonalý smysl

Podle mě velmi pěkný film. Sice by se mi více líbil, pokud by se vypustila ta apokalyptická omáčka okolo, a byl by to jenom čistý romantický slaďák sledující vývoj vztahu ústřední dvojice. Ale to by byl už docela jiný film :-) Při sledování jsem si uvědomil, jak mě neskutečně baví Eva Green - ta herečka je naprosto fantastická a dosud jsem ji neviděl ve vyloženě špatném filmu (resp. v takovém, kterému bych dal méně než 4 hvězdy). Rovněž se mi velmi líbila hudba - už se těším, až si budu moci pustit soundtrack. Za mě celkově asi spokojenost - film mi sice přišel krapet dlouhý a ne vše mi tam sedlo na 100%, ale 4 hvězdy dám za sebe úplně v klidu. Poznámka závěrem: film mě mimo jiné přiměl k myšlence, jaký život asi vedou lidé, kteří jsou skutečně postiženi v podstatě stejnou ztrátou smyslů jako v tomto filmu - oká, čich i chuť jsou jen takové třešničky na dortu, bez toho se dá v pohodě žít, ale vemte si, že vážně existují lidé, kteří jsou slepí i hluší současně - jaký to asi musí být život?! (19.11.2013)

Instantné posolstvo o strate zmyslov a zmyslu sveta všeobecne a o potrebe lásky. Nemuselo by to byť úplne márne, no komentované prehliadky záberov z celého sveta to úplne zabili. Práve tie posolstvá nádeje zmysluplného žitia napriek mizérii a vychutnania si jeho rozmanitosti aj pri obmedzeniach viac než čo iné pripomínali všeobjímajúcou bezobsažnosťou prázdne apelatívne zamyslenia o nutnosti morálnej obrody, ktoré sa v posledných rokoch vyrojili ako huby po daždi. (17.02.2013)

Tak ještě jednou a lépe. Začal bych shadwellovským vtipem. Jaký je rozdíl mezi emocí a nemocí? Odpověď: Písmeno "n". V případě filmu Perfect Sense se ale takový hloupý žertík skutečně nabízí, protože v souvislosti se záhadnou a nezjistitelnou (alespoň vědeckými způsoby) nákazou hrají (potlačované) city ústřední roli. Jestliže se pak přesuneme na pole anglického jazyka, v jehož rámci se nachází i samotný film, pak slovo "emotion" v sobě jednoznačně obsahuje jako základ slovo "motion", tedy "pohyb". A právě takové nemocné emoce tady uvádějí do pohybu žánrová schémata melodramatu a ozvláštňují jeho sledování. S tímto filmem je to trochu podobné jako např. s Černou labutí, která, pokud ji budeme sledovat jako art film s vysokými uměleckými ambicemi, se ukáže jako nabubřelý film plný otřepaných klišé, ale v případě, že se na ni budeme dívat jako na horor, ozvláštněný přepjatými motivy z baletního prostředí, jeví se jako velice inovativní žánrovka. Podobně tak Perfect Sense sice zklamává jako "výpověď o stavu světa", ze které bychom si měli odnést jedinečné vyjádření k apokalyptickým náladám společnosti, kterou sužují nediagnostikované, a spíše metafyzické než fyzické, choroby, ale právě jako ozvláštněné melodrama funguje velice dobře. V klasickém romantickém příběhu se totiž předpokládá, že postavy chovají určité city a hromadí v sobě emoce, které pak projevují (např. náklonností k druhému) a posouvají tak děj romance kupředu. Všichni určitě známe klasické schéma hollywoodského romkomu, které zaručeně funguje na diváka, který chce vidět v zásadě pořád to samé jen trochu jinak (s jinými herci atd.). Perfect Sense jako kdyby tuhle artificiálnost ustáleného romantického narativu sebeuvědoměle komentoval tím, že upozorňuje na nevyhnutelnost až schematičnost jednotlivých důležitých "uzlových bodů" příběhu, které tady nevyvěrají ze samotných hrdinů (ti jako kdyby sami od sebe nebyli schopni emoce vyjadřovat), ale musejí být na ně "uvaleny" celosvětovou emocionální nákazou. Jednoduše a stručně: funguje to a je to působivé. Redukovat tenhle film jen na nějaký derivát Nákazy (mapování epidemie), Melancholie (úpadek lidstva soustředěný do několika postav) nebo Turínského koně (postupné "zhasínání světa" odrážející se v diegezi filmu), je nesmysl, protože Perfect Sense v samém základě operuje se zcela odlišnými kódy a schématy. Chápu, že to někdo onálepkuje jako midcult, ale mě to především v závěru docela upřímně dojalo a budu ten film kdykoli obhajovat. (21.03.2012)

Námet o apokalypse prameniacej z toho, ako ľudstvo postupne prichádza o všetky zmysly (!), je v podstate fascinujúci a bez debaty originálny. Neviem o tom, že by som niečo také videl v nejakom z tých tisícok a tisícok filmov, ktoré mi v živote prešli očami. A Ewana McGregora mám rád; pripadá mi ako jeden z mála hercov, ktorí to majú v hlave upratané. A Eva Green je samozrejme tiež fajn, lebo sa pred kamerou veľmi rada vyzlieka a má veľmi zvláštnu, sexi auru. Problém je v tom, že po zaujímavom rozjazde (a pred vcelku pôsobivým koncom) to začne dosť prudko nudiť a miestami až iritovať (nemalá časť deja je „hluchá“, v inej po sebe všetky hystericky vrieskajú, čo tiež nie je príjemné). Výsledné pocity sú veľmi zmiešané. Chápem hodnoteniam 80% a vyššie, i hodnoteniam 40% a nižšie. Ja dávam 40%. Sory, Eva. Viem, že si sa poriadne snažila. Ale na môj vkus je to proste príliš... čudné. (16.03.2017)

Veľmi zvláštne natočený film. Priznám sa, nemám moc v obľube takýto kvázi dokumentárno-vyprávačský štýl. V tomto prípade mi to však až tak nevadilo, pretože obsah prevážil nad formou, a to vrchovato. Atmosféra bola tak zdravo depresívna, presne toľko, aby si človek uvedomil, že je všetko v háji a blíži sa koniec... vlastnou vinou. Neostáva nič iné iba na poslednú chvíľu precítiť tie skutočné, pravé hodnoty, ktoré by mali byť samozrejmosťou v každom z nás. Páčila sa mi aj myšlienka, ako mal každý zmysel priradenú určitú charakterovú vlastnosť alebo emóciu a ako bola vo filme vysvetlená jeho strata. Čuch bol spojený so smútkom, chuť s nenásytnosťou, sluch s hnevom, zrak s porozumením a túžbou pomáhať iným. Proste film na zamyslenie. 85/100 (04.12.2013)